VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Africká školka má jen betonovou podlahu a jednu tabuli

České Budějovice – Puding, máslo i dokument o Havlovi, to všechno chybělo Veronice Šťastné během půlročního pobytu v Africe.

6.3.2010
SDÍLEJ:

Chráněná dílna, kde se vyrábějí tradiční africké panenky, zaměstnává lidi poznamenané nemocí AIDS. Foto: archiv Veroniky Šťastné

Uvědomila si to ale až po návratu, africký život ji totiž tak pohltil, že si na většinu běžných českých věcí ani nevzpomněla.

Třiadvacetiletou studentku Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity lákal černý kontinent již dlouho předtím než na školní nástěnce objevila nabídku na stáž v Namibii. „Původně jsem ani nechtěla jít na vysokou školu, ale rovnou odjet pomáhat někam do Afriky. Ale to bylo takové pomatení a mamka mi to tenkrát zakázala,“ vzpomíná.

Na matčinu radu šla tedy nejprve sociální práci studovat, aby zjistila, co to vlastně obnáší. Budějovická fakulta ji navíc tak uchvátila, že na dva roky zcela otupila cestovatelské touhy. „Na Afriku úplně zapomněla, pak jsem ale jednou uviděla tu nabídku a bylo to zpátky,“ říká.

Absolvovala tedy pohovor u organizace Člověk v tísni a uspěla. Když oznámila, že odletí do Afriky, bratr si myslel, že si dělá legraci, a matka to obrečela. Na nedostatek podpory si však stěžovat nemůže. „Doma věděli, že tam ta touha je. Mamka vždycky říkala, že Afrika visí ve vzduchu a tak jen řekla: už je to tady,“ popisuje. Nejlepší však byla podle ní reakce babičky, která chtěla, aby jí přivezla černouška.

Hodně lidí se Štastné před odletem ptalo, jestli nemá strach z neznámého prostředí, jiné civilizace i nemocí. Věděla totiž, že její práce se bude točit okolo problematiky HIV a AIDS a Namibie je v tomto ohledu jednou z nejvíce postižených zemí. „Kdybych nad tím vším měla přemýšlet, tak nikdy odjedu,“ reaguje.

Žádné chýše

Do Namibie odletěla Šťastná loni v červnu. „Překvapilo mě, že hlavní město je jako evropské, žádné chýše a pustina, ale byla tam spousta energie, vystoupila jsem z letadla a najednou tu byl nový svět,“ vzpomíná.

Poté se přesunula do městečka Keetmanshoop, které se jí mělo na následující půlrok stát domovem. Jedná se o město s 20 tisíci obyvatel, kde jsou dva supermarkety i malá knihovna. Na jeho okraji se však nachází chudinská čtvrť s plechovými domky. Tam působí Člověk v tísni.

Šťastná se hned zapojila. „Práce dobrovolníka obnáší úplně všechno, od rozjíždění vlastních projektů až po koště,“ vysvětluje. Pomáhala tak například v chráněné dílně, která zaměstnává HIV pozitivní nebo ty, kterým tato nemoc nějak zasáhla do života, rozdávala sunar nakaženým matkám, podporovala svépomocné skupiny, založila dětský klub a samozřejmě strávila spoustu času administrativní prací v kanceláři.

Podařilo se jí však vymyslet i projekt vlastní. „Prvním impulsem bylo, že jsem se dostala do školky, se kterou to šlo od desíti k pěti. Pomohla jsem upravit administrativu, systém stravování a založili rodičovské sdružení. Hodně mě to nakoplo, protože jsem v tom měla volnou ruku,“ popisuje. Žádný zázrak se však nestal a školka byla po několika měsících zavřena.

Šťastná to jako neúspěch nebrala a rozhodla se zjistit, jestli je podobně špatná situace ve všech školkách ve městě. „Africká školka vypadá většinou bídně, některé mají jenom betonovou podlahu a jednu tabuli s křídou. Hlavní problém ale je, že rodiče se předškolní výchovu vůbec nezajímají, neplatí školkovné a raději nechávají děti na ulici,“ říká. Začala tedy spolupracovat s učitelkami, kontaktovala i ministerstvo a společně se snažili zapojit rodiče dětí. „Myslím, že to bylo úspěšné a dokonce jsem si z toho teď udělala i téma bakalářské práce,“ doplňuje.

