Dne 27. června 1992 se v popelnici ve městě Yonkers na východě státu New York našly první části rozřezaného tělo brutálně zavražděné ženy. Šlo o trup, od kterého vrah odřízl nohy i ruce, a pak ho uložil do černého pytle na odpadky.

Identitu zavražděné se zjistit nepodařilo, vyšetřovatelé proto překřtili neznámou zabitou na „Yonkers Jane Doe“ (skutečná totožnost zavražděné vyšla najevo až po neuvěřitelných 26 letech, v roce 2018).

Když ale prováděli obhlídku místa, uvědomili si, že něco podobného už jednou viděli. Zhruba o deset měsíců dříve, 31. srpna 1991, se v Yonkers našlo tělo zavražděné čtyřiadvacetileté Lori Vasquezové, ubité podobným způsobem jako tato neznámá.

Sériový vrah prostitutek

Začali tušit, že mají co dělat se sériovým vrahem. A ten že má zřejmě zvlášť sadistické choutky, protože rozřezané pozůstatky ženských těl se začaly v Yonkers, ale také na Long Islandu a na Manhattanu, nacházet stále častěji.

Jeden takový nález přišel 7. prosince 1994. Ten den projížděl bulvár Long Island Avenue uklízeč ulic z odboru veřejných prací newyorského okresu Suffolk a na kraji ulice našel další zohavené ženské tělo. Na levé paži mělo tetování znázorňující červené srdce a prapor se jménem „Adrian“. Neslo stopy po mnohačetném bití a bylo opět rozřezáno.

Policejní vyšetřovací tým se po jeho prohlídce rozhodl poptat se ve všech okolních hotelích, protože dosavadní pátrání nasvědčovalo tomu, že vrah se zřejmě zaměřuje na prostitutky, a právě v hotelích by o nich mohli něco vědět. Toto poptávání vedlo k první stopě.

Masový vrah Gerald Eugene Stano nejvíce vražd spáchal na Floridě.
Měl brutálně zabít na 88 žen. Na elektrické křeslo ho poslala až osudová vražda

V okolních hotelích sice nevěděli nic o ženě, ale když se neodbytní policisté začali recepčních a dveřníků vyptávat, zda neviděli něco podezřelého, dozvěděli se, že v posledních týdnech projížděl oblastí častěji modrý Cadillac, řízený neznámým mužem.

Policisté začali pátrat po tomto řidiči, a to zejména v komunitě místních prostitutek, protože dosavadní vraždy nasvědčovaly tomu, že oněmi zabíjenými, a poté rozřezávanými ženami by mohly být právě prostitutky.

Zanedlouho dostali tip: adresu, na níž prý nějaký podobný modrý Cadillac parkuje. Nenápadně ji obhlédli a měli štěstí - skutečně narazili na takový vůz. Nahlédnutím do databáze pak už snadno zjistit, že je registrován na jméno jistého Barryho Shulmana. Když ale Barryho fotografii ukázali svým svědkyním, nadějná stopa zdánlivě vychladla - ne, tenhle člověk se prý po okolí nevozil.

Další dvě vraždy

Zatímco probíhalo toto pátrání, udeřil neznámý vrah dvakrát znovu. Dne 6. dubna 1995 se v Brooklynu v recyklačním závodě našlo tělo teprve osmnáctileté oběti Lisy Ann Warnerové, opět se stopami po bití a rozřezané.

A o osm měsíců později se našly pozůstatky osmadvacetileté prostitutky Kelly Sue Buntingové, známé  jako „Melani“, která žila v Hollis v Queensu. Živá byla spatřena naposledy 8. prosince 1995. Také její tělo se našlo v Brooklynu, tentokrát bylo zabalené do spacího pytle. Ruce vrah opět uřízl.

Spací pytel představoval další stopu, jež se dala sledovat. Podařilo se zjistit, že jeho výrobcem je společnost Sears. Vyšetřovatelé se začali pídit po tom, kdo si tam takové spacáky kupuje, a při kontrole plateb kreditními kartami zaznamenali, že se tam znovu objevuje jméno Shulman, s nímž už měli co do činění. Tentokrát ovšem nešlo o Barryho Shulmana, ale o Roberta Shulmana - dvaačtyřicetiletého Barryho bratra.  

