V září 2006 tento trestný čin spáchal osaháváním tehdy čtrnáctileté dívky. V prosinci 2008 pak nejméně jednou uskutečnil soulož s děvčetem mladším čtrnácti let v bytě rodiny v obci na Jindřichohradecku, kde tehdy pobýval. Druhá poškozená poté porodila. Tento druhý skutek kvalifikovala obžaloba jako znásilnění.

Nějak k tomu došlo

Jindřich L. ale od začátku tvrdí, že šlo o dobrovolný styk. Líčil, jak se s rodinou poškozené seznámil přes její nevlastní sestru. Pak u nich párkrát přespal.
„Byli na tom špatně, tak jsem jim chtěl pomoci,“ vysvětloval. Neměli prý občas co jíst, jemu bylo líto dětí, tak poprosil mámu a dával jim tisícovku. Když sám asi dva měsíce vydělával, i víc. S jejich dcerou se měli víc a víc rádi a pak se to „náhodou stalo“. „Nějak k tomu došlo,“ říkal. Bylo to dobrovolné, kdyby křičela, určitě by to rodiče za dveřmi slyšeli. Pak měli pohlavní styk prý ještě třikrát, čtyřikrát.

Na otázky řekl, že věděl, kolik je jí let, a že se dopouští trestného činu. „Říkal jsem jí, že bude pr…, ale povídala, že řekne, že to chtěla sama,“ uvedl. Pak prý měli styk ještě několikrát. V březnu 2009 se odstěhoval, protože prý „neměl náladu“ do obce jezdit. Pak se dal dohromady s jinou dívkou.

Soud vyslechl i poškozenou. Opakovala, že styk nechtěla a bránila se. Nikdy předtím se prý obviněný nepokoušel ani ji políbit.

L. odmítl i obvinění z činu v roce 2006. S dotyčnou prý chodil asi dva měsíce po návratu z výkonu trestu až v roce 2008. Chtěl by prý vědět, proč údajné osahávání „začala řešit“ až po třech letech…

Prý se bránila

V přípravném řízení podrobněji popsala, jak tehdy v noci přišla do kuchyně, kde nocoval hodně opilý Jindra, ohřát malému bratříčkovi pití. Jindra se jí zeptal, jestli by to s ním nechtěla zkusit, a když odmítla, chytil ji, držel jí pusu a přitáhl ji k posteli. Bránila se, ale držel jí ruce za hlavou a hrozil, že jestli bude křičet, něco jí a sourozencům udělá. Stáhl jí pyžamo a…

Nikomu to neřekla, bála se, že opravdu něco dětem udělá. Tvrdila, že žádný další pohlavní styk s obviněným neměla. Když ji obhajoba konfrontovala s výpověďmi svědkyň, že se s Jindrou měli vodit za ruce, popřela to. Na otázky obžalovaného popřela i řadu detailů údajných dalších jejich kontaktů. Ten pak řekl, že je zřejmě navedená matkou, která se tak chce vyhnout odpovědnosti za to, že nezasáhla.

Dívčina matka vypověděla, že jí dcera těhotenství zapírala. Pak ji vzala ke gynekologovi a ten zjistil, že je ve 27. týdnu. Dcera jí pak opakovaně říkala, že šlo o jediný styk s obžalovaným, že to tehdy nechtěla, ale on že jí vyhrožoval, kdyby to někomu řekla.

Vypovídala také nevlastní sestra poškozené. Obžalovaného nazvala sukničkářem, který po čtrnácti dnech známosti s ní „chtěl od ní dítě“. Nevlastní sestra později před ní plakala a říkala, že si styk Jindra vynutil. Hrozil prý, že vezme malého bráchu na procházku a zabije ho…

Soud provedl rozsáhlé dokazování. Znalec psycholog konstatoval u obou poškozených znaky svědčící spíše pro jejich věrohodnost. Nesnažily se věci dramatizovat, nebyl zjištěn motiv ke zkreslování či pomstě. U údajně znásilněné svědkyně znalec zaznamenal znaky citového prožitku typického pro osoby vystavené násilí. Psychiatrička shledala u Jindřicha L. disociální psychopatii a sexuální deviaci. Není pedofil, ale vyhledává a využívá velmi mladá děvčata, menátlně nezralá a s dosud nevyvinutou cudností. Znalkyně navrhla uložit obžalovanému také ochranné léčení sexuologické ústavní formou.

V pochybnostech

Obhájkyně zpochybnila věrohodnost údajně znásilněné dívky. Znásilnění si vymyslela nejspíš ve strachu z reakce rodiny. Styk, který s jejím mandantem měla, byl opboustranně dobrovolný, Jindřich L. měl dívku rád, žádné násilí a výhrůžky nebyly prokázány. Měl by být uznán vinným toliko pohlavním zneužíváním.

A soud byl téhož názoru. Uznal obžalovaného vinným dvěma skutky pohlavního zneužívání a uložil mu úhrnných pět let . Z obou činů byl usvědčen především poškozenými. I v prvním případě věděl, že se tohoto skutku dopouští, kdy osahává nezletilou. „Ani takový skutek nelze označit za nezávažný, s nepatrnou společenskou nebezpečností,“ řekl předseda senátu. K druhému případu připomněl, že i obžalovaný doznával sexuální styk s poškozenou, ale kategoricky vylučoval, že by užil násilí. Dívka naopak setrvala na tom, že se souloží nesouhlasila, bránila se a věc neoznámila ze strachu z výhrůžek Jindřicha L.

„Výrazné pochybnosti z její výpovědi se ale nepodařilo odstranit,“ pokračoval předseda senátu. „Nedokázala například logicky vysvětlit, proč tehdy v bytě nevolala o pomoc.“ Její další postoj, včetně popírání těhotenství i před gynekologem, lze podle soudu odvodit z určoté obavy z reakce rodiny na to, že ve třinácti letech měla dobrovolný pohlavní styk. V pochybnostech je pak nutno obviněného obžaloby ze znásilnění zprostit.

Rozhodně však měl pohlavní styk s dívkou, o níž věděl, že jí není ani čtrnáct let. Dokonce ji bezohledně přivedl do jiného stavu, poznamenal předseda senátu. Dopustil se tedy pohlavního zneužívání.

Soud vzal v úvahu, že na Jindřicha L. bylo již v minulosti celkem bezvýsledně působeno jinými trestními řízeními. Pohlavního zneužívání se dopustil nejzávažnějším způsobem, souloží. K jeho odvolávání se na citový vztah s poškozenou předseda senátu poznamenal, že nelze nevidět, že ve stejnou dobu se pokoušel dosáhnout uspokojení svých erotických potřeb i s jinými dívkami. Uložil mu proto v sazbě 1 – 8 let trest těsně nad polovinou.
Návrh znalkyně na ochrtannou léčbu soud i vzhledem k překvalifikaci původně žalovaného znásilnění posoudí v neveřejném zasedání. Rozsudek není v právní moci.