Všechny měřitelné hodnoty kvality dětského života se podle poslední studie Českého statistického úřadu (ČSÚ) v delším časovém horizontu zlepšují. Včetně podmínek, které ve školách doplňují přímé vzdělávání. Pro děti jsou dostupnější kroužky, exkurze i školní výlety, za které rodiče musí platit.
„Finanční důvody jako příčinu neúčasti dětí na školních výletech uvedlo loni jen 3,3 procenta respondentů, zatímco v roce 2014 nemělo peníze k zaplacení školních akcí 5,8 procenta domácností. Ještě o pět let dříve, tedy v roce 2009, to bylo 3,7 procenta domácností s dětmi,“ uvedla Simona Měřinská z oddělení sociálních šetření ČSÚ.

Zlepšily se i domácí podmínky k učení, dostatek místa a klid k samostudiu. Ještě v roce 2009 to byl problém pro téměř sedm procent rodin, za uplynulou dekádu se ale tento stav zásadně změnil. „O pět let později už takových domácností byla jen polovina a loni pouhé dvě domácnosti ze sta,“ doplnila Měřinská.
Děti chtějí zpestření výuky
Jenže proti tvrdým datům statistiků stojí v opozici zjištění o nadšení a touze se vzdělávat. Podle průzkumu Nadačního fondu Eduzměna motivující prostředí v českých školách rozhodně nepanuje. Škola nebaví 32 procent dětí. „Dětem chybí motivace, protože postrádají smysl v tom, co se učí,“ vysvětlil ředitel nadace Zdeněk Slejška. „Děti vnímají, že je náplň a výuka odtržená od toho, kam se společnost posunula a jak funguje,“ doplnil. Průzkum rovněž zaznamenal, že 75 procent žáků je po většinu své školní docházky pasivních.
Pouze přijímají výklad učitele bez vlastní účasti, případně se jejich aktivita v hodině omezuje na pár minut v práci ve skupině. „Dvě třetiny žáků uvedly, že by uvítaly i jiné způsoby výuky, které by ji zpestřily,“ poznamenal Slejška.

Ztráta motivace nevede jen ke špatným výsledkům, podle odborníků se školák dostává do začarovaného kruhu. Neochotně se učí složitější předměty a nechce se zlepšovat v těch problematických. V konečném dopadu má ztráta motivace vliv i na možnost dosáhnout co nejvyššího vzdělání. Podle zjištění Eduzměny jen dvacet procent dětí v současnosti získá vyšší vzdělání než jejich rodiče.
A rodiče často sehrávají negativní roli svým osobním přístupem k roli vzdělání pro kvalitu života. Zejména pokud se jedná o sociálně slabší rodiny. „Česká republika patří mezi země, ve kterých systém vzdělávání nedokáže redukovat nerovnosti pramenící z rodinného původu žáků, spíše je naopak posiluje,“ uvádějí sociologové Daniel Prokop a Tomáš Dvořák ve studii Analýza výzev vzdělávání v ČR.