Kliknutím zvětšítePrvní čtvrtina roku 2002 byla pro současnou britskou vladařku, královnu Alžbětu II., jedním z nejtěžších období jejího života. V únoru sice oslavila půlstoletí na trůnu, ale výročí převzetí koruny jí spíše připomínalo, že už je to celých padesát let, co zemřel její předchůdce Jiří VI., její otec. Jen tři dny po tomto výročí odešla také jedna z hlavních královniných životních opor, ve věku jednasedmdesáti let zemřela její mladší sestra, princezna Margaret. Když se konal její pohřeb, na poslední cestu ji vyprovázela i matka obou žen, Alžběta, královna matka. Účast na obřadu si vymínila navzdory tomu, že se její zdravotní stav prudce zhoršoval. Lékaři už nedokázali její rostoucí slabost zvrátit. Předposlední březnový den roku 2002, přesně před dvaceti lety, následovala svou mladší dceru na věčnost.
Když se 9. dubna stejného roku konal pohřeb královny matky, celá Británie byla zahalena do smutku. Nejen z povinnosti. Britové opravdu truchlili. „Patřila mezi nejoblíbenější členy britské královské rodiny," vysvětluje encyklopedie Britannica.
A to přesto, že se součástí této rodiny nikdy stát nechtěla a v roli manželky a matky panovníků, která je neustále všem na očích, v zásadě trpěla. Chápala ale, jakou odpovědnost její postavení představuje, a snažila se proto svou roli plnit co nejsvědomitěji. „Královna matka byla ve chvíli své smrti jednou z nejzbožňovanějších osobností, stála při národu v době dvou světových válek i mnoha dalších náročných obdobích," připomíná magazín People.
V očích Britů nejvíce stoupla právě za druhé světové války. Společně s manželem, tehdejším králem Jiřím VI., se stali symbolem odporu proti Hitlerovi a nacismu. „Pro manžela i národ byla pilířem síly a odvahy. Známá svou milou povahou a citem pro povinnost byla pro lid zdrojem útěchy v těžkých časech," shrnuje magazín People.
Pokroková nevěsta
Pozdější královna matka se narodila v roce 1900 do skotské šlechtické rodiny jako v pořadí devátý potomek svých rodičů. Pocházela ze starobylého rodu hrabat ze Strathmoru a Kinghornu, v žilách jí kolovala dokonce královská krev - zástupci rodu totiž byli potomky skotských králů.
Její silný smysl pro povinnost se poprvé ukázal, už když jí bylo pouhých čtrnáct let. Tehdy vypukla první světová válka a lady Alžběta se navzdory svému nízkému věku rozhodla pomáhat s válečným úsilím seč mohla, byť byla prakticky ještě dítětem. „Rodinné sídlo, zámek Glamis, se stal nemocnicí. Přestože byla lady Alžběta příliš mladá na to, aby se mohla stát zdravotní sestrou, pomáhala pacientům s léčbou a jejich celkovým pohodlím," zmiňuje oficiální web britské královské rodiny.
Počátek 20. let 20. století zastihl lady Alžbětu Bowes-Lyonovou jako charismatickou a krásnou mladou ženu se spoustou nápadníků. Její povaha i vzhled jí zaručovaly velkou pozornost. A zaujaly i mladšího syna tehdejšího krále, prince Alberta. S královskou rodinou se lady Alžběta díky rodičům znala, a tak se jejich cesty brzy zkřížily. „Poprvé se setkali na taneční zábavě v květnu roku 1920," připomíná list The Guardian.
Princ Albert byl mladou šlechtičnou naprosto okouzlen. Netrvalo dlouho a požádal mladou ženu o ruku. Na první pohled se mohlo zdát, že je to pro dívku ze skotského rodu nabídka snů. Muž z královské rodiny si nikdy předtím nevybral „pouhou“ šlechtičnu, do rodiny se do té doby přivdávaly jen ženy z jiných královských rodů. A to, že dávní Alžbětini předci někdy dávno seděli na skotském trůnu, jí takovou pozici rozhodně nezaručovalo.
Nikdo by nečekal, že by Alžběta odpověděla jinak, než ano. Jenže ona všechny překvapila - milého prince Alberta odmítla, a když po čase svou žádost vytrvalý nápadník zopakoval, odmítla ho i podruhé. Na vytoužený souhlas musel čekat celé dva roky. „Alžběta měla pochybosti. Nebyla si zcela jistá svými city, a zejména ji děsila představa života, jaký by musela vést jako členka královské rodiny,“ poznamenala o budoucí královně její známá, Lady Airlie.