Nemoc nevnímala

Na to, že pracuje s lidmi nakaženými virem HIV, Šťastná skoro zapomněla. „Ze začátku jsem si dávala pozor a když jsem si poprvé potřásla rukou s nakaženým, projel mnou divný pocit. Ale pak jsem s těmi lidmi byla stále a musela si často připomínat, že jsou HIV pozitivní,“ vzpomíná.

Nejtěžší na celé stáži podle ní bylo, když ji poprvé někdo zklamal, brala to jako svou chybu. Bohužel domorodé obyvatelstvo nebylo v tomto ohledu úplně spolehlivé. „Má to o to větší dopad, že jediným smyslem mého působení tam byla práce. Jakmile se tedy něco pokazilo v té práci, hodně mě to zasáhlo,“ dodává.

Také ji nepříjemně překvapilo, kolik lidí v Namibii podlehlo alkoholismu. „Když jdeš v neděli ráno slumem, za plotem se prohání děti a vedle zvrací jejich táta, tak to je hnus,“ zdůrazňuje. V jakoukoli denní hodinu potkávala v chudinské čtvrti někoho opilého a také proto museli dobrovolníci dodržovat řadu bezpečnostních pravidel. „Samozřejmě je tam kriminalita a zatímco u nás by si chlapi dali facku, tam na sebe rovnou vytáhnou nože,“ vysvětluje.

Přes to všechno ji ale pobyt v Namibii ohromně naplňoval a nic jí tam vyloženě nechybělo. „Není to tam takové, jak si představujeme, sílí vliv západu. Například co se týče jídla, sehnala jsem tam vše, co potřebuji, snad s výjimkou poctivého másla. Až doma jsem si uvědomila, že jsem vůbec neměla své oblíbené tvarohové buchty nebo puding. Ten život tam mě tak pohltil, že jsem ani nečetla knihy, které jsem si přivezla, ale půjčovala jsem si tam jejich,“ říká.

Také na sociální život v Namibii si Šťastná nemohla stěžovat. Navázala vztahy jak s ostatními charitativními pracovníky, tak místními. Proto byl odjezd velmi těžký. Musela tam totiž nechat práci, která ji bavila, i přátele. „Opouštěla jsem něco, na co jsem si půl roku zvykala a bavilo mě si na to zvykat,“ komentuje.

Stáž předznamenala její budoucí směřování. „Já jsem se tam našla. Jela jsem si pro odpověď na otázku, jestli chci dál dělat charitativní práci a už je jasné, že ano,“ uzavírá.

Autor: Andrea Zahradníková

6.3.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Výstavba kanalizace uzavře silnici

Ilustrační foto.

Bezdomovci se museli stěhovat

Muž si ustlal u kolejí, měl velké štěstí

Jindřichův Hradec - Alkohol zřejmě sehrál velkou roli v sobotu večer, když muž usnul u kolejí a zřejmě ho zachytil vlak. Vyvázl se zraněním hlavy.

AKTUALIZOVÁNO

U Semic se stala nehoda. Řidič a dva malí synové jsou vážně zraněni

Písek - V neděli před 14. hodinou se stala na silnici I/20 na trase Písek - ČB nedaleko Semic vážná dopravní nehoda. Čelně se střetla dvě osobní auta - Škoda Octavia a Škoda Felicie. Během nehody došlo ke třem vážným a jednomu lehkému zranění. Na místě zasahoval vrtulník. 

Svědci mohou policii pomoci

České Budějovice - Dopravní policisté ze Skupiny dopravních nehod v Českých Budějovicích prosí případné svědky dopravní nehody o pomoc. K incidentu došlo v rozmezí od 10. října od 17 hodin do 11. října do 8 hodin v Netolické ulici před domem č. p. 1180 v Českých Budějovicích. Dosud neznámý řidič vozidlem nespecifikované značky poškodil zaparkovaný vůz tovární značky Ford Focus šedé barvy. Z místa nehody ujel. Informace můžete policii sdělit na telefonním čísle 158.

Policie vyzývá řidiče nákladního vozidla a svědky o pomoc

Dasný - Policisté z Dopravního inspektorátu policie České republiky v Českých Budějovicích prosí veřejnost o pomoc.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení