Předchozí
1 z 5
Další

Jana Škrleho potkáte na cestách nejen v Jihočeském kraji

Vždy má po ruce fotoaparát. Čerstvý sedmdesátník se už jako kluk zamiloval do sportu. A fotil. Odmala. S velkým nadhledem zvládl přechod na modernější digitální technologii. Nejvzácnější úlovek ale pořídil v černobílém provedení ještě na film. Za šedesát let s foťákem procestoval kus světa. Vždy se rád vracel domů do Jihočeského kraje, kde se narodil a kde s přítelkyni Jarkou žije.

Fotím už od deseti let. První foťák mi koupila maminka. Vzpomínám si na něj naprosto jasně. Jako by to bylo teprve včera. Byla to značka Pionýr, rozměr šestkrát šest. Tehdy jsme ještě bydleli ve Vimperku, kde jsem začal chodit do fotokroužku. Až v roce 1962 jsme se přestěhovali do Strakonic.

Lidé od vedle - Jan ŠkrleZdroj: Deník/ Kamil Jáša

Nejvíc ze všech si vážím fotky, která je černobílá. Mám ji doma zarámovanou na stěně, občas, jako třeba právě teď, se na ni dívám a připomínám si, jak vznikla. Tehdy jsem přes celý velodrom na olympijských hrách v Monteralu v roce 1976 vyfotil československého cyklistu Antona Tkáče. On o galusku vyhrál ve finále nad desetinásobným mistrem světa Danielem Morelonem z Francie.

Lidé od vedle - Jan ŠkrleZdroj: Deník/ Kamil Jáša

Focení na film a v digitálu? To je jiná kapitola mého života. Když jsem se vracel z olympiády v Montrealu, vůbec jsem nevěděl, co jsem měl nafoceno. Až doma jsem zjistil, že se mi povedla nejcennější fotka, kterou vůbec mám. Dneska je všechno jinak. Digitální technologie je skvělá. Mám z ní velikou radost. Vyfotím, nepovede se, smažu.

Lidé od vedle - Jan ŠkrleZdroj: Deník/ Kamil Jáša

Nedokážu vybrat sport, který by mě pro focení bavil víc než ty ostatní. V každém si dokážu najít něco, co mě zajímá. V každém si je určitá dávka napětí. Zajímavé jsou třeba i šachy, jen musíte mít větší trpělivost. Déle se čeká na záběr, musíte třeba najít napětí ve tváři. Pro mě je důležité, že sportům rozumím, proto vím, kdy a co chci fotit.

Lidé od vedle - Jan ŠkrleZdroj: Deník/ Kamil Jáša

Fotím všechno. Nejenom sport. I když ten nejvíc. Asi to opravdu všechno začalo ve fotografickém kroužku ve Vimperku. Tam mě fotografování chytlo a vydrželo mi celý život.

Vůbec jsme nezačínali sportem, fotili jsme okolí, různé situace, prostě všechno. V deseti letech jsem s prvním foťákem od maminky dostal i lásku na celý život, tou je pro mě fotografování.

Lidé od vedle - Jan ŠkrleZdroj: Deník/ Kamil Jáša