Před sto lety napsal knihu s názvem Hrůzy východu o tehdejší tragédii a údělu uprchlíků cestovatel, filantrop a spisovatel Karel Hansa (25. 11. 1890 Vídeň – 4. 6. 1967 Praha), který nějaký čas žil a je pohřben v Českých Budějovicích.

Památka obětí

Před pár týdny se poprvé vydal do Českých Budějovic arménský velvyslanec Ashot Hovakimian na návštěvu, při které se setkal s primátorkou Dagmar Škodovou Parmovou, navštívil Jihočeskou univerzitu a také hrob Karla Hansy. Ten se při své cestě na Blízký východ setkal s arménskými uprchlíky, po návratu na základě zkušeností uspořádal sbírku na pomoc arménským dětem a napsal výše uvedenou knihu.

„Během návštěvy jsem uctil památku Karla Hansy, českého spisovatele, cestovatele, humanisty, přítele arménského lidu a autora knihy Hrůzy východu, dokumentující genocidu Arménů,“ uvedl Ashot Hovakimian, který položil květiny k rodinnému hrobu Hansy a pamětní desce na fasádě domu ve Skuherského ulici, kde spisovatel prožil dětství a dospívání. „Četl jsem knihu Hrůzy východu nejprve v originále, neboť kniha byla přeložena do arménštiny teprve před pár lety. Dne 10. prosince 2022 jsem se v Praze zