Jako obžalovaný z vraždy mluvil před krajským soudem o svých psychických problémech. Tehdy prý šel deprese opět rozptýlit k řece, pak ale zašel do hospody a opil se. „Nevím, jak jsem došel domů a co jsem dělal, matně se pamatuji až to, že jsem stál v předsíni a žena ležela na zemi, kolem ní krev – jako když se probouzím ze sna,“ vyprávěl. „Snažil jsem se zadržet to krvácení z krku, chtěl jsem, aby kluci přivolali pomoc…“ Konflikty se ženou párkrát měli, ale nikdy ji nezranil. Napadání prý bylo oboustranné, často kvůli dětem.

Jeho synové školáci se rozhodli vypovídat v přítomnosti obžalovaného. Každý zvlášť mluvili prakticky shodně o fyzickém a hlavně psychickém týrání matky ze strany otce. Ten v podvečer kritického dne někam odešel, matka ho našla u piva a když se vrátila, šla spát k nim do pokojíku; řekla jim, že kdyby se v noci něco dělo, mají dělat, jako že spí.

Ilustrační foto
Zločin z archivu: Místo splácení bodal

Otec vlétl do místnosti, matce nadával, vyhrožoval jí smrtí, bil ji a kopal. Po chvíli odešel. Vyzvali maminku, aby šli k babičce, ale ona řekla, že už je ospalá, že už to bude v pořádku. Otec se vrátil s nožem, kterým bodl „směrem k mamince“. Kluci soudu řekli, že vyběhli do komory pro klacek či hokejku, se kterou chtěli praštit tátu "do palice". Mezitím do předsíně vešla matka a držela se za krvácející krk. Nemohla z bytu, klíče, které obvykle visí u dveří, tam nebyly. Jeden z malých svědků vypověděl, že maminku viděl až na zemi a otec jí držel prst na ráně. Křičel na ně, aby šli pro pomoc. Slyšena byla také dcera, kterou přivolal jeden z bratrů. Pokoušela se zraněnou resuscitovat. Podle jejího přítele byl po činu obžalovaný dál agresivní i vůči nim a policistům, nadával, kde je sanitka. Byl prý zcela při smyslech. "Říkal: Já to udělat nechtěl, věříš mi?" prohlásil svědek u soudu.

Ilustrační foto
Zločiny z archivu: Taxikář skončil v kufru hořícího vozu. Komu vadil?

Ten uložil F. J. za vraždu třináct a půl roku s výkonem ve věznici s ostrahou – tedy s mírnějším režimem s ohledem na zdravotní stav odsouzeného. "Jsme přesvědčeni, že obžalovaný nemohl jednat ve stavu nepříčetnosti," řekla předsedkyně senátu v odůvodnění rozhodnutí. "Útok byl vyústěním jeho osobnostního problému." Poukázala na egocentrismus, který byl patrný i z jeho krátkého vystoupení před soudem. Znalci u něho shledali afektivní labilitu, rysy agresivity, sklon k nepřiměřené žárlivosti. To v kombinaci s alkoholem vyústilo v agresi. "Šlo o úmyslný čin, jeho agrese gradovala od verbálních útoků přes fyzické napadání, přičemž poté se po určitou dobu ocitl mimo místo konfliktu a měl tedy časový prostor korigovat své jednání; jenže on vzal nůž a vrátil se, jeho agrese vyvrcholila . . ."

Vrchní soud v Praze odvolání F. J. zamítl.