„Můj strýc Petr se vyučil pekařem. Na vojnu narukoval třináctého září, a to do Budějovic. Podle tatínkova vyprávění vím, že dal ještě vědět o ubytování s vojáky z naší vesnice ve Vyšším Brodě. 28. září měl být na pochůzce se strážmistrem Horou, ze které se už nevrátil. Bylo to v lese mezi Martínkovem a Studánkami. Strážmistr, který šel vzadu, když slyšel střelbu, rychle se vracel, ohlédl se, ale Petra již neviděl,“ popisuje Marie událost, o které se pak dozvěděla více z dopisu své tety Kateřiny. Tam také stálo, že rodina po synovi pátrala po všech patřičných úřadech v Budějovicích, ale i na ministerstvu. Bylo jim však sděleno, že vojín Petr Sládek do Německa převezen nebyl, ani živý, ani nemocný.

„Teta dál psala o příjezdu inspektora Klašky z Vyššího Brodu, který přinesl zprávu, že 1. října přišli k nim do kláštera říšští vojáci a hlásili, že za živým plotem mezi Martínkovem a Studánkami leží mrtvý voják, aby jej pochovali. 2. října byl pochován ve Vyšším Brodě na hřbitově. Teta pak šla také k děkanovi Bumbovi, aby napsal do kláštera, zdali by nemohli o zemřelém sdělit něco bližšího. V odpovědi 9. listopadu sdělili, že dle popisu usuzují, že zastřeleným vojákem je dle popisu Petr, kterého rodina hledá. Doklady, peníze, vše mu bylo ukradeno. Zůstal mu v kapse jen růženec. Údajně ho zastřelil propuštěný vězeń z Korutan, vůdce tamějších ordnerů. Ale můj tatínek jednou zmínil, že to mohl být někdo ze Záboří. Pohřební ústav v Českých Budějovicích poté převezl jeho ostatky a teprve 27. listopadu byl na hřbitově v Čakově pochován,“ prozrazuje dnes šestašedesátiletá Marie Dušáková a ukazuje fotografie z pohřbu, ze kterých je patrné, že se odehrál za velkých vojenských poct.