„Na Vánoce musí být takové to tradiční obírání kostí, protože jinak bychom to snědli jako vepřovou. Takhle zasedneme ke stolu a dlouho společně večeříme. To je zkrátka ono,“ popisuje.

Tradiční jsou Vánoce u Stupků i ve všem ostatním. Okolo desáté dopoledne Petr Stupka zasazuje do stojanu vánoční jedličku. Rodina ji však označuje nepříliš lichotivým výrazem koště. „Samozřejmě se mi líbí krásné šlechtěné jedle, ale tuhle mám od hajného z Novohradských hor. Jezdím tam už od 60. let a mít stromeček odtud, je pro mě zásadní,“ říká Stupka. Jedličku si navíc vyhlédl už v létě, a když jí za pomoci vrtačky přidá několik dalších větví, je z ní ukázkový symbol Vánoc. Manželka s dcerami ji potom ozdobami již jen vylepší.

V kuchyni se tou dobou již vaří houby na tradičního kubu. „O svátcích vařím vždycky já. Kuchařské experimenty ale zkouším celý rok, takže na Vánoce je to klasika,“ dodává Stupka.

Ryby připravuje pro celou rodinu, kromě toho peče i poctivé vánočky podle receptu, který se naučil při práci ve výrobně pečiva.

Jako většina českých rodin také dodržují některé zvyky. Při večeři rozlousknou ořech, a podle toho, jak vypadá, předpovídají, jestli budou v příštím roce zdraví. Pod talíře dávají peníze a nechávají prostřeno na celé svátky.

Po večeři je čas na nadílku. „Manželka se ráda nechá překvapit dárky, ale já bych razil pravidlo: vyberte si, co chcete, a já to zaplatím. Nemám totiž rád, když se při výběru dárku netrefím,“ směje se Stupka.

Následuje ještě jedno jídlo – štrúdl. Ten se podle Stupkovy babičky vždy jedl na posilněnou před cestou na půlnoční bohoslužbu.
Petr Stupka nedá dopustit na sváteční čas doma s rodinou. „Jak neustále někam jezdím, tak na Vánoce jsem rád doma,“ uzavírá.