Jeho fyzická kondice je obdivuhodná, kromě toho, že hůř vidí a slyší, chodí s chodítkem a je zdráv. Po psychické stránce je zcela fit, vtipkuje se svou o 16 let mladší manželkou 
a perfektně si vybavuje z paměti své zážitky, jména i třeba všechny sloky dlouhé třeboňské lidovky o prasknutí hráze rybníka Svět.

„Určitě to je filosofií života, vždycky měl nějakou motivaci a plány," shodují se dcery Veronika a Barbora na pozitivním přístupu k životu svého otce. Ještě při svých loňských stých narozeninách se zmínil o tom, že by se rád podíval do Japonska.

Jaroslav Semrád se narodil v roce 1912 v Třeboni do rodiny knihkupce, vystudoval zdejší gymnázium a pak se dostal na medicínu v Praze. Tady jej zastihla druhá světová válka. Jen o vlásek unikl německému gestapu při zatýkání studentů na vysokoškolských kolejích.

„Bydlel jsem s kolegou na privátu a obecně se to o nás vědělo. Báli jsme se, že nás někdo udá a že nás seberou," vypráví Jaroslav Semrád. Jakmile se 
v noci dozvěděli o gestapáckém zátahu na kolejích, na nic nečekal, v pyžamu se vypravil na nádraží a odjel domů do Třeboně.

Po válce dostudoval a celý život až do svých sedmdesáti let působil jako lékař v Chrudimi, Pardubicích a Hradci Králové. Když došlo k výbuchu v semtínské chemičce, která vyráběla Semtex, jakožto vedoucí závodní lékař hned běžel na místo ošetřovat zraněné. Pak nastal druhý výbuch, při němž panu Semrádovi praskl bubínek, ohořely šaty a byl nehezky popálen. „Zraněné jsme pak měli i doma, protože se všichni nevešli do nemocnice," vzpomíná nejstarší dcera Veronika Horanová na tatínkovu obětavost.

Nejpyšnější je Jaroslav Sem᠆rád na svou rodinu. S manželkou se potkali v Chrudimi. „Byla to láska na první pohled. Viděli jsme se na ulici, já jsem se otočila, on se otočil 
a byla ruka v rukávě," usmívá se stejně vitální pětaosmdesátiletá manželka Eva. „Už jsme spolu 63 let, tak dlouho jsem to vydržel," vtipkuje Jaroslav Semrád. „A moje žena vedle mě rozkvetla," dodává 
s úsměvem.

Společně mají dvě dcery, syna Adama, šest vnoučat 
a šest pravnoučat. Od letošního května žijí manželé Sem᠆rádovi v nově vzniklém Centru sociálních služeb Emauzy na Dobré Vodě u Českých Budějovic.