Zemřel slovenský zpěvák a skladatel Miro Žbirka. Bylo mu 69 let

Že se s Mirem něco děje, bylo zjevné už před měsícem, kdy skončil v nemocnici na infuzích. „Přátelé, dostihl mě nějaký zákeřný bacil,” napsal tehdy na svém Facebooku. „Posílejte energii, budu ji potřebovat,” poprosil fanoušky. Přání a touhy se však bohužel nenaplnily. Hudební svět tak přišel o jednoho z nejtalentovanějších, nejrespektovanějších, nejvtipnějších a nesympatičtějších chlapíků, který prostě uměl.

Šimon Šafránek: Miro Žbirka? Rozhodně to není nudný pán v brejličkách

Žbirka se narodil v roce 1952 v Bratislavě, dlouhá léta však žil v Praze. Jeho matkou byla Angličanka a otcem Slovák. Jeho první velký úspěch přišel, když coby spoluzakladatel skupiny Modus získal v roce 1977 spolu s Jánem Lehotským a Marikou Gombitovou Zlatou bratislavskou lyru za píseň Úsmev. O čtyři roky později kapelu opustil a s Lacem Lučeničem založil formaci Limit, se kterou se vydal na sólovou dráhu. V roce 1982 se stal prvním slovenským Zlatým slavíkem – po Waldemaru Matuškovi byl druhý, kdo dokázal porazit Karla Gotta. Proslul i jako moderátor hudební hitparády Rhytmick, která byla populární v devadesátých letech. 

Obdivuhodně plodný autor 

Jeho autor byl obdivuhodně plodný – k jeho největším hitům patří Atlantída, Dievčatá, Biely kvet, V slepých uličkách, Nespáľme to krásne v nás, Tajnosľubná, Ticho, Pozri, Tvár, S tebou je kříž, Možno sa ti zdá, Leň s ňou, Čo bolí to prebolí či Ketrin. Posledně zmíněnou píseň pojmenoval podle jisté studentky Katky, kterou pojal za ženu poté, co za ním přišla udělat rozhovor a následně se sblížili. Byla to tatáž Kateřina, která mu zařídila nahrávání desky v respektovaném londýnském studiu Abbey Road.

„Větší dárek k narozeninám (tehdy šedesátým) než tento jsem nikdy nedostal, nejde překonat,“ řekl tehdy v rozhovoru pro Deník.

„Celé to vzniklo dost nevinně. Máme v Londýně byt, a když máme čas, tak tam trávíme chvíle. A protože pro nás Londýn přestal být místem návštěv galerií, neboť je už máme za sebou, nepovažuji za ztracený čas sedět v tom bytě a hrát si na kytaru. Právě při jednom takovém hraní jsem prohodil, že bych měl v Londýně něco nahrát, když už tam jsem. Načež Katka mou větu poněkud pozměnila a řekla – tak teda ano, pojďme nahrávat do Abbey Road! Neviděl jsem důvod, proč bych měl zrovna napoprvé nahrávat v Anglii právě v tomto slavném studiu. V rámci logiky mě to nenapadlo. Ale Katku to napadlo a celé to dokázala zařídit,“ rozplýval se.

Miro Žbirka: Mým životním milníkem byl krok do neznáma

Že to byl pro něj velký zážitek, netřeba dodávat. „Podívejte, kdyby chlapci z Beatles v roce 1963 nedorazili do Abbey Road a nezačali nahrávat své písně, tak dnes spolu rozhovor neděláme. Protože bych pravděpodobně byl činný v něčem úplně jiném, třeba bych hrál fotbal. Beatles prostě tím, co odstartovali, nakopli lidi mé generace – kytaristy „z ulice“, aby začali dělat hudbu. Jako kdyby řekli – hrajte, zpívejte a tvořte! Jejich písně jsme poslouchali s úžasem a najednou jsme zjišťovali, že jsou nesrovnatelně kvalitnější v porovnání s těmi, co jsme slýchávali do té doby, ačkoliv byly třeba postaveny na třech akordech. Rozpoutali jimi v jistém slova smyslu revoluci. I já jsem jí byl okamžitě zasažený a díky ní jsem cítil ve svém životě obrat, jaký jsem – co do hudebního ovlivnění – potom už nikdy nezažil,“ vyprávěl Miro Žbirka.

Na jeho Facebooku se po jeho úmrtí mimo jiné objevilo: „Co by řekl Meky, kdyby žil? Zprávy o mojí smrti jsou pravdivé.“ S takovou grácií odchází jen frajeři.