Kliknutím zvětšítePsal se rok 2003 a Jennifer Lowtherová byla schoulená v koutku torontského letiště. Oči ji pálily od slz, nemohla totiž přestat plakat. Kvůli špatnému počasí jí zrušili let a ona teď nejspíš zmešká svatbu své nejlepší kamarádky.
Bylo sice brzké jaro, ale počasí se rozhodlo zahrát si na pochmurného dohazovače. Nečekaná sněhová bouře se přivalila na Toronto a uvěznila veškeré cestovatele na letišti. Všechny lety kvůli bezpečnosti zrušili.
Jennifer měla v plánu letět do svého rodného města Winnipegu, bouře jí ale narušila plány a na to, aby jela autem, už bylo pozdě. Cesta po zemi by totiž trvala přibližně 24 hodin.
Ať se na situaci dívala z jakéhokoli pohledu, nemohla najít žádné řešení, které by ji na svatbu kamarádky dopravilo včas. „Byla jsem naprosto zdevastovaná,“ svěřila se CNN. Šlo přitom o svatbu její nejbližší přítelkyně.
K její beznaději přispělo i to, že se už dlouho potýkala s osamělostí a na své přátele a rodinu se těšila jako snad nikdy předtím. O rok dříve se totiž s vidinou nového začátku přestěhovala z Winnipegu do Toronta. Ne vše ale šlo podle jejích přestav.
Bavič Chris
Naproti přes halu se v tu chvíli s ostatními cestujícími bavil Chris Powell. Muž narozený v Torontu létával kvůli práci do Vancouveru a byl na podobné nepříjemnosti zvyklý. Věděl, že v nastalé situaci letiště zruší vnitrostátní lety, proto si ihned koupil letenku do Hongkongu s mezipřistáním ve Vancouveru. Pak už mu jen stačilo počkat osm hodin na odlet. „A protože mám firemní kartu, šel jsem do haly,“ popisuje s potěšením.
Asi po hodině, kdy se extrovertní Chris bavil s dalšími uvízlými lidmi, si všiml ubrečené Jennifer. S vtipem ji popsal jako „Smutný obraz holky, která v rohu pláče do svého plata vajec.“ Bez váhání na ni zavolal, ať si k nim jde přisednout. „Vyloženě nám kazíš náladu,“ řekl jí vážně.
Jennifer nemohla uvěřit vlastním uším, ale vzápětí jí bylo jasné, že to Chris nemyslí vážně. Prozradily ho jeho cukající koutky a soucitný výraz ve tváři. Díky jeho humoru se cítila hned o kousek lépe. „Přišlo mi to docela vtipné,“ vzpomíná Jennifer. Donesla si k nim tedy židli a svěřila se jim se svým příběhem. Její příklad následovali i další cestující.
V hale s ostatními čekal například muž, který cestoval za svou přítelkyní, aby ji požádal o ruku. Jiný se zase vracel k rodině z tříměsíční stáže v zahraničí. Všichni věděli, že nemají kam spěchat a mají minimálně několik hodin na to lépe se poznat. A proto skupinka zamířila do restaurace na pivo.
Obavy, že je na alkohol před polednem příliš brzy se rozplynuly ve chvíli, kdy si uvědomili, že na letišti stráví dlouhé hodiny. I navzdory nepříjemné situaci se brzy na jejich stůl snesla až slavnostní atmosféra.
Okamžité spojení
Jennifer neměla poslední dobou štěstí na vztahy. Před stěhováním do Torronta se rozešla se svým snoubencem a ve velkoměstě se jí v romantickém ohledu příliš nedařilo. I přes pochybnosti o bývalém příteli tajně doufala, že se jim na svatbě podaří znovu vyvolat jiskru.
Pokud jde o tehdy čtyřiatřicetiletého Chrise, byl v době uvíznutí na letišti nezadaný, ale spokojený. Do této chvíle nepotkal nikoho, kdo by mu stál za to se usadit. To se změnilo v okamžiku, kdy si k němu přisedla Jennifer.
Chris okamžitě ucítil, že je něco spojuje. Měl pocit, jako by ho k ní něco táhlo a nedokázal vysvětlit, jak je to možné. Jennifer na tom byla stejně. Brzy se z jejich místa stalo malé posezení, kde se střídali cestující a celou tuhle malou letištní party řídili právě Jennifer s Chrisem.
V jednu chvíli se nově příchozí dvojice zeptali na logickou otázku - jak dlouho již tvoří pár. „Asi 48 minut,“ zažertoval tehdy Chris. Podobná situace se několikrát opakovala, noví a noví lidé, kteří se ke skupině přidávali, z páru na první pohled cítili harmonii.
