Před Jihočeským divadlem (JD) postává dav puberťáků. To prváci z Gymnázia Česká vyrazili s učitelkou češtiny Evou Adamcovou na interaktivní prohlídku divadla. „Byla jsem s jinými studenty už loni, strašně se nám to líbilo a rádi bychom z toho udělali tradici,“ vysvětluje učitelka „Někteří tu nikdy nebyli,“ dodává.

U vchodu si nás vyzvedne Stanislava Drápelová, která s kolegyní Vendulou Kecovou z Ateliéru 3D, kreativního a edukačního centra JD, vysvětlí pravidla „bojovky“. Čtyř a pěti členné skupinky s mapami a s archem na zapsání výsledků se rozejdou po chodbách prvního a druhého patra JD. Na stanovištích je čekají úkoly, při nichž se dozví víc o divadle.

Simča, Áďa, Lucka a Kačka mě vzaly mezi sebe. „Ale já se vůbec nevyznám v mapách,“ hlesne Simča nad plánkem ve svých rukou. Společně dáváme hlavy dohromady a zkoušíme odhadnout divadelní slang. Co je to antré, mastix a čemu se říká fundus nebo libec? „Já vím, co je to štronzo, to budem mít určitě dobře,“ říká Kačka. Zaškrtáváme tedy odpověď céčko „pauza bez pohybu“. Řadíme historické fotky divadel po současnost nebo hledáme v průřezu budovy, kde se nachází forbína, orchestřiště nebo kabinka zvukaře. Dozvídáme se, že ulice Dr. Stejskala se jmenuje podle Josefa Stejskala, dramaturga JD, kterého odvedlo gestapo, že architektem otáčka je Joan Brehms a že se pod divadlem skladoval led, proto tam byla divákům zima.

„Nejen, že nemusíme být ve škole, ale je to tady dobrý,“ pochvalují si holky, které to očividně baví. Nedávno prý byly se školou v planetáriu a shodují se, že tady se jim líbí víc.

Nakonec osmnáct studentů čekal v šatnách dramaturg opery František Řihout, aby je ještě provedl v druhé části programu zákulisím a „tajnými chodbami“ divadla.

„Vychováváme si budoucí diváky,“ říká Vendula Kecová. „Na divadlo pak koukají jinak,“ dodává.

Dva roky JD pořádá interaktivní prohlídky, připravilo i lehčí verzi pro menší s chozením po šipkách a jinými úkoly. Vstup je 60 Kč na dítě ze třídy, družiny.