Aneta Švecová je původním zaměstnáním kadeřnice a předává toto řemeslo i dál. Pracuje jako mistrová odborného výcviku kadeřnic. Když byla před deseti lety na mateřské, bavila se tím, že vyráběla šperky. „Začalo to tak, že jsem našla rozbité hodinky. Hodinový strojek mi vždycky připadal jako vrchol mechaniky. Dřív byly ozdobné, gravírované. Nejdřív jsem si z toho dělala šperky pro sebe, pak mamce, sestře, pak mi říkali další lidé a také mi začali rozbité hodinky dávat,“ popisuje Aneta Švecová své začátky s prací s ozubenými kolečky. Je milovnice stylu „steampunk“, který se inspiruje stoletím páry, rozvojem průmyslu na konci 19. století a elegancí tehdejších dam.

„Často se mi dostaly do ruky hodinky, které mi lidé přinesli s tím, že je mám rozebrat a vyrobit z nich šperky, ale ukázalo se, že jsou funkční. Potřebovaly třeba promazat nebo vyměnit jednu součástku. Mám zásadu, že když jsou v pořádku, tak je nerozebírám. Proto jsem hledala nějaký kurz, abych hodinkám víc porozuměla,“ pokračuje Aneta ve vyprávění.

Nakonec se přihlásila na studium na Střední škole automobilní v Jihlavě, obor jemný mechanik. „Chtěla jsem se naučit jen tak trošku. Ale nakonec mě hodinářství pohltilo. Víkendová škola pro mě byla náročná. Ale já jsem člověk, který rád posouvá své hranice. Kromě vyučené kadeřnice jsem tedy nakonec i hodinářka,“ popsala své hodinářské dobrodružství maminka dvou kluků. Své nové řemeslo skloubila i se šperky. Říká, že nyní konečně využije všechna kolečka.

„Hodinářský stůl mám doma u postele. Zakázky beru, ale vždycky říkám, že to bude trvat dlouho. Nemám totiž soustruh a není to moje jediná profese,“ dodává Aneta Švecová. Šperkařství a hodinářství vynalézavě kombinuje. „Kamarádka mi přinesla krásné hodinky po zesnulém tatínkovi. Nešly, tak jsem je rozebrala a udělala jsem jí z nich náušnice a brož,“ říká žena, která v sobě snoubí mnoho dovedností a hlavně citlivý a vynalézavý přístup k tradiční ruční práci.