Natálie Skliarová už zase odjíždí, utíká ze svého bytu v Boryspilu u Kyjeva. Je výročí prvního roku války a prostě neví, co ruský prezident Vladimir Putin přichystá Ukrajině za dárek. „Prostě to nechci riskovat. Jedeme na týden do lázní Truskavec ve Lvovské oblasti, děláme si výlet. Ale kdyby mělo začít nějaké masové bombardování nebo velké ostřelování raketami, tak tam prostě zůstaneme,“ líčí.

Pětiletý Alex ještě chodí do školky a Natálie, která pracovala dosud ve státní službě, dostala nedávno výpověď. „Ale s tím se počítalo, to je prostě oznámená reorganizace státní správy,“ říká, jako by se nechumelilo. „V tom, co žijeme, tohle není žádný problém. A navíc už mám nějaké nabídky na nové místo,“ dodává.

Útěk do Polska a návrat zpět

Natálie patří mezi ty Ukrajinky, které odešly po začátku války do Evropy, ale pak se po "uklidnění" situace vrátily. Natálie neodcházela z Ukrajiny hned, přečkala u Kyjeva a pak u rodičů na venkově první fázi války, kdy se ruská vojska pokusila neúspěšně během bleskové operace dobýt ukrajinské hlavní město.

Usadila se na východě Polska v Bialystoku. Začátky byly poměrně krušné, Natálie navíc přes internet stále pracovala na dálku pro svůj úřad, ale nakonec se to během léta všechno srovnalo. „Když jsme se rozhodli odjet, tak už nám nechybělo vůbec nic. Měli jsme kde bydlet, mohla jsem pracovat, Alex chodil do školky. V Polsku už nám bylo dobře,“ přibližuje Natálie.

Příjezd do Kyjeva
Vlakem z Evropy do válkou zmítané Ukrajiny: Cesta, která překvapí i šokuje

Vrátila se. Kvůli přátelům, rodině, domovu a především kvůli manželovi Romanovi. Ten nejdříve nastoupil na počátku války k teritoriální obraně, která měla za úkol bojovat s ruskými jednotkami, kdyby postoupily až k Boryspilu, kde je také hlavní ukrajinské mezinárodní letiště. Pak byl ale Roman převelen do regulérní armády, k jednotkám pohraničního vojska, které jsou u severoukrajinského Sumy připraveny odrazit ruský útok, kdyby z tohoto směru přišel.

Krátká vzácná setkání

„Byli jsme v Borispylu, abychom mu byli nablízku,“ vysvětluje Natálie. Dodává, že Romanovi aspoň pomohla nakoupit všechnu výstroj do armády, v lepší kvalitě, než kterou by dostal z ukrajinských armádních skladů. Hlavní ale bylo se aspoň někdy setkat.

„Viděli jsme se jednou, dvakrát měsíčně. Když přijel domů, byl vyčerpaný a unavený, potřeboval se vyspat a pak zase už musel odjet,“ popisuje krátké návštěvy manžela Romana. „Něco jako dovolená nepřichází pro Romana v úvahu. Jsou to jen jedno, dvoudenní opušťáky. Je to málo, ale nám všem třem to i tak hrozně pomáhá.“

Rodinná idylka. Roman, Natálie a Alex před válkouRodinná idylka. Roman, Natálie a Alex před válkouZdroj: se svolením Natálie Skliarové

Nedávno mohl přijet Roman opět na dva dny domů. Přijel na pohřeb svého nejlepšího kamaráda, který nedávno padl na frontě. „Bylo to divné. Byla jsem strašně smutná, že ten chlapec padl. A současně jsem byla ráda, že mám Romana zase aspoň na chvíli zase doma,“ dodává.

Život bez proudu, tepla a signálu

V měsících po návratu do své domoviny se musela Natálie bez přítomnosti manžela vyrovnat s mnoha různými věcmi. Třeba sehnat nedostatkovou a drahou obří powerbanku, v níž bylo dost energie jak na svícení a pro počítač, tak na topení v bytě. „V prosinci jsme někdy s Alexem doslova mrzli, do toho pořád raketové útoky. Tehdy jsem si myslela, že se zhroutím. Ale nemohla jsem, byl tu Alex a Roman na frontě,“ vzpomíná Natálie na počátek zimy.