Jennifer na tyto chvíle vzpomíná s úsměvem. „Bylo tam spojení. Dívali jsme se na sebe a ptali se ‚Kde jsi celou tu dobu byl?‘,“ popisuje své pocity. Chris jí přitakává a dodává, že měl pocit, jako by se znali již léta.
Společná cesta do Vancouveru
Co chvíli se cestující vytráceli do odletové haly, aby zjistili stav svého letu. Jennifer byla obzvlášť odhodlaná odletět a snažila se přijít na způsob, jakým svatbu stihnout. Přibližně každou druhou hodinu ji přepadala bezmoc a slzy se jí znovu kradly do očí.
Když kolem čtvrté odpoledne Jennifer zjistila, že jí zrušili i úplně poslední let. Chris se nemohl dívat na to, jak je nešťastná. Měl v tu chvíli tolik odvahy, že se zvedl rozhodnut jí pomoci. „Já to spravím,“ prohlásil a za ruku ji odtáhl k jedné dispečerce. „Jak se jmenujete, slečno?“ zeptal se jí. Jmenovala se Lisa. Chris se představil a popsal jí celou situaci. „Mám na vás otázku, Liso,“ řekl. „Co byste udělala pro to, abyste stihla svatbu vaší nejlepší přítelkyně?“ podíval se na ni. Koukala na něj s otázkou v očích. „Netuším, pravděpodobně cokoliv,“ odpověděla.
Chris se pousmál. „Správně. Mějme to na paměti. Jenn se snaží dostat na svatbu její nejlepší přítelkyně ve Winnipe…“ Dispečerka ho přerušila slovy, že všechny lety do Winnipegu jsou zrušeny. „Liso, pamatuj. Svatba. Nejlepší. Přítelkyně,“ pomalu slovo po slově řekl Chris. „Dobře, poslouchám,“ povzdechla si žena za pultem.
Trojice se pokoušela vymyslet různá řešení, ale většina skončila neúspěchem. Chris vysvětlil, že letí v devět večer do Vancouveru. Napadlo ho, že by mohla Jennifer letět s ním a vrátit se z něj zpět do Winnipegu. Byl to docela divoký nápad, protože Winnipeg byl dvě a půl hodiny daleko od Vancouveru a časově bylo by to velice těsné. Nemožné to ovšem nebylo.
Dispečerka, která byla odhodlaná jim pomoci, začala hned hledat místo. A Jennifer měla z pekla štěstí. V letu bylo poslední volné sedadlo, navíc dokonce mohli s Chrisem sedět vedle sebe. „Jestli tohle vyjde, dám ti pusu,“ řekla Chrisovi. Ten jí pohotově odpověděl: „Holka, tys mě chtěla líbat ve chvíli, kdy jsi mě potkala,“ řekl a rozesmál ji.
Postupně i všichni jejich noví přátelé nacházeli alternativy svých letů a od té chvíle už jen slavili. Jennifer měla na letišti ve Vancouveru strávit pět hodin a Chris jí nabídl, že místo toho může být s ním u jeho dobrého kamaráda. „Normálně bych nikomu takhle nedůvěřovala a nikam s ním nešla, ale v tomhle případě jsem cítila, že je to v naprostém pořádku,“ líčí.
Ve chvíli, kdy už seděli v letadle a chystali se k odletu, se poprvé políbili. Podle Jennifer to byl polibek jako z filmu. „Vlastně jsme se líbali celou cestu, byli jsme ze sebe úplně paf,“ vzpomíná.
Ve Vancouveru spolu strávili pár kouzelných hodin a předtím, než Jennifer odletěla do Winnipegu si na sebe vyměnili kontakty.
Závod o čas
Při nástupu do druhého letadla ale Jennifer stále neměla vyhráno. Letadlo mělo na zem dosednout v jednu odpoledne a svatba začínala jen o hodinu později. Věděla, že se z paluby musí dostat v okamžiku, kdy se otevřou dveře.
Svěřila se se svým příběhem svému spolusedícímu. Ten si dal za osobní cíl jí v jejím problému pomoct a začal její příběh šířit mezi další pasažéry. V době, kdy letadlo přistálo ve Winnipegu, už o jejích strastech věděl každý člověk na palubě. Ve chvíli, kdy se otevřely dveře, zůstali všichni na svých místech a Jenn mohla bez problému doslova vyběhnout z letadla jako první. „Utíkej Jenn, utíkej!“ slyšela za sebou při svém rychloletu.
Venku na ni čekala její matka, která už měla nachystané auto. Ihned zamířila ke kadeřnici, u které se rovnou i převlékla a nalíčila. Ve chvíli, kdy dorazila ke kostelu, nevěsta už byla ve dveřích na cestě k oltáři. Stihla si ovšem všimnout Jennifer vystupující z auta a rozeběhla se k ní. Se slzami se obě dvě přítelkyně objaly.
