Rozsudek není v právní moci, obžalovaný se odvolal.

Je obžalován ze znásilnění a pohlavního zneužití nevlastních dcer. Činů se podle soudu dopouštěl v době od srpna 2006 do července minulého roku.

V prvním případě využíval příležitostí, kdy byl v bytě sám s tehdy 13–14letou dívkou. Ač věděl, že jí ještě nebylo patnáct, svékl ji, osahával, zasouval jí prsty do pochvy a vykonal s ní soulož, ačkoliv plakala, projevovala slovní nesouhlas a snažila se klást i fyzický odpor. Ten obžalovaný díky větší síle překonal. Toto počínání soud kvalifikoval jako trestný čin znásilnění osoby mladší 15 let. Na jaře 2010 skutek opakoval. Nejméně třikrát překonal její odpor a vykonal s ní soulož. Dopustil se tak zločinu znásilnění dítěte.

Od července 2008 do jara 2009 v bytě nejméně dvakrát osahával a prsty se ukájel na druhé nevlastní dceři ve věku 11 – 12 let, svěřené jeho dozoru. Starší sestru pak znovu osahával na začátku léta 2010, čímž podle soudu zneužil svého vlivu a postavení v rodině.

Prý se mu mstí

Obviněný skutky popřel. Vyprávěl, že se s matkou děvčat seznámil asi v roce 2000. Když se jim narodila společná dcera, vzali se. Když měli další, snažili se do péče o domácnost zapojit i dvě starší, ale hlavně ta nejstarší „dělala dusno“. Pak se od něho manželka ze dne na den odstěhovala a nechala adresu, kam má posílat alimenty.

I po rozvodu se s rodinou stýkal, přičemž poznal, že nejstarší děvče kouří trávu. Bývalá manželka ji nezvládala, chtěla, aby jí s ní pomohl.
Myslí si, že se mu nevlastní dcery tím obviněním chtěly pomstít za přísnější výchovu, zbavit se ho.

Mladší z dívek se při výslechu v přípravném řízení za přítomnosti pracovnice sociálky rozplakala, ale pak kývla k odpovědím na dotazy, kam jí „strejda“ sahal. Kývla, že na prsa, na přirození… Nesouhlasila s tím. Nevyhrožoval jí prý, jen že to nemusí nikomu říkat, že na tom není nic špatného. Jindy za ní vylezl na palandu a chtěl pusu. Pak na ni zase sahal. Na prsa? Kýve. Pod tričko? Kýve. Na přirození přes kalhotky? Ne. Pod kalhotky? Kýve… Vsunul tam jeden prst, nebo dva? Nevím, odpovídá šeptem. Jindy je přišel ráno vzbudit a zase ji osahával. Svěřila se starší sestře a ta jí říkala něco o chatě a o bytě: že jí uděloval trestné body a za každý vyžadoval sex. Taky jí řekla, že ji v noci opakovaně znásilňoval…

Starší dcera mj. popsala ony trestné body, které od obviněného dostávala třeba za sprosté slovo: za každé mělo být deset minut sexu (jak prý strejda říkal, učení něčemu novému). Popsala, jak ji znásilňoval. „Bála jsem se to říct obzvlášť matce, sama ze sebe jsem byla zhnusená, ponížená, nechápala jsem, proč zrovna já…,“ vypovídala. „Taky jsem nevěděla, jak to vlastně říct.“ Matce to prý naznačovala, ale ta jí nevěřila. Řekla to až sestře, když v pláči přišla s tím, že ji strejda osahával. „Mne ještě víc,“ řekla jí.

Na světlo boží

Dívky to říkaly „po kouskách“ matce, ale ta jim nevěřila.

Jejich matka uvedla, že o tom, co měl bývalý obviněný dělat, se dozvěděla až od sociálky. „Něco prý říkaly babičce, ale kdyby to byla pravda, musela bych to poznat, sama jsem něčím takovým prošla,“ uvedla. Dcera jí snad o obtěžování říkala, ale bez podrobností, a pak to zase odvolala a ona to proto „hodila za hlavu“. „Asi jsem to ani nechtěla slyšet, vrátily se mi vzpomínky, byla jsem jako v tranzu. Nechci na to myslet, chci to vytěsnit,“ obhajovala svědkyně své neučité formulace. Nevěřila tomu, co se mělo stát, a argumentovala, že i s ní manžel od úrazu, který utrpěl v roce 2004, nic neměl – nemohl.

Matka obžalovaného, u které snacha a její dcery věc probíraly, prohlásila, že nevěří, že to syn udělal. Děvčata jí to řekla, ale „vysvětlilo se to“ – prý přiznaly, že si to vymyslely, a snacha to pak „smetla se stolu“. Možná jim syn něco zakázal, něco odepřel, vysvětlovala.

Mladý muž, který se starší dívkou chodil, vypověděl, že mu o pohlavním zneužívání strýcem řekl kamarád. Ona mu vysvětlovala, že to neřekla, protože se bála. Upozornil na to matku, ale ta mu nevěřila. Onen kamarád u soudu uvedl: „Snažil jsem se s tím něco dělat, řekl jsem to její matce, ale ta se rozbrečela a vynadala mi, že štvu holky proti otci,“ řekl svědek.

