Předchozí
1 z 5
Další

Tři chlapi před halou. O čem si povídají v noci?

Každý den je potkávají tisícovky Jihočechů. Leží, nehýbou se, raději mají sluníčko než dešťové kapky. Ale ani voda jim nevadí. Prostor a polohu nikdy nezmění. Ani o milimetr. A nehnou ani brvou. Doma jsou mezi Sportovní halou a Dlouhou lávkou, která vede k českobudějovickému bazénu. Plastiky tří čtyřmetrových odpočívajících sportovců. Co myslíte, když se nad trávník snese hluboká tma, o čem si mezi sebou povídají?

Mám velikou hlavu. Jak se jmenuju? Každý den jinak, každou chvíli mi někdo řekne tak, pak zase jinak. Nevadí mi to. Naposledy šli kolem takoví dlouháni, hrají v hale volejbal, na prsou měli nápis Jihostroj. No, dlouháni, jako já a moji dva kamarádi tedy nejsou. Prý jsem podobný jejich manažerovi, říkali. Tak nevím.

Lidé odvedle - sochy u Sportovní halyZdroj: Deník/ Kamil Jáša

Mám desítku. Měl ji Maradona, nosí ji Messi. Číslo deset má vždycky ten nejlepší. Špílmachr.
V Dynamu má číslo deset Ivo Táborský. Slyšel jsem, že asi z Budějovic odejde. Je s ním legrace, občas jde kolem, neví, že ho pozoruju. V Motoru nastupuje s jedničkou a nulou Roman Přikryl. Váží osmdesát tři kila. Ne jako já. A v Jihostroji? Desítku má Španěl Miguel Angel de Amo. Když si povyskočí, má hlavu vedle mě, já si ale krásně ležím na trávě.

Lidé odvedle - sochy u Sportovní halyZdroj: Deník/ Kamil Jáša

O čem si v noci i ve dne povídáme? Nejvíc o slečnách. Chodí jich tady každý den, jéje… Ani se to nedá spočítat. A co teprve na jaře! Já, mám na sobě číslo pět. Moji kamarádi pokukují směrem k bazénu. Já pozoruju spíš dění u zimního stadionu. Mám oba kolegy pod kontrolou, aby nikam neutekli.

Lidé odvedle - sochy u Sportovní halyZdroj: Deník/ Kamil Jáša

Prý mám strašně veliké boty. Říkají to hlavně děti. No a co? Mám je ve vzduchu, a tak jsem v pohodě. A nemusím je hlídat před pejsky, kterých k nám běhá docela dost. Jsem rád, že mi udělali protiskluzovou podrážku. Když namrzne, tak se hodí. Nedávno jsem viděl kapitána volejbalistů Jihostroje. Trénuje tady v hale každý den. Říkají mu Žíla, přitom se jmenuje Radek Mach. Měří 206 centimetrů, má boty skoro tak veliké jako já a někdy nosí každou jinak barevnou.

Lidé odvedle - sochy u Sportovní halyZdroj: Deník/ Kamil Jáša

Jsme tři čtyřmetroví sportovci. Alexandra Koláčková nás vytvořila ze železobetonu a keramiky z šamotové hlíny s barevnou glazurou. Rozmístila nás do elipsy. Odpočíváme, nikam se neženeme, ale baví nás, když kolem nás Budějčáci sportují. Často po nás skáčou děti, to nám vůbec nevadí. Naopak. A těch selfie co už máme za sebou. Tolikrát za den se nefotí ani olympijský vítěz.

Lidé odvedle - sochy u Sportovní halyZdroj: Deník/ Kamil Jáša