Ženich ovšem neprožíval tak vřelé emoce. Spíše stál jako opařený a pomalu začínal panikařit, protože to vypadalo, že mu jeho nevěsta na poslední chvíli utekla. Během chvilky se ovšem znovu objevila, tentokrát společně s Jennifer.
Svatba se nakonec vydařila a Jennifer si ani nevzpomněla na to, že se původně chtěla dát se svým bývalým snoubencem znovu dohromady. V hlavě měla jen Chrise a koho potkala, tomu vyprávěla, jak ji zachránil charismatický rytíř na bílém koni.
Žádost o ruku
Když se Jennifer vrátila do Toronta, pár týdnů si s Chrisem psali e-maily. Když se měli potkat, byla nervózní, zda to bude stejné jako na letišti. Poté, co mu otevřela dveře jejího bytu, nemohla přestat mluvit. „Moc mluvíš,“ řekl Chris a políbil ji.
Během tří měsíců se zasnoubili. Lidé kolem nich se divili, jak je to možné po tak krátké době, ale oba dva na to reagovali pokrčením ramen. „Měli jsme takový neuvěřitelný pocit, že se kolem nás dějí kouzelné věci, že jsme se tím nechali unášet bez zbytečného přemýšlení,“ popsala to celé Jennifer.
Seznámili své přátele a byli nerozluční. Chris požádal Jennifer o ruku v jeden večer po koncertě. Jennifer tehdy mluvila o tom, jak perfektní to byla noc. „Byla téměř perfektní,“ přitakal Chris. „Ale bude perfektní, pokud mi dopřeješ to štěstí a staneš se mou ženou,“ doplnil při pokleknutí na koleno.
Dva milenci spojili své životy v manželství roku 2004 ve Winnipegu a dle jejich slov to byla nejlepší party, jakou město zažilo. Naštěstí jejich sňatku už počasí přálo a nikdo neměl s příchodem problémy.
Cesta kolem světa
Po pár letech navíc Jennifer otěhotněla. Bylo to veliké překvapení, protože když jí bylo devatenáct, prodělala rakovinu děložního hrdla. Doktoři jí tehdy řekli, že nikdy nebude mít děti.
Byla nadšená, když se jí narodil syn Spencer. A i přes to, že Chris nikdy děti nechtěl, stal se z něj podle jejích slov prvotřídní táta. Syna po roce následovala dcera Lauren. „Spencer má autismus, takže jsme se museli naučit být rodiči pro dítě se speciálními potřebami,“ říká Jennifer. „Ale vždy se snažíme do všeho jít s úsměvem a humorem. Ten je základní součást našich životů,“ pokračuje.
Když jejich dětem bylo devět a deset, odjeli na devítiměsíční cestu kolem světa. Rozhodli se pro to poté, co jim zemřel velmi blízký přítel. Tahle tragédie jim změnila pohled na život a ptali se sami sebe, jestli žijí tak, jak by chtěli. „Sedli jsme si tehdy všichni společně ke stolu a každý jsme napsali tři místa kdekoliv na světě, která bychom chtěli navštívit,“ vysvětluje jejich pohnutky Jennifer.
Pár se bál, že to pro jejich syna bude těžké, protože nebude mít dostatečný režim, který většina dětí s autismem vyžaduje. Nakonec ale vše dobře dopadlo a na své cestování vzpomínají s láskou v očích. Zatancovali si například tango v Argentině nebo viděli modré velryby na pobřeží Srí Lanky.
Osmnáct let spolu
Dnes jsou Jennifer s Chrisem rodiči dvou teenagerů. Rodina zvládá covidovou karanténu s humorem, jako to dělali doposud.
Je tomu už osmnáct let od chvíle, kdy poprvé cítili jejich spojení, které je od té doby pouze silnější a silnější. Chris zmiňuje, že se z Jennifer stala velkoměšťačka, ale že si zachovala všechny své základní hodnoty, které vychází z její výchovy.
Jennifer se usmívá. „Chris byl až přespříliš sebevědomý, když jsme se poprvé potkali,“ směje se. „Milovala jsem to, protože mě naprosto okouzlilo, jak může být někdo tak sebejistý, aby mu bylo příjemné jednoduše jít a bavit se s každým v místnosti.“
„A tím chceš říct, že to je stejně jako moje vlasy pryč?“ žertuje se Chris.
Jennifer mu odporuje. „Ne, ale zmoudřel jsi,“ odpovídá. „Ale myslím si, že jeho smysl pro humor je to, co mu přes všechny ty roky zůstalo stejně silné,“ dodává.
I když oba často vtipkují na téma jejich setkání, jsou za něj vděční. „Máme neuvěřitelné štěstí, že se nám to přihodilo. Díky osude, zatím je vše dobré,“ zakončuje jejich vyprávění Chris.
21
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
