Žalovaný mínil, že škoda by nevznikla, kdyby soused studnu zabezpečil proti stoku povrchové vody, ale podle odborníků by to nevyřešilo podpovrchovou kontaminaci. Nabízel také její vyčistění na své náklady, ale ani to by nepomohlo. Proto chov na těchto pozemcích zastavil.

Soused nicméně trvá na tom, že mu v důsledku jednání zemědělce vznikla škoda. Vyúčtoval si náklady na odměnu advokátů, za rozbor vody, za posudek a také 99 000 korun vynaložených na nájem bytu od března 2009 do února 2010, kdy nemohl nemovitost užívat, protože znečistěná studna byla pro ni jediným zdrojem vody.

Okresní soud v Prachaticích žalujícímu přiznal náhradu 3328 korun za rozbor vody a 2528 Kč jako čtvrtinu výdajů za posudek, protože ten zahrnoval i projekt  pořízení nové studny, což nemohlo jít k tíži žalovaného. Požadovanou náhradu za právní služby a za nájemné mu soud nepřiznal. Jeho přestěhování do nájemního bytu nebylo vynuceno jednáním žalovaného. Mohl si zajistit jinou dodávku nezávadné vody a kdyby mu s tím vznikly náklady, byl by soused povinen mu je nahradit, uzavřel soud.

Neměl jiné řešení?

Pan Roman se odvolal. Jeho právní zástupce zdůraznil, že vina souseda zemědělce na kontaminaci studny jeho mandanta byla prokázána. Poškozený v přímé souvislosti vynaložil náklady, které chce nyní nahradit. Studna je jediným zdrojem vody v objektu. K úvaze soudu prvního stupně o možnosti zajištění náhradního zdroje advokát uvedl, že v úvahu přicházelo snad přistavení cisterny, ale ta by v zimě zamrzala a navíc se její obsah musí z hygienických důvodů každé tři dny vyměnit. K tomu by bylo třeba nasadit těžkou techniku v obtížném terénu. Kromě toho cena pronájmu cisterny je asi 500 korun denně, což by tedy mnohonásobně převyšovalo náklady na náhradní ubytování.

Ke škodní události došlo, žalobce omezila a stála ho peníze. Okresní soud prý posuzoval problém jen optikou zákona o vodách, který škůdci ukládá povinnost zajistit náhradní zdroj, ale měl zvažovat širší dopad jednání žalovaného na pana Romana. Ten neměl jinou možnost než zrušit bydlení, než dojde k samovyčistění studny.

Právní zástupce žalovaného opakoval, že se snažili věc řešit. Situace nastala v důsledku jednání jeho klienta. Ten sousedovi nabídl odškodnění 10 000 korun a vyčistění studny, akceptoval ale závěr odborníků, že by to nepomohlo. Za problematické bylo označeno i případné vybudování nového zdroje, proto žalovaný zvolil druhou alternativu řešení a změnil hospodaření - s chovem dobytka na velkém rozsahu svých pozemků, pro které jsou jednoznačně určeny, skončil.  Poté došlo k samovyčistění zasažené studny, takže s nápravou stavu neměl žalobce žádné výdaje. Přímá škoda mu prý nevznikla, takže „nemá co žalovat".

Krajský soud poté část výroků první instance o zamítnutí nároku na náhradu škody potvrdil, zamítavé rozhodnutí k náhradě nájemného zrušil a v této části věc vrátil prachatickému soudu.

Odvolací soud sdílí jeho názor, že žalobci nenáleží náhrada nákladů za právní služby, a má  za správné i ponížení nákladů vynaložených na posudek v této věci.  Závěr, že žalobce ale nemá nárok na náhradu nákladů na náhradní bydlení, je podle krajského soudu předčasný. „Domníváme se, že i tyto náklady mohou být škodou," řekla předsedkyně senátu. Bude ale nutno zvážit, že studna byla vskutku jediným zdrojem vody v nemovitosti, že k obnovení její použitelnosti došlo až po mnoha měsících, ale také to, zda byl celý výdaj na náhradní bydlení v příčinné souvislosti se znečistěním zdroje vody – tedy zjišťovat, jaký byt si vlastně žalobce pronajal, zda usedlost poškozenou znečistěním i onen nájemní byt užíval sám či s rodinou, a tak dál, rozvedla. Teprve pak bude možné rozhodnout o nároku žalobce na náhradu nákladů náhradního bydlení a případně o její výši.