Nakonec dostala věci do pohybu spolužačka, které se í dívka svěřila. Oznámila to výchovné poradkyni na škole, přesvědčily dotyčnou, že to musí říct řediteli a pak sociálce. To, že se jim s událostí svěřila, potvrdily u soudu další dvě kamarádky ze školy.

Deviant

Znalkyně z odvětví psychiatrie mj. u obžalovaného konstatovala neúplnou sexualitu. v níž chybí fáze namlouvání, sbližování, a muž si vynucuje rovnou pohlavní akt. Znalkyně u něho shledala „absolutní nekritičnost“ a s poukazem na jeho odsouzení v roce 1993 připomněla, že i teď znovu postupoval násilně, přes pláč a odmítání poškozených. (Pan Josef s dalším spoluobžalovaným byli tehdy odsouzeni za to, že obnažovali v parku tehdy 14letou dívku a při manipulaci s jejími genitáliemi ji poranili.) Podle ní je obžalovaný touto agresivitou nebezpečný pro společnost možností opakování takových činů. Navrhla proto uložit mu ochranné léčení psychiatrické ústavní formou.

Návrh obhajoby na opatření nových znaleckých posudků soud zamítl. „Pokud obžalovaný žádá, aby jeho duševní stav ověřil spíše znalec muž, jsme přesvědčeni, že pohlaví nemá vliv na kvalifikaci a erudici znalce,“ řekl předseda senátu.

V závěrečné řeči obhájce mínil, že obě poškozené jsou nevěrohodné. Starší prý nedokázala blíže popsat tvrzené sexuální počínání obviněného, uvést, zda skutečně došlo ke ztopoření jeho údu atd. Navíc v době, kdy k nim mělo docházet, se stýkala s chlapci a jednomu tvrdila, že je ještě panna. Její mladší sestra pak žádné praktiky také nepopsala, odpovídala jen ano ne. Navíc v letech, kdy k nim mělo docházet, obžalovaný u rodiny nebydlel.
Podle obhájce měla děvčata motiv k pomstě otčímovi, od začátku k němu měla negativní vztah. Je objektivně zjištěno, že se v roce 2009 snažil starší z nich zabránit v konzumování marihuany, vykázal z bytu jejího chlapce, bránil jí ve styku s kamarády, zařídil jí výměnu školy.

Pro případ, že by soud shledal vinu pana Josefa, obhájce pochyboval, zda jeho mandant užil fyzického násilí k překonání odporu starší z dívek. Podle jejího popisu posledního kontaktu jí dával ruce pryč a ona tlačila nohy k sobě, jinak projevovala údajný odpor jen verbálně a pláčem – to prý nevypadá na trestný čin znásilnění. Zdůraznil, že jeho údajné počínání nemělo dopad do fyzické a psychické integrity děvčat, nemělo škodlivé následky. Jednal ve stavu zmenšené příčetnosti v důsledku deviace, velká část popisovaných skutků se odehrála před dlouhou dobou. Obhájce proto navrhoval uložit mu výchovný, ještě podmíněný trest.

Krajský soud ale rozhodl, jak uvádíme výše. Má žalované činy za prokázané bez důvodných pochybností především výpovědí poškozených dívek , jejich známých a závěry znaleckých posudků.

„Soudy se v takovýchto případech setkávají s naučenými výpovědmi, ale obvykle tyto svědkyně k nim bývají navedeny matkami,“ řekl předseda senátu. „Tady je to naprosto opačné, matka byla víceméně proti dcerám a ty se snažily své výpovědi postupně přizpůsobit přáním matky.“ Poznamenal, že řada matek nechce připustit vlastní vinu na událostech, u mnoha také převažuje zájem udržet si partnera…

K údajnému motivu pomsty soud připomněl, že mladší ze sester neměla důvod proti otci vystupovat, jí nic nezakazoval, a přesto i ona uvedla, že ji zneužil. Znalkyně konstatovala jednoznačně znaky svědčící pro její věrohodnost. Nejsou zjišťovány okolnosti, že její výpověď byla naučená nebo pod vlivem starší sestry. U obou byl patrný stud, pocit ponížení.

Starší sama věc neohlásila. Vyšla najevo až zprostředkovaně, když spolužačka vycítila, že v jejím okolí se odehrává něco nedobrého, a pod jejím vlivem se dívka posléze obrátila na výchovnou poradkyni a následně se věci ujala i policie. „Nešlo tedy o vyřizování účtů, ale k objasnění trestné činnosti přispěla shoda řady okolností,“ uvedl předseda senátu.

K argumentu obhajoby o nevýrazném odporu poškozených pak upozornil, že vůči menším dětem stačí i menší míra násilí; odpor děvčat byl přitom rozhodně vážně míněný, když plakala a žádala, aby jednání zanechal.

Obžalovaný se na místě odvolal.