Státní zástupkyně Libuše Zemanová Dalibora Urbana viní ze smrti dvou žen: čtyřiadvacetileté Dagmar, která zahynula po pádu na mokrém terénu při sestupu z ferraty Wildfrauensteig v roce 2019 (výpravu měl vést právě Jan Linhart, jehož tam Dalibor Urban poslal místo sebe), a pětadvacetileté Radky. Ta přišla o život při sestupu z ferraty Drachenwand o rok později.

Ferrata Drachenwand v pohoří Salzkammergut-Berge. Ilustrační foto.
Zakopla, byla to nešťastná náhoda. Tak tragédii z Alp shrnul obviněný průvodce

Karel Kříž měl, mimo jiné, posoudit postupy obou mužů při vedení skupiny a zhodnotit, jestli se dopustili nějakých pochybení. „Dalibor Urban vedením zájezdu pověřil jiné dva nekvalifikované průvodce, i když mu zákon nařizuje, že musí být odborně způsobilí,“ pustil se do výčtu pochybení v případě Wildfrauensteigu. Těch podle něj bylo hned několik.

„Nejzávažnější byla podle mě dvě: počet klientů na dva průvodce byl příliš vysoký, neměli tak nad nimi přímou kontrolu a mnoho klientů se po trase pohybovalo prakticky samostatně. A druhým největším pochybením bylo to, že průvodci přistoupili k uskutečnění túry i přes nepříznivou předpověď počasí,“ nastínil, načež přikročil k jejich podrobnějšímu popisu.

VIDEO: Karel Kříž: Hory jsou nebezpečné hřiště, nejtěžší je umět to otočit

Zdroj: Youtube

Ve skupině šlo přes dvacet lidí a byla velmi nehomogenní, včetně několika začátečníků bez zkušeností. „Bylo velmi pravděpodobné, že se bude dát velmi špatně kontrolovat a bude se pohybovat rozdílnou rychlostí. Pravděpodobnost projít celou túru bez komplikací při takovém počtu lidí a při předpovědi, kdy byla jistota mokrého terénu a možné bouřky, se výrazně snížila a přijaté riziko bylo příliš velké.“

V případe této ferraty, která vede na vrchol hory Bosruck, je navíc v průvodcích zdůrazněno, že výstup i sestup je exponovaný hřeben, a upozorňuje se i zvlášť na velké nebezpečí právě v případě mokré skály. „Jde o nejištěný terén s obtížnosti 1-2 UIA s velkou expozicí, takový terén rozhodně nelze doporučit pro začátečníky,“ uvedl horolezec. „Měl za daných podmínek túru zrušit, i kvůli tomu, že nemá únikovou variantu.“

Ferrata Drachenwand v pohoří Salzkammergut-Berge.Ferrata Drachenwand v pohoří Salzkammergut-Berge.Zdroj: Deník/Zuzana Gabajová

Dalibor Urban po první nehodě psal na vedení Asociace horských průvodců, že si uvědomuje, že velikost skupiny nebyla ideální a že od organizování tak velkých skupin upouští. „Přesto na další zde posuzované akci měl šestnáct klientů, opět nehomogenní skupinu, dva začátečníky, a jako pomocnici opět nekvalifikovanou kolegyni,“ poznamenal Karel Kříž. To už mluvil o akci na Drachenwandu: šlo šestnáct klientů na dva průvodce (na Bosrucku to bylo 22 na 2). „I zde šlo o nepřiměřeně velkou nehomogenní skupinu, pro některé to byla první zkušenost s ferratou, na túře, která rozhodně není vhodná pro začátečníky (obtížnost C, volitelně D). I zde Dalibor Urban delegoval pravomoci na nekvalifikovanou osobu.“

Vedení ferraty bylo podle Karla Kříže celkem v pořádku, i když bylo třeba Radku zajišťovat na laně a ostatní jí pomáhali s výstupem. „Ferrata Drachenwand však není nebezpečná při výstupu, ale její klíčové místo je exponovaný a částečně zajištěný sestup. Je těžké od stolu posoudit, jak Daniel Urban vyhodnotil stav Radky, ale s ohledem na to, s jakým fyzickým vypětím Radka lezla už v prvních částech ferraty, jak unavená dolezla na vrchol a navíc měla nevyhovující obuv, domnívám se, že by bylo nanejvýš vhodné ji při sestupu mnohem lépe pohlídat.“ Vůdce podle něj může jít v bezprostřední blízkosti klienta a koučovat cestu, v případě pochyb ho lze vzít i na krátké lano. „Byl jsem si tu ferratu projít a musím konstatovat, že sestup je opravdu objektivně nebezpečný, i když laická veřejnost to vnímá jinak. Pravděpodobnost uklouznutí může být malá, případné následky pádu ale mohou být fatální.“

Většina smrtelných nehod se stane při sestupu

Karel Kříž upozornil na to, že je všeobecně známo, že většina smrtelných nehod se stává právě při sestupu. „Je to únavou, ztrátou koncentrace, uchlácholením se z dosažení vrcholu, že už to mám za sebou,“ vysvětlil. „Pád Radky by také bylo možné považovat za nešťastnou náhodu - v případě, že Dalibor Urban sledoval její dovednosti a považoval její momentální kondici za dostatečnou. Zde ale budeme pouze spekulovat. Mohl na ni dohlížet z bezprostřední blízkosti, poskytnout jí podporu lanem. Dalším správným řešením by bylo ji stáhnout z prvního úseku ferraty na turistický chodník a vrátit se za skupinou.“

Úlohou vůdce je riziko pádu při sestupu minimalizovat, ale zároveň je třeba počítat s tím, že k nehodě může dojít. „Je ale třeba se k ní náležité postavit: za naprosto neetické a nepochopitelné považuji tvrzení pana Urbana rakouské policii, že nemá zvláštní horolezecký výcvik a že členové skupiny byli odkázáni sami na sebe, jak se píše v překladu závěrečné zprávy rakouské policie. Neměl ani viditelnou identifikaci, odznak IFMGA (International Federation of Mountain Guide Associations) nebo UIMLA (Union of International Mountain Leader Associations), aby ostatní byli schopni poznat, že se jedná o erudovanou skupinu. „Z uvedeného je zřejmé, že pan Urban si byl velice dobře vědom, že způsob, jakým organizuje zájezdy do hor, není v souladu s dobrou praxí horského průvodce nebo vůdce.“

Dalibor Urban (druhý zleva) a Jan Linhart (vpravo) u Okresního soudu České Budějovice.
Soud řeší smrt dvou žen v Alpách. Obviněný je bývalý horský průvodce s kamarádem

Pozastavil se i nad několika věcmi, které zazněly při výslechu obou obžalovaných mužů: za chybu, která se v cestovních kancelářích tohoto typu děje bohužel velice často, považuje to, že přicházejí klienti, kteří nejsou připraveni na to, co se inzeruje. „Ti by neměli být vůbec připuštěni k túře, což se týkalo Radky, ta túra určitě nebyla vhodná pro začátečníka,“ upozornil Karel Kříž z pozice znalce. „Pak mi přišlo zajímavé, jak se řešila obuv. Pan Urban říkal celkem správně, že to je individuální a tenisky nemusí být špatná obuv na ferratu. Dovedu si představit, že to někdo vyběhne v kroksech a bude se tam pohybovat jistě, ale pro někoho to, že má tenisky bez dezénu a ještě nemá zkušenosti, může být smrtící kombinace.“

Zmínil i další důležitou věc: že je velmi velký rozdíl v tom, jak nebezpečnost terénu vnímá profesionál a jak laická veřejnost. „Bavíme se o ferratě, ta ale není z výstupu to nebezpečné, pominu-li bouřku. Ale kdybych věděl, že bouřka je menší nebezpečí než sestup po kluzké skále, bylo by daleko bezpečnější se vrátit po ferratě. Terén, který tu byl popsán jako pouhý šikmý svah, je právě to místo, kde lze spadnout a přivodit si zranění. Právě to je obecně podceňované a laická veřejnost to nedokáže posoudit. Při vzdělání se horští vůdci učí, že nebezpečí číhají úplně někde jinde.“