Rodák z České Lípy prožil studentská léta na Univerzitě Palackého v Olomouci, na níž vystudoval historii a filozofii. Poté ho vítr zavál na jih Čech, kde žije se svou manželkou a dvěma dětmi dodnes. Několik let působil na Jihočeské univerzitě a Česko-anglickém gymnáziu.

Nečekanou překážkou byl Janu Brettovi nový zákon: „Poté, co se odsouhlasilo, že nemůžou učit lidé bez pedagogického vzdělání, bych na střední škole už nemohl učit, jen na akademické půdě. Já jsem takový nepřítel formálních věcí, takže bych si pedagogické minimum nedodělal. Mně přijde, že tak, jak je u nás dělané, je to jen razítko pro razítko.“ Kromě toho dodává, že nikdy neměl ambici být středoškolským učitelem: „To, že jsem učil na Česko-anglickém gymnáziu, byla spíše shoda okolností. Učil jsem tou dobou na Jihočeské univerzitě a chyběly mi peníze, tak jsem hledal něco k tomu. ČAG byl super v tom, že jsem tam vedl spíše starší, třeťáky, čtvrťáky, takže už hotové lidi, kteří věděli, co chtějí dělat.“

Původním záměrem Jana Bretta bylo zůstat učit na univerzitě a věnovat se výzkumu. Studenty pedagogické fakulty učil filozofii, nicméně bylo pro něj náročné přijmout, že tento předmět je pro ně jen jednouz mnoha zkoušek, kterou musejí splnit a podle toho vypadala i jejich příprava: „Dospěl jsem do fáze, kdy jediný, koho moje přednášky bavily, jsem byl já. Zásadní problém byl, že úplně nejsem přítel toho učit filozofii jako dějiny. Takže jsem většinou dějiny filozofie proskočil ve třech přednáškách a pak jsem se soustředil na současnost. Chtěl jsem jim ukázat živou filozofii, jenže studenti byli nakonec naštvaní, protože nevěděli, z čeho se mají učit.“

Pro Jana Bretta bylo náročné přijmout, že ve třídě mohl o filozofické literatuře diskutovat jen s minimem žáků: „Jednou za mnou přišla studentka, která měla po dvou semestrech studia na seznamu literatury jeden populární článek a jednu knížku. Zeptal jsem se jí, proč to studuje a ona mi řekla, že ji vzali bez přijímaček a bylo to v místě bydliště. Řekl jsem si, že jestli tohle je hlavní motivace studovat ten obor, tak je něco špatně. Nejsem bojovník za spravedlnost, abych to chtěl měnit, ale pak nemám potřebu v takovém prostředí učit.“

Postupně byl situací, kterou ve škole zažíval, čím dál víc deprimovaný a cítil, že práce, kterou dělá, ho nenaplňuje. Po pěti letech učení ovlivnily život Jana Bretta dvě události a on stál před rozhodnutím, co dál: „Čekali jsme rodinu a já si kladl otázku, jestli zůstat u své současné profese a věnovat se jí nadosmrti. Kdybych měl pak zodpovědnost za dítě a musel ho zabezpečit, tak by se už měnila těžko.“

Shodou okolností tou dobou začal jeho tchán podnikat v jižní Africe a přišel s nápadem, že by mohlo být zajímavé se více rozkročit a vytvořit něco, co by spojovalo Afriku a Českou republiku. Jan Brett ses ním vypravil na jednu z jeho cest do Afriky a zdejší kultura a lidé ho naprosto nadchli. Tak vznikl nápad otevřít si obchod s africkými výrobky. Po dvou letech fungování se rozhodl obchod rozšířit o malou tematickou kavárnu, která by mu přitáhla více lidí.

Aktuálně podniká pátým rokem a do školství se vracet nechce: „Pomalu se začínáme blížit k tomu, co jsem chtěl, jak ekonomicky, tak obsahově. Moje ambice byla nejít vstříc lidem v přesvědčení, že Afrika je jen o maskách, nahatých lidech a křovácích. To, co vystihuje náš byznys, je kvalita, tradice a zodpovědnost.“

Většina výrobků, které nabízí, je z kůže afrických zvířat. „Jednou z mála obnovitelných zdrojů Afriky jsou zvířata a přijde mi pokrytecké od Evropanů říkat fuj, zabíjejí zvířata, a pak si dají hamburger, jezdí kolem jatek na Pražské a zavírají před tím oči. Navíc v Africe lov divokých zvířat je pořád z většiny kvůli masu. Trofejový lov hraje okrajovou roli.“

Pro Jana Bretta je jeho podnikání i formou, jak Afričany podporuje. Garantuje, že z ceny každého výrobku jde 40 procent africkému výrobci. Při svých častých cestách do Afriky se snaží osobně poznat každého výrobce a způsob, jakým pracuje předtím, než s ním naváže spolupráci.

Můj příběh„Pečlivě osobně vybírám každý kousek v naší nabídce a chci zákazníkům nabídnout to nejlepší ze současné Afriky. Všechny naše unikátní produkty si v sobě nesou kousek své africké domoviny. To prověřené, jako přírodní materiály a laskavé ruční zpracování, zůstává, ale neustrnuli jsme v minulosti. Naším desaterem je: Kvalita, tradice, zodpovědnost.“