Albert byl sice v pořadí druhým synem krále, takže následníkem trůnu byl jeho starší bratr Eduard. Jenže lady Alžběta si uvědomovala, že jakákoliv pozice v královské rodině pro ni bude znamenat časté vystupování na veřejnosti a přizpůsobování se svazujícím pravidlům. Potřebovala si být jista, že po manželství s princem Albertem touží natolik, že bude ochotna kvůli němu přinést i tak velkou oběť.
Když před ní poklekl princ Albert potřetí, konečně svolila. Už věděla, že láska k němu jí za to stojí. Sňatek k překvapení všech bez námitek povolil také Albertův otec, král Jiří V., kterého nevěsta okouzlila. Britská veřejnost mladému páru fandila, to, že si princ bere „obyčejnou“ šlechtičnu, bylo považováno za gesto modernizace. „Jejich sňatek v roce 1923 byl pro britskou veřejnost velmi vítanou a populární událostí, která znamenala odklon od tradice přivdávání se členek zahraničních královských rodů," komentuje encyklopedie Britannica.
Obyčejná rodina
Pár po sňatku vedl až překvapivě obyčejný život. Postupně přišly na svět dvě dcery, a celá rodina žila v budově na rušném náměstí Piccadily. Albert na rozdíl od svých bratrů nevytvářel žádné skandály, jeho žena Alžběta také ne, a tak mohl být jejich život zcela poklidný. Jenže Alžběta si brzy všimla, jaké potíže činí jejímu manželovi stále častější vystupování na veřejnosti. Vrchol nastal, když se princův projev na výstavě v roce 1925 stal utrpením pro všechny - řečníka i posluchače. A právě Alžběta se rozhodla, že je s tím potřeba něco udělat. Poprvé se tak ukázalo, jak velkou roli v princově životě hraje nejen jako milující manželka, ale také jako opora, která citlivě dokáže manžela nasměřovat ke správnému rozhodnutí.
Alžbětino východisko z nepříjemné situace je dobře známo díky oscarovému filmu Králova řeč, který celou anabázi prince Alberta velmi podrobně a hodnověrně popisuje. Ve zkratce: svého manžela dovedla k odborníkovi na mluvený projev Lioneli Logueovi. A zkušený logoped svému prominentnímu pacientovi připravil terapii, díky níž se nejen prudce zlepšily jeho projevy, ale také zvedlo sebevědomí, což tehdejší vévoda z Yorku, jak zněl Albertův titul, zoufale potřeboval.
Aniž by si to Alžběta v tu chvíli uvědomovala, tím, že svého manžela přivedla k logopedovi, extrémně napomohla Velké Británii i královské rodině ustát tak náročnou zkoušku, jakou později představovala druhá světová válka. Tu už manželé prožili jako královský pár.
Královnou proti své vůli
V roce 1936 se britská monarchie i život lady Alžběty, vévodkyně z Yorku, otřásly v základech. Starší bratr prince Alberta, král Eduard VIII., se totiž rozhodl abdikovat, aby si mohl vzít za ženu svou milenku. A Albert, aniž by s tím kdy počítal, se musel stát novým vladařem - králem Jiřím VI. Společně s ním musela na trůn nastoupit i jeho žena, pro kterou se tím stala realitou její noční můra. „Alžběta se stala královou manželkou. Eduardovi to, že přenechal trůn svému mladšímu bratrovi, aniž by jej na to připravil, nikdy nedokázala odpustit," uvádí encyklopedie Britannica.
Více než to, že ona sama nyní bude muset od základů změnit svůj život, ji trápilo a bolelo, jak těžce její citlivý a ostýchavý manžel nese svou novou roli. Aby toho nebylo málo, skandál s Eduardovou abdikací silně otřásl postavením britské královské rodiny v očích veřejnosti. Postavení nového krále, jemuž nikdo nevěřil, že vše ustojí, nemohlo být v tu chvíli horší. A nakonec to byla právě novopečená královna Alžběta, která opět zachránila situaci. „Alžběta si velmi dobře uvědomovala, jaký význam má zajištění rodinné stability pro celou monarchii. Stala se tichou, ovšem nepostradatelnou sílou za trůnem, která pomáhala proměnit koktajícího manžela v respektovaného panovníka,“ uvádí CNN.
Svému manželovi ukázala, jak velmi mu věří, a u britské veřejnosti dokázala kousek po kousku opět vybudovat důvěru v královskou rodinu. „Alžběta rychle pomohla po Eduardově skandálu napravit obraz královské rodiny. Ukázala, že v jejím čele teď stojí milující pár se dvěma zbožňovanými a skromnými dcerami. Nechala zveřejnit společné rodinné snímky ze zahrad nebo jak všichni spolu sedí u krbu a čtou - prostě dělají stejné věci, jako miliony Britů ve svých domovech,“ konstatuje web History Extra.
