Do žíly mu vpíchli Pankuronium-bromid. Jde o jednu ze tří látek, které se ve Spojených státech amerických smí používat při popravách vězňů. Než plně zaúčinkovala, stihl se ještě dvakrát zhluboka nadechnout. Pak mu vstříkli další látku. Zastavila srdce. Rty mu zmodraly. V 7 hodin 14 minut ráno 11. června 2001 byl prohlášen za mrtvého. Takto popsala stanice NBC popravu Timothyho McVeigha. Muže, který stál za bombovým útokem v Oklahoma City. Zemřelo při něm 168 lidí.

Než svět s děsem sledoval, jak do legendárních Dvojčat v New Yorku v září 2001 naráží unesená letadla, místo teroristického činu s největším počtem obětí v americké historii zabíral právě útok z Oklahoma City. V dubnu 1995 vybuchlo před tamní federální budovou Alfreda P. Murraha auto naložené výbušninou. „Exploze zničila celou severní část devítipatrové stavby. Na místo vyjely záchranné týmy z celé země. Když se po dvou týdnech záchranných prací jejich úsilí definitivně skončilo, na seznamu obětí se ocitlo 168 jmen," popisuje teroristický akt server History.

Amerika zůstala v šoku. Mezi mrtvými bylo i devatenáct malých dětí. V době exploze byly v budově ve školce. „Výbuch byl tak silný, že poškodil celkem 300 budov. Zraněných bylo více než 650 lidí," doplňuje web History.

Záběry z místa útoku připomínaly apokalypsu. Zachytily lidi pokryté troskami, prachem a krví, hustý kouř stoupající k oblakům. „Když jsme se s kolegou dostali do budovy, viděli jsme krvácející lidi. Části těl ležely v okolí severní strany budovy. Zranění křičeli, plakali o pomoc," popsal místo činu policista Jerry Flowers.

Akt čistého zla

Všichni členové bezpečnostních složek okamžitě rozjeli masivní pátrání. „Šlo o útok na nevinné děti, a občany, kteří neměli šanci se bránit. Byl to akt zbabělosti a čistého zla. Spojené státy nic podobného nebudou tolerovat," prohlásil v reakci na čin tehdejší americký prezident Bill Clinton.

V televizi se objevily podobizny dvou podezřelých mužů. Dva dny po útoku získaly bezpečnostní složky klíčové informace. Vedly k sedmadvacetiletému mladíkovi, bývalému vojákovi. Timothyho McVeigha překvapivě policisté objevili za mřížemi. Asi hodinu po útoku jej totiž zastavila silniční kontrola a našla u něj zbraň. Jak vyšetřování ukázalo, jeho komplicem byl jistý Terry Nichols, se kterým byli členy protivládně zaměřené krajně pravicové skupiny.

Lidé v USA zůstali po jejich zatčení v šoku. „Útok v Oklahoma City zemi skutečně zaskočil. Pozornost nepřitáhl pouze ohromný rozsah tragédie, ale to, co exploze odhalila. Byli to američtí občané, kteří útočili na vlastní vládu s dosud nevídanou smrtící sílou," poznamenává CNN.

Jak dál stanice uvádí, pokud se ve Státech do té doby mluvilo o domácím terorismu, ten vzešlý z krajně pravicových kruhů nebyl na pořadu dne. Ještě ve zprávě FBI z roku před útokem byl vedle aktivit přistěhovalců, nebo environmentálně zaměřených extremistů zmíněn jen velmi krátce. „Po útoku v Oklahoma City se vše změnilo. FBI přehodnotila své priority, najala nové agenty a přeradila úředníky, zabývající se případmi domácího terorismu, na nové pole. Výrazně se rozšířil počet operačních skupin pro terorismus," připomíná CNN.

Voják, co se chtěl pomstít

V době, kdy bezpečnostní složky měnily své strategie, už seděl hlavní pachatel činu Timothy McVeigh v přísně střeženém vězení. Rozhovory s odborníky v přípravě na sledovaný proces postupně odhalovaly jeho motivace. Více než dvacet hodin jej třeba po zatčení zpovídal doktor John R Smith. Psychiatr z Oklahomy, který již mluvil s mnoha vrahy.

