Kliknutím zvětšítePsal se rok 1622. České země, potažmo Evropu, už čtvrtým rokem hospodářsky i morálně decimovala třicetiletá válka, na Jesenicku kosil domácí zvířectvo dobytčí mor. Jesenický pastýř za na smrtelné posteli obvinil svou manželku Barboru Schmiedovou z čarodějnictví. Roztočil tak kolotoč událostí. Čarodějnické procesy trvaly osmdesát let a na jejich konci byly dvě stovky umučených lidí. Podmínky během zatčení byly nepředstavitelně kruté.
„Odhaduje se, že mezi zatčením a exekucí měli obvinění tři týdny života, které strávili výslechy, mučením. Mučidla byla nadužívána. Bylo stanoveno, že palečnice nebo španělská bota se nesmí přikládat na více než patnáct minut jedenkrát za výslech. V praxi se používaly třikrát nebo čtyřikrát na mnohem delší časový úsek. Ti lidé neskutečně trpěli, a bylo nasnadě, že se přiznali,“ objasňuje Kamil Tomášek z Vlastivědného muzea Jesenicka.
Spojující osobností čarodějnických procesů na Šumpersku a Jesenicku byl Jindřich František Boblig z Edelstadtu. Ten začínal jako přísedící tribunálu v domovských Zlatých Horách. Na Šumpersku se později stal hlavním inkvizitorem. Čarodějnické procesy kvůli krutostem při výsleších i samotné popravě, kdy byli odsouzení zaživa upalováni, vyvolávala obrovský strach. Soudní řízení přitom byla světská a s církví neměla nic společného.
Chtěli zachránit krávu
V prvním z čarodějnických procesů byly v roce 1678 obviněny hned tři ženy. Porodní bába ze Sobotína Dorota Groerová měla veliké trápení – její nemocná kráva přestala dávat mléko. ,,Dej krávě svatou hostii a mléko poteče!“ poradila jí kamarádka Dorota Davidová. Ale krást v kostele je hřích. Proto Groerová ošemetný úkol svěřila za drobný peníz žebračce Marině Schuchové. Ta pak v při mši v Sobotíně přijatou hostii vyplivla do šátku. Kněz ale událost nahlásil losinské vrchnosti.
Hraběnka Angele Sybille Galle, rozená Žerotínová, na radu hejtmana Vinarského pozvala na své panství člověka, který měl s čarodějnicemi bohaté zkušenosti. Byl jím Jindřich F. Boblig z Edelstadtu. Boblig předtím vzkázal Vinarskému své požadavky: chtěl ubytování na zámku, sluhu a tři tolary denně. Muži se pak dohodli na tolaru a půl s tím, že se odměna zvýší, když Boblig najde další čarodějnice. Schuchová a obě ženy, které chtěly vykonat čarodějnický rituál, byly uvězněny. Při následném krutém mučení se všechny „přiznaly“ ke spřáhnutí s ďáblem. Trest byl jasný – čarodějnice musí zemřít ohněm. Schuchová, Groerová a Davidová byly upáleny zaživa.
Statečný kněz
Mezi nejznámější oběti čarodějnických procesů patří šumperský děkan a farář Kryštof Alois Lautner. Při svých kázáních poukazoval na nesmyslnost procesů, čímž se stal Bobligovi trnem v oku. Jako první proti Lautnerovi vypovídala Marie Sattlerová, manželka bohatého šumperského měšťana. Boblig z ní udělal hlavní osobu čarodějnických rejů. Podle obvinění se měl Lautner zúčastnit čarodějnického dovádění na Petrových kamenech, křtít děti ve jménu Satana, organizovat ďábelské svatby a znesvěcovat hostie. Boblig si vyžádal souhlas olomouckého biskupa a Lautnera zatkl. Jelikož se mu kněze nepodařilo zlomit „po dobrém“, vymohl si použití práva útrpného.
Děkan ale při prvním mučení vydržel všechny tři stupně obvyklé tortury (palečnice, španělská bota, skřipec) a měl být tedy očištěn. Boblig ale porážku nemohl připustit, prohlásil proto, že jde o zvlášť nebezpečného čaroděje, kterému dává sílu sám ďábel. Lautnera se Bobligovi podařilo zlomit až o více než rok později po dlouhotrvajícím a strašlivém mučení za použití skřipce, závaží a pálení ohněm zároveň. Dne 26. června 1684 podepsal děkan protokol o své vině. Až o rok později, v září 1685, byl v Mohelnici vynesen rozsudek – trest smrti. V den exekuce zbavili Lautnera kněžské hodnosti, cihlami mu vydřeli do krve místa na těle, kam obdržel světské pomazání, odvezli ho v káře na hranici a zaživa ho upálili. Události přihlíželo zřejmě až dvacet tisíc lidí ze širokého okolí.
Vydrželi mučení
Přestože při krutém mučení se většina obviněných přiznala, bylo i několik takových, kteří se vzepřeli. Například poslední dvě zatčené ženy na velkolosinském panství Barbora Axmannová a Marina Müllerová z Petrovic přestály všechny tři stupně mučení. Asi nejznámější je případ šumperského výrobce látky zvané trip Jindřicha Peschkeho a jeho ženy Marie. Ta byla obviněná z čarodějnictví mezi prvními. Ani trojí utažení palečnic ji nepřimělo k přiznání a losinský kat nevěřícně kroutil hlavou.
