„Moc o tom neví,“ domnívá se Ivan Mánek o vědomostech žáků základních škol. Jakožto pamětník chodí v rámci projektu Příběhy bezpráví za studenty do základních a středních škol a vypráví jim o komunistickém režimu.


„Troufám si o tom hovořit, protože jsem řadu věcí zažil sám na vlastní kůži,“ řekl Ivan Mánek. Na konci čtyřicátých let vedl v Českých Budějovicích 10. oddíl Junáka, který po roce 1948 vydával informační letáky o porušování lidských práv. Následovalo zatčení a odsouzení, šest let v uranových dolech, poté práce pomocného dělníka, dozor státní bezpečnosti. Byl opakovaně propouštěn z práce, stejně jako další členové jeho rodiny a v sedmdesátých letech jej režim zapsal na černé seznamy.


Studentům při besedách popisuje zločiny komunismu a srovnává je s německým fašismem. „Reakce jsou takové dětské, ptají se mě, proč něco někdo neudělal, proč všichni chodili volit. Asi se nad tím ale nedokáží hlouběji zamyslet,“ dodává Ivan Mánek.


„Myslím si, že když někdo proti komunistickému režimu nic neměl, tak byl v pohodě, neměl problém. Oni pak proti němu nic neměli. Ty praktiky ale byly přehnané,“ domnívá se žák deváté třídy ze ZŠ Dukelská Tomáš Mareš.


Středoškoláci leccos o totalitní minulosti ví i od rodičů nebo z médií. „Prastrýc byl ve straně a je na to hrozně hrdý a je mu líto, že nemohl na hranicích nikoho zastřelit, když měl službu. Na druhou stranu mám jiného strýce, který byl v Jáchymově,“ řekl Deníku sedmnáctiletý student Biskupského gymnázia v Českých Budějovicích Petr Salaba.


On sám se zasloužil o to, že se jeho škola zapojila do projektu Příběhy bezpráví. „Výhoda je v tom, že máme možnost setkat se s pamětníkem, který to zažil na vlastní kůži. Tak můžeme vidět, že ty nepravosti, které český národ prováděl sám sobě, není jen záznam v knížkách, ale že to poznamenalo skutečné lidi,“ dodává Salaba.