Anastasia a Jana
Ruská agrese i teď vyhání Ukrajince do Evropy. Potkáte je ve vlaku do Prahy

Tehdy byly dlouhé výpadky elektrického proudu, mobilního signálu i internetu kvůli ruským raketovým útokům na ukrajinské elektrárny a teplárny na denním pořádku. K tomu byly každou chvíli protiletecké poplachy, rachocení ukrajinské protiletecké obrany, výbuchy dopadajících raket a antiraket, a to i v okolí jejich bytu v Boryspilu. „Většinou jsme se šli schovat jen do koupelny, ono to nejde chodit pořád do krytu. Když jedu do práce a Alex je ve školce, jsem ale klidná. V každé mají kryt,“ vysvětluje.

Nedávno ji malý Alex zarazil, když jí řekl: „Maminko, prší. To je dobře. Dnes nebudou padat žádné rakety,“ vypráví a Alex se k tomu usmívá.

Za válku mohou i Rusové

Jak Natálie říká, už tady po jednom ostřelování nemusela být. Ukrajinská protiraketová obrana sestřelila u Borispylu jednu z ruských raket a ona viděla, jak padá na ni. „Hlavou mi proběhlo, že to je konec. A jediné, na co jsem myslela, je, že snad Romana aspoň pustí z armády, aby se postaral o syna, když já budu mrtvá,“ vrací se do dramatického okamžiku. Zbytky rakety ale naštěstí dopadly o pár set metrů dál.

Na válku má Natálie strašný vztek. Má vztek i na ruského prezidenta Putina. Ale dnes už i na všechny Rusy. „To totiž není jen Vladimir Putin, to, že je tu už rok válka, za to mohou Rusové. I my máme příbuzné v Moskvě. Nedávno nám volali a začali, pojďme si povídat o životě, nic o válce, žádnou politiku. Já jsem se strašně naštvala a řekla jim, že se zbláznili. Že je tady rok válka, že nás každý den nás bombardují a oni, Rusové, se nechtějí bavit o válce, jen tak si povídat,“ popisuje Natálie. Pokud to jde, Natálie už vůbec nemluví rusky, byť před pár roky do ní přecházela zcela přirozeně.

Anastasia a Jana
Ruská agrese i teď vyhání Ukrajince do Evropy. Potkáte je ve vlaku do Prahy

Válka také prodražila život na Ukrajině, manžel Roman má sice armádní žold a ona brala donedávna slušný plat, ale ceny šly za poslední rok hodně nahoru. „Potraviny jsou o třetinu dražší, benzín taky, před válkou stál litr třicet hřiven, dnes padesát,“ říká a já přepočítám, že litr stojí přes čtyřicet korun. Mnohem horší je ale nejistota, kam se válka zase posune, co strašného se může ještě stát. „To, že Putin zaútočí nakonec i jadernými zbraněmi, neberu vůbec na lehkou váhu. V autě mám pořád zabaleno, abychom do něj mohli sednout a odjet,“ říká mi smutně.

Válka Natálii zničila dosavadní život. Měla šťastné manželství, hezký byt, práci, kterou měla ráda, zbývaly peníze na auto, na dovolené u moře, v horách na Ukrajině, na hezký život.

Když se loučíme a ona jde s velkým kufrem s Alexem na vlak do haličských lázní Truskavec přečkat týden kolem výročí, tak ještě dodá: „Někteří lidé říkají, že jim válka změnila život, že je naučila si vážit mnoha věcí, kterých si nevážili. Já nepotřebovala válku, abych si mohla vážit života. Já měla hezký život, na kterém bych nic neměnila. Nežila bych jinak.“

Exkluzivně z Ukrajiny
Zdroj: DeníkRok ve válce. První smutné výročí si v těchto dnech připomínají Ukrajinci a spolu s nimi i celý svět. Jak se za tu dobu změnil život běžných lidí? Skrývají se před ruskými raketami, nebo už si „zvykli“? Jak dnes žijí ti, kteří prchli z frontového pásma a přišli o své blízké? Deník to vyrazil zjišťovat přímo na Ukrajinu. V následujících dnech vám přineseme sérii reportáží od zkušeného válečného zpravodaje Luboše Palaty a fotoreportéra Lukáše Kaboně. Ve speciálním projektu Ukrajinci tehdy a teď se dočkáte i exkluzivního svědectví několika rodin z různých částí Ukrajiny. Každý den v tištěném Deníku a vše přehledně na denik.cz/ukrajina.