Ani po nasazení španělské boty nebylo slyšet nářek. Peschkeová vydržela bez hlesnutí či slz i natažení na skřipec, přesto byla v roce 1682 odsouzena a upálena. Její manžel Jindřich byl rovněž obžalován a uvězněn, během osmi let krutých výslechů se nikdy nepřiznal. Ačkoliv přestál všechny stupně mučení, propuštění se nedočkal. Zemřel zapomenutý po jedenácti letech strávených v žaláři.
Jindřich František Boblig z Edelstadtu má na svědomí má více než stovku upálených. Boblig byl kandidátem kanonického a světského práva, což tehdy stačilo na pozici soudce. Už jako mladý se zapojil do čarodějnických procesů v Nyském knížectví v dnešním Polsku, které si vyžádaly přes dvě stovky životů. Než ho hraběnka Angele Sybille Galle pozvala na velkolosinské panství kvůli čarodějnicím, působil osm let jako advokát v Olomouci. Boblig byl zřejmě psychicky narušenou osobností. Byl nejen zhýralý a krutý, ale také hrabivý. Je velmi pravděpodobné, že motivací pro něj byl zisk ze zkonfiskovaného majetku odsouzenců.
Děsivé období připomínají expozice o čarodějnických procesech. V Šumperku v Geschaderově domě, který kdysi patřil Jindřichu Peschkeovi. Ve starobylém sklepení vás prostřednictvím audioprůvodce provede krutou dobou hlas inkvizitora Bobliga z Edelstadtu. Uvidíte, jaké podmínky tehdy panovaly ve vězení, mučicí nástroje i dobové dokumenty. Podobné zaměření má také stálá expozice Vlastivědného muzea Jesenicka, která je umístěná ve sklepení Vodní tvrze v Jeseníku. Zajímavostí je unikátní filmové zpracování prvního čarodějnického případu na Jesenicku z roku 1622 promítaného na stěnu ze suché mlhy.
O vině či nevině měl rozhodnout ordál - zkouška, při níž se očekával zásah nadpřirozených sil. V českých zemích se užívala ve formě hození svázaného do vody – pokud se obviněný potopil (a často utopil), voda ho přijala jako čistého a byl tedy nevinný. Když provinilec zůstal plavat na hladině, byl odsouzen.
Způsoby mučení
Palečnice
Malý šroubový lis byl nasazený na prsty na rukou nebo na klouby na rukou a byl pomalu utahován, dokud prsty či kloub nerozdrtil.
Španělská bota
Skládá se ze dvou čelistí, které jsou zevnitř opatřeny kovovými hroty. Bota se navlékla na lýtko a postupně se stahovala kolem nohy. Mučený člověk vykrvácel nebo později zemřel na následky infekce krve.
Skřipec
Stůl, k němuž se obviněný přivázal za končetiny a byl celý natahován. Stroj mu vyrval ruce a nohy z kloubů a přetrhal vazy v trupu. Nezřídka se stávalo, že skřipec mučenému končetiny zcela amputoval.
Byla Anna žhářkou?
Hranice vzplály také v Praze. Jeden takový příběh se stal v roce 1663 ve Velvarech. Na jeho konci plameny zaživa pohltily Annu Volfingovou ze Mšece. „Na mučidlech se přiznala ke žhářství ve Velvarech i okolí a také k čarodějnictví," uvedl Zdeněk Kuchyňka, historik a ředitel Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně. Záznamy kroniky dokládají, že celý případ byl značně zamotaný, a kdo ví, zda byla odsouzena skutečná pachatelka. Série požárů začala 4. května a pokračovala až do 24. června.
„Koncem května už měl velvarský rychtář v rukou první podezřelou, zmíněnou Annu Volfingovou, u níž bylo nalezeno různé koření, kolomaz, koudel a peří," zmínil Kuchyňka. Za jiných okolností by to asi příliš pozornosti nevzbudilo, protože kořenářek se po kraji toulalo více. Proti ní ale stálo svědectví desetileté Kateřiny Hejtmánkové, která sloužila u jedné z obětí požáru, Václava Černohlávky. „Vypověděla, že se s Annou ve Velvarech setkala a kořenářka jí sdělila, že ten den vznikne další požár. Což se také stalo. Postupně přibyli další obvinění, jejichž jména kronika uvádí, ale říká o nich, že to byli Poláci, kteří zakládali požáry ve službách Turků," doplnil Zdeněk Kuchyňka.
Ani poté, co údajní žháři skončili ve vězení, ale ohně neustaly. 24. června byla chycena samotná malá Kateřina Hejtmánková, jak nese pod sukní žhavé uhlíky, s jejichž pomocí chtěla zapálit Pražskou bránu ve Velvarech. Byla zavřena do vězení. Na rozdíl od Anny Volfingové ale neskončila na hranici, a dokonce byla z vězení propuštěna. U soudu totiž vypověděla, že ji stařena očarovala, aby po celý život zakládala požáry. „Když se soudu podařilo očarování zrušit, v kronice se ale neuvádí jak, dostala se na svobodu. Ale kdoví, jak to s tou nevinou Kateřiny Hejtmánkové ve skutečnosti bylo. Jisté je jenom jedno: požáry ve Velvarech a okolí po vykonání rozsudku přestaly," zakončil příběh historik Kuchyňka.
21
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