Sériový vrah Michail Viktorovič Popkov.
Říkali mu Smíšek Míša. Policista umučil na 80 žen, pak jejich vraždy vyšetřoval

Také fotku Roberta Shulmana mohly shlédnout svědkyně, a tentokrát jej identifikovaly. Policejní psi, cvičení na hledání mrtvol, navíc při očichání Cadillaku signalizovali, že se v něm někdy v minulosti mohla nacházet mrtvá těla.

Robert Shulman byl zatčen 6. dubna 1996 a seznámen s dosavadními důkazy, k nimž přibylo ještě to, že se u něj na pracovišti našly nástroje odpovídající stopám na zavražděných tělech a v jeho pokoji zase stovky krvavých skvrn rozesetých téměř všude.

Po výslechu se Shulman ke třem vraždám přiznal a uvedl, že si všechny tři ženy pozval do svého bytu v Hicksville, kde je ubil a rozřezal. Šlo o Kelly Sue Buntingovou, Lisu Ann Warnerovou a jednu ženu, která nebyla nikdy identifikována. 

Později se doznal i k vraždě „Yonkers Jane Doe“, identifikované o 30 let později jako Meresa Hammondsová, a Lori Vasquezové.

Zločin a trest

V květnu 1999 odsoudila porota v Suffolku Roberta Shulmana k trestu smrti. Muži hrozila poprava, jíž se pokoušel uniknout odvoláním. Jeho obhájci tvrdili, že porota byla během procesu chybně poučena, že všechny vraždy byly spáchány „podobným způsobem“, přestože v každé z nich měly být značné rozdíly, a že policie zatkla Shulmana bez dostatečného důvodu a jeho přiznání si pak vynutila.

Odvolací soud ale tyto argumenty odmítl. Podle něj si Shulman nejméně ve třech případech postupoval prakticky stejně: ženy si přivedl k sobě domů, tam je ubil „těžkým, tupým předmětem“, přičemž „použil takovou sílu, že obětem rozštípl lebky“, a potom je rozřezal.

Trest smrti si však vrah nakonec vyslechl jen za jednu vraždu, a sice Kelly Sue Buntingové, kterou zabil v době, kdy stát New Yor znovu zavedl trest smrti (k tomu došlo v roce 1995, do té doby platilo na nejvyšší tresty moratorium). Za ostatní vraždy dostal doživotí, protože se jich dopustil v době, kdy v New Yorku trest smrti neplatil.

Joel Rifkin vraždil prostitutky, jejich těla pak rozřezal
Z šikanovaného kluka monstrem. Hlavu první oběti nacpal do plechovky od barvy

Po vynesení rozsudku čekal Shulman dalších pět let na popravu, ale než se jí dočkal, byl jeho případ v roce 2004 znovu přezkoumán a trest mu byl změněn na doživotí. Dne 13. dubna 2006 zemřel ve vězení z nezjištěné příčiny. 

Jeho bratr Barry byl obžalován z maření trestního stíhání a z toho, že Robertovi pomáhal likvidovat mrtvá těla. K činu se přiznal a dostal dva roky vězení.

Za zmínku stojí, že smrt Roberta Shulmana ve vězení předpověděl jeden z pozůstalých, otec zavražděné Kelly Sue Buntingové, jenž se jen těžko smiřoval s tím, že se s popravou pořád otálí. „V cele smrti si ten vrah docela klidně žije,“ řekl novinářům nešťastný otec John Bunting. „Opravdu doufám, že ho někdo ve vězení zabije.“

Totožnost zjištěna po 30 letech

A jak došlo k tomu, že totožnost jedné z obětí se zjistila až bezmála po dvou desítkách let? Způsobil to pokrok ve zkoumání DNA, jejíž identifikace patří nyní k největším pomůckám kriminalistů. Právě DNA nakonec ukázala, že tajemná „Yonkers Jane Doe“ byla jedenatřicetiletá Meresa Hammondsová, matka dvou dětí, která v době jejího zmizení žila v New Jersey.

„Narodila se v Kentucky v dubnu 1961 a měla šest sourozenců,“ uvedl v té době Carl Koppelman, který se jako dobrovolný forenzní genealog účastnil projektu „DNA Doe“, jenž měl zjistit ženinu identitu. „Většinu svých raných let strávila v Kalifornii. Když byla starší, přestěhovala se do Michiganu a poté do New Jersey, kde spolu se sestrou pracovaly jako modelky,“ uvedl tehdy se souhlasem Hammondsové rodiny Koppelman.