Navštívíte-li zámek Hluboká nebo Český Krumlov, zcela jistě uslyšíte asi tuto větu: „ …a na portrétu vlevo je kníže Adam František ze Schwarzenbergu, kterého nešťastnou náhodou zastřelil na honu císař Karel VI.“ Někdy průvodce dodá, že ho císař možná zastřelil úmyslně, protože prý byl milencem jeho manželky Eleonory Amálie, rozené princezny z Lobkowitz. Jak to ale bylo doopravdy?

Tato tragédie se odehrála 10. června 1732 při honu na jeleny na královském panství v Brandýse nad Labem. Zúčastnili se ho dvořané, císař, hrabě F. Sporck a nejvyšší podkoní kníže Adam František. Bohužel se lovci rozmístili tak nešťastně, že byli od sebe vzdáleni v půlkruhu jen asi 60 metrů, navíc stáli proti sobě přímo v dráze střel. Císař Karel VI. (otec Marie Terezie) ke všemu špatně viděl na dálku. Když honci přihnali jeleny, císař vystřelil jako první a minul, pak vystřelil znovu a opět jelena minul, ale trefil v dáli stojícího knížete Schwarzenberka do boku. Zranění bylo tehdy smrtelné, protože střela zasáhla střeva, pravou ledvinu a zastavila se až v tukové tkáni pod pravým bokem.

Zraněného knížete odvezli na selském potahu na brandýský zámek a místní děkan mu poskytl poslední pomazání. Konsternovaný císař zatím zůstal ochromen na místě honu. Kníže věděl, že umírá a proto požehnal svým služebníkům a vzkázal pozdravy a požehnání své ženě a jedinému synovi. Nakonec dodal: „… Je to už rozhodnutí nebes, že jsem byl Jeho Výsostí střelen. Po mém příhodu do nebe budu prosit Boha, aby se mu dostalo nástupce a dlouhé vlády.“ Pak prý ale poznamenal: „Já jsem tušil, že ten krátkozraký velbloud ještě přivodí nějaké neštěstí.“ Brzy ráno 11. června 1732 kníže zemřel. Císař se téhož dne se slzami v očích zúčastnil procesí Božího těla v Praze a pak odjel do Karlových Varů. Císař se pak stal ochráncem desetiletého sirotka Josefa I. Adama, kterému necelý měsíc po tragédii udělil řád Zlatého rouna.

Pavel Juřík
autor knihy Jihočeské dominium