Později v exkluzivním interview pro BBC uvedl, že McVeigh na něj působil až překvapivě normálně. „Řekl bych, že by se vám líbil. Je příjemný. Lidská bytost. Cítí lásku. Cítí hněv. Jde o mladého muže, který pociťuje velkou zlost zejména směrem k lidem a institucím, jenž považuje za šikanující," zmínil mimo jiné v rozhovoru Smith.

McVeigh se narodil v roce 1968 rodičům, kteří se později rozvedli. Při výsleších tvrdil, že jako dítě zažíval šikanu a trpěl i častými hádkami rodičů. Ve dvaceti se přihlásil do armády. Rychle postupoval k hodnosti seržant a prožil válku v Zálivu. „Boj v něm určitě zanechal stopy," poznamenal doktor Smith.

Po návratu ze Zálivu se McVeigh pokusil dostat ke speciálním jednotkám. Nepovedlo se mu však projít výběrovým řízením. Neúspěch v něm silně rezonoval. Jak píše CNN, pouhý rok poté, co se vrátil z války jako americký hrdina, se rozhodl, že musí z armády odejít. „Doufal, že si najde dobrou práci a usadí se. Bez vysokoškolského diplomu a uprostřed ekonomické recese měl problém najít si místo. Nakonec přijal pozici ve strážní službě, vnímal ji ale jako únavnou," píše CNN.

Nespokojenost se životem

Jak rostla jeho nespokojenost se životem, tím víc kritizoval vládu. Stále intenzivněji se k němu vracely myšlenky, které už měl jako dospívající, v době, kdy jej zajímaly počítačové hry a zbraně. Četl knihy z oblasti krajní pravice. Pak přišel rok 1993 a s ním v dubnu události ve Waco, které jsou známější jako obležení ve Waco.

Ve Waco měla sídlo sekta Davidiánů. Na konec února 1993 agenti amerického státního úřadu pro alkohol, tabák a střelné zbraně naplánovali v sídle razií. Měla odhalit desítky údajně nelegálně držených zbraní. Razie se však změnila na krvavou přestřelku a vyústila v jednapadesát dnů dlouhé obléhání objektů. Jelikož se FBI obávala, že členové sekty spáchají hromadnou sebevraždu, byl naplánován finální útok. Devatenáctého dubna do objektu vjely tanky, a do budov byl vpuštěn slzný plyn. Vše završil obří požár. Při finálním úderu zemřelo 76 Davidiánů, včetně dětí, a šest agentů státního úřadu.

Události ve Waco McVeigha podle jeho slov silně zasáhly. Začal proto i se stejně smýšlejícími přáteli plánovat pomstu. Při výsleších později řekl, že Waco bylo hlavnou motivací k činu. „Útok v Okladoma City se odehrál na den přesně dva roky po finálním útoku ve Waco. McVeigh před odpálením bomby věděl, že ve federální budově se nachází malé děti. Řekl ale, že dodržet výročí pro něj bylo důležitější. O zabitých dětech mluvil jako o vedlejších ztrátách," píše BBC.

V pozdějším soudním procesu dostal McVeigh trest smrti, jeho komplicové doživotní tresty. Popravu vykonali injekcí šest let po útoku. I v posledních letech života se terorista snažil, aby jeho názory znala veřejnost. Souhlasil například s biografickou knihou i televizními rozhovory. „Biografická kniha Americký terorista novinářů Lou Michela a Dana Herbecka představuje McVeighův mrazivý portrét, založený především na pětasedmdesáti hodinách rozhovorů a zprávách od jeho přátel a rodiny," uvádí CNN.

Jeden z autorů, Dan Herbeck, o McVeighovi promluvil krátce před teroristovou popravou. A vyjádřil se podobně, jako dříve psychiatr Smith. „Kdyby jste se s Timothym McVeighem setkali a nevěděli, co spáchal, považovali byste jej za velmi přívětivého a rozhleděného mladíka," poznamenal Herbeck.

Pozůstalí oběti útoku v Oklahoma City ale mluví jinak. McVeigh při žádném z veřejných vystoupení nevyjádřoval emoce, a nezdálo se, že smrt 168 nevinných lidí by jej nějak trápila. Lítost skutečně nikdy nevyjádřil. Prý ho jen mrzelo, že nezničil federální budovu kompletně.