Podle čeho se pozná, zda se jedná o demenci nebo Alzheimerovu chorobu? Jaké jsou příznaky? Nebo je to stejné?
Demence má mnoho forem. Její nejčastější formou je Alzheimerova nemoc, pojmenovaná po německém neurologovi Aloisu Alzheimerovi, který ji poprvé popsal v roce 1906. Další častou formou demence je tzv. multiinfarktová demence. Jak název naznačuje, tato demence se vyvíjí z mnoha malých mozkových infarktů, jež způsobují přerušení zásobování kyslíkem v různých částech mozku, což má za následek erozi mozkové tkáně.

Zbývající část představuje řada relativně vzácných poruch, nemocí Parkinsonova, Pickova, Bingswangerova, Lewy Bodyho a Huntingtonova, které se vyskytují častěji u mladších lidí.

Mezi první příznaky patří ztráta krátkodobé paměti, dezorientace časem a v prostoru, lidé doslova ztrácí cestu. Zpočátku jsou tyto příznaky ojedinělé, můžeme je přirovnat k zapomínání, které postupem času není jen nahodilé, ale má vzrůstající četnost.

Příznaky bývají zpočátku podobné, typ demence určí vždy lékař zpravidla na základě mnoha vyšetření.

Jak reagovat na to, když člověk s demencí neustále něco přendavá, dává na jiné místo? Je to příznak nemoci?
Ano, může to být jedním z příznaků, protože člověk ztrácí orientaci v prostoru. To, že člověk přendavá věci, je signálem, že se v daném prostoru potřebuje orientovat, potřebuje dát své věci „do pořádku“. Své věci se může také snažit schovat na bezpečné místo, protože uvnitř sebe cítí, že se děje něco, co není v pořádku, necítí se bezpečně a má vnitřní potřebu udělat si zásoby a ochránit se.

Zdá se mi, že někdy má maminka jasnější mysl, jindy je jakoby nepřítomná. Čím to je?
V tomto případě není jednoznačné, zda se jedná o onemocnění demencí. Občasná „nepřítomnost“ může být vedlejším účinkem léků, které člověk užívá nebo jejich nevhodnou kombinací. Poradila bych pročíst příbalové letáky léčiv a případně zkonzultovat s ošetřujícím lékařem.

Lidé nemocní demencí se nám mohou v některých situacích jevit „nepřítomně“. Je to ve chvílích, kdy nejsou schopni zorientovat se v komunikačním tématu, třeba v případě, že v místnosti nebo u stolu je mnoho lidí a jejich komunikace se překrývá. Člověk s demencí není schopen zpracovat více věcí najednou nebo více otázek za sebou. Je schopen komunikovat v případě, že je v klidném prostředí a pokud tématu či otázce rozumí. Nemocný mozek potřebuje jednoduché, přímé a srozumitelné otázky, jen tak je schopen informaci zpracovat.

Je normální zapomínat? Dá se zpomalit ztráta krátkodobé paměti?
Zapomíná každý z nás. V případě, že se jedná o demenci, je „zapomínání“ stále častější a takový člověk začne postupně sám vnímat, že něco není v pořádku. Je dobré předkládat seniorům podněty v klidu, aby jim mohli věnovat pozornost a pochopili, co se kolem nich skutečně děje.

Mnoho podnětů, například celý den puštěná televize, při které se zároveň odehrává i denní režim (člověk u televize snídá, obědvá, obléká se…) není vhodné. Nemocný mozek neví, čemu má věnovat pozornost, zda informacím z televize nebo tomu, že má jíst a jídlo vychutnat.

Navíc množství televizních informací s různým nábojem není schopen ani zpracovat, ani uložit, nakonec z toho může v hlavě vzniknout zmatek. Demencí nemocný senior může mít pocit, že střelbu v televizi skutečně prožil a z toho následně pramení strach, obavy atd.

Krátkodobou paměť můžeme trvale trénovat tím, že nepodlehneme pocitu, že již nemá cenu číst a psát, nebo se učit ovládat nový mobilní telefon. Jen trvalá stimulace paměti a její udržování může pomoci tomu, že krátkodobou paměť dlouho udržíme. Nemocnému seniorovi nesvědčí ani přílišná přepéče, kdy za něj všechno uděláme. Snažme se co nejvíce ho zapojit do péče o sebe, zapojit ho do života. Má-li zdravé ruce, může je používat, může sám jíst, může se mýt a my mu při všem budeme jenom dopomáhat, ale vlastní aktivitu necháme na něm. Důležitý je pobyt v přírodě, chodit na pravidelné vycházky, a to v každé roční době.

V čem je demence nejvíce pro pacienta nebezpečná?
Sama o sobě není demence pro seniora nebezpečná. Nebezpečí skýtá postupná ztráta krátkodobé paměti. Třeba ve chvíli, kdy by během dne nevědomě užil více léků, tedy by například po hodině jejich užití šel a znovu si vzal stejné léky nebo by si neuvědomil jejich záměnu, protože všechny léky, které užívá, jsou bílé. Může mít obavu chodit sám nakupovat, protože se přestává orientovat v tom velikém obchodu a tak postupně přestane vycházet z bytu a izoluje se. Při odchodu z domu nezamkne. Jejich krátkodobá paměť není spolehlivá. Snažme se být na blízku a dohlížet. Léky připravit do označených, třeba i barevných lékovek, pro snazší orientaci. Senior se postupně naučí, že zelená nádoba s léky je pro ráno, žlutá na oběd a večerní léky třeba v modré. Také nemusíme hned sami seniorovi nakoupit, ale můžeme jít společně.