Žena, které se bál i Hitler
Ta nejtěžší zkouška královnu Alžbětu ale teprve čekala, když selhala britská politika appeasementu a Velká Británie vstoupila do druhé světové války. A právě v této době královna s manželem nakonec stoupli v očích Britů více, než by kdokoliv očekával. Královská rodina navzdory opakovaným radám neodjela ze země, ale zůstala se svým lidem. Královna názor nezměnila dokonce ani poté, co přímo na nádvoří Buckinghamského paláce explodovaly dvě německé bomby - dokonce ve chvíli, kdy byla přítomna v paláci. „Moje děti neodjedou beze mě. Já neodjedu, dokud tak neučiní můj manžel. A můj muž neopustí zemi za žádných okolností,“ vyjádřila se královna, když dostala otázku, zda neplánuje odjezd.
Britský lid jí miloval za to, že s ním je v těch nejhorších chvílích. „Společně s králem navštěvovali nejhůře vybombardované oblasti, nemocnice, továrny, vojáky," popisuje web britské královské rodiny.
A stejnou silou, jakou Britové obdivovali svou královnu, Alžbětu nenáviděl nacistický vůdce Adolf Hitler. „Nazval ji nejnebezpečnější ženou v Evropě, protože měla enormní vliv na posílení morálky a odhodlání britské veřejnosti," připomíná list The Irish Times. Popularitu, kterou královna Alžběta získala u svého lidu za druhé světové války, už nikdy nic nezmenšilo.
Oporná skála
Mohlo se zdát, že po válce nastávají pro královskou rodinu hezčí a příjemnější léta. Starší dcera Alžběta se vdala, popularita rodiny mezi Brity byla velká. Jenže král Jiří VI. trpěl stále většími zdravotními obtížemi a v roce 1952 předčasně zemřel. Královna Alžběta se musela vyrovnat se ztrátou milovaného manžela i změnou postavení - už víc nebyla královou manželkou. „Tím, že na trůn nastoupila dcera páru, královna Alžběta II., její matka přijala nový titul Její Veličenstvo královna Alžběta, královna matka. Přesto stále zůstala vlivnou postavou a dále vykonávala množství povinností," uvádí encyklopedie Britannica.
Tak jako to kdysi dělala pro svého manžela, nyní se stala tichou, ale nezdolatelnou oporou pro obě své dcery - Alžbětu II., vyrovnávající se s novým postavením panovnice, i její mladší sestru, princeznu Margaret, která prožívala velmi turbulentní osobní život. Svědomitě plnila svoje povinnosti a Britové ji nadále milovali. „Po smrti svého manžela v dalších letech absolvovala královna matka zhruba čtyři desítky zahraničních cest, a plnila roli patronky pro 350 organizací," nastiňuje oficiální web britské královské rodiny.
Změna postavení z královy manželky na královnu matku ovšem pro ni přinesla i o trochu více svobody. „V roce 1953 si koupila zámek Mey na severovýchodě Skotska, na němž trávila čas každoročně od srpna do října. Královna matka si rovněž vždy našla čas pro sport, byla zapálenou a zkušenou rybářkou a rovněž chovatelkou závodních koní," uvádí web královské rodiny.
Královně matce se dlouho vyhýbaly zdravotní problémy, první vážnější musela řešit až v roce 1993, kdy podstoupila operaci poté, co jí v krku uvízla rybí kost. Vše ale zvládla bez problémů a když se o osm let později blížily její 101. narozeniny, zdálo se, že je v plné síle. „Avšak jen pár dní před narozeninami bylo oznámeno, že letní vlna veder u ní způsobila přehřátí organismu a vyčerpání. Bylo jí doporučeno, aby přerušila veřejná vystoupení. Zakrátko poté, k překvapení všech, skončila v nemocnici, kde jí musela být kvůli anémii urgentně podána transfuze," shrnuje počátky zdravotních problémů královny matky list The Guardian.
Jenže tak, jako po celý život kladla královna matka důraz na to, aby splnila všechny své povinnosti, ani nyní, ve svých téměř 101 letech a s množstvím zdravotních problémů, se nestáhla z veřejného života a pokračovala ve vykonávání oficiálních povinností. Jak připomíná list The Guardian, nakonec se zúčastnila i tradiční veřejné oslavy svých narozenin, a když pak byl 11. září 2001 spáchán teroristický útok na USA, královna matka se objevila na londýnské bohoslužbě za oběti.
Bylo ale zjevné, že její zdravotní stav se rychle zhoršuje. V podzimních a zimních měsících roku 2001 byla stále častější období, kdy se přestala kvůli nemocem objevovat na veřejnosti. Když pak v únoru 2002 podlehla infarktu její mladší dcera, princezna Margaret, královnu matku to silně zasáhlo. Od pohřbu její druhorozené dcery už se na veřejnosti neukázala. Zemřela krátce nato, 30. března 2002.
9
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
