Ing. H. podle obžaloby jako správce konkurzní podstaty společnosti G. v Č. Budějovicích po svém zproštění z funkce 30. ledna 2007 nepředal svému nástupci 3 886 214 korun, které podle daňových dokladů měly být na pokladně úpadce, a 3178,73 korun, které měly být na účtě fitmy. Jako konkurzní správce úpadce A. v Č. Krumlově po zproštění z této funkce pravomocně v červenci 2006 nepředal nově ustavené správkyni 12 266 459 korun, které podle dokladů měly být na pokladně úpadce, a 102 687 Kč na účtu firmy.

Dále podle státní zástupkyně dále úmyslně nevedl řádně účetní knihy uvedených společností předepsané zákonem o účetnictví. Obdobně nevedl úmyslně účetní knihy další českobudějovické obchodní společnosti P., jíž byl konkurzním správcem do září 2007. Tím podle obžaloby ohrozil majetková práva věřitelů zmíněných společností a řádné vyměření daní za řadu let.

Odmítám!

Obžalovaný před senátem obžalobu kategoricky odmítl. Jak řekl, především proto, že je postavena na znaleckém posudku, který je prý věcně nesprávný a nepečlivě vypracovaný. „Absolutně pak nemohu souhlasit s tvrzenou výší škody,“ řekl.

Rámcově se rozhovořil o tom, jak v rozhodném období vedl jako správce osm konkurzů, měl i jiné aktivity, byl vytížen denně dvanáct až čtrnáct hodin. Konkurzní agenda byla tehdy chaotická. V situacích, kdy úpadce neměl nic, prý musel vložit do řízení své prostředky, nebo si je půjčit z konkurzu jiného s tím, že je po vypořádání zase vrátí. Přehled o finančních tocích se mu tak „trošku ztížil“.

Ke konkrétním případům uvedl, že tvrzené částky, které měl zpronevěřit, do pokladen úpadců nikdy nepřišly. Doufá prý, že to posudek jiného ustanoveného znalce potvrdí. Stejně odmítl obžalobu z úmyslného nevedení účetnictví úpadců dle zákona. Zdůraznil, že v konkurzu na G. měl najatou účetní firmu, jíž prý předával všechny doklady. „V momentu, kdy žádné nebyly, jsem je ovšem nepředal,“ prohlásil. Účetního měl i v A. , kde od dlužníka musel podklady dobývat a kompletní uzávěrku či oficiální hlavní knihu nedostal. Ve firmě P. prý ovšem o účetní knize ani mluvit nelze, nemělo by smysl ji vést pro několik dokladů. I tuto „tenkou složku“ prý ale předal. Zopakoval, že účetnictví předával vždy kompletně a protokolárně.

„Pokud se ukáže, že jsem se dopustil nějaké trestné činnosti a v konkurzech budou chybět nějaké peníze, tedy kdyby řádný a pečlivě udělaný znalecký posudek něco takového našel, velice zalituji a budu se to snažit napravit,“ řekl. „Rozhodně jsem ale nic nefalšoval a neukradl.“

„Tajemná“ kasa

K dotazům ing. H. osvětloval fungování takzvané pokladny č. 2 u úpadce A., kterou vedl sám. Byla prý příruční, vozil ji s sebou. Pokladní deník z ní evidoval na počítači, ale doklady účetnímu průběžně nepředával. Byla prý dohoda, že tuto pokladnu vyúčtují až s koncem konkurzu. Na dotaz, čím byl takový postup motivován, obžalovaný řekl, že to nebyla věc motivace, ale snad určité nepořádnosti v časové tísni. Počítač s údaji z této pokladny předal při vyšetřování policii a pak mu byl vrácen. K otázce obhájkyně JUDr. Jaroslavy Krybusové ing. H. uvedl, že se tyto podklady nepromítly do zmiňovaného kritizovaného znaleckého posudku. Nabyl z něj dojmu, že se jeho zpracovatelce nepředalo víc věcí.

Se souhlasem stran soud začal číst některé výpovědi svědků. Členové věřitelského výboru z konkurzu A. uvedli, že jim obviněný nedával žádné písemné zprávy a informoval je jen z poznámek. Podle prvního svědka mu věřili, protože byli s jeho činností spokojeni. Další svědkyně ale zdůraznila, že s náklady konkurzu a stavem majetku nebyli seznámeni po celou dobu, nikdy se nedozvěděli, kolik prostředků je na účtě. Ing. H. k tomu prohlásil, že věřitelskému výboru dával statistický přehled s nejzajímavějšími informacemi, jím zpracovaný jeden list. Účetní výkazy prý výbor nikdy nepožadoval. Dokazování bude pokračovat.