Ta ovšem disponuje vrtulníky Sokol se vzletovou hmotností 6 tun. Tak velké stroje nemohou přistávat ani na loni zbudované základně letecké záchranné služby na letišti v Plané u Českých Budějovic, ani na heliportech některých nemocnic a specializovaných pražských klinik.

„Upozorňovali jsme opakovaně premiéra i místopředsedu vlády na rizika, která z takového řešení plynou. Fakt, že takové vrtulníky nemohou využívat heliporty na střechách nemocnic dimezované na menší typy strojů, ohrožuje pacienty. Každé překládání je pro nemocného nekomfortní, ale může znamenat i zhoršení jeho zdravotního stavu," varuje náměstkyně hejtmana Ivana Stráská.

Armáda však ústy mluvčího ministerstva obrany Petra Medka obavy mírní. „Bylo prověřeno, že můžeme využívat všechny heliporty u nemocnic tak, jako je dosud využívala soukromá společnost s menšími vrtulníky. Výjimkou je Jindřichův Hradec, kde je pro naše potřeby nově určena přistávací plocha v areálu kasáren poblíž nemocnice."

Problém podle náměstkyně hejtmana mohou mít i pacienti na jihu a východě regionu. Protože armádní vrtulníky budou zřejmě nuceny přesunout základnu záchranky na letiště do Bechyně, prodlouží se doba doletu do zmíněných částí kraje.

Nutnost změn nepopírá ani Petr Medek. Pro Jihočechy by ale podle něj neměly mít negativní dopad. „Armáda analyzovala veškeré možnosti. Z výsledků vyplývá, že nejlepší variantou pro zajištění letecké záchranné služby armádou je letiště Bechyně. Můžeme tu využívat vlastní armádní zázemí, geograficky má Bechyně vhodnou polohu, obsloužíme v kratší době více pacientů. Jedna z výhod vrtulníků W-3A Sokol je, že mají vybavení pro noční létání a zabezpečí péči o pacienty nonstop. Mezi další výhody patří vyšší rychlost nebo větší kapacita přepravovaných osob. V Plzeňském a Karlovarském kraji zajišťuje armáda leteckou záchrannou službu od roku 1990 k plné spokojenosti všech stran," připomíná.

Změna má ale i další aspekty. „Vadí nám také, že se rozbije funkční špičkový systém letecké záchranné služby budovaný řadu let," dodává Ivana Stráská. Armádní řešení je navíc zřejmě jen dočasné a v horizontu čtyř let se může vše vrátit do podobných kolejí jako dnes. „Jde o letecké záchranáře s dlouholetým výcvikem, kteří musejí zvládat lanové techniky, práci v podvěsu. Aby neztratili odbornost, měli by alespoň na část úvazku s armádou spolupracovat," doplňuje ředitel Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje Marek Slabý. „Personál by armáda byla schopna většinově vykrýt vlastními kapacitami. Ministr obrany ovšem chce zachovat plné schopnosti civilní záchranné služby v kraji. Proto jejím členům budou nabídnuty pracovní dohody. Měli by sloužit v osmičlenných směnách," dodává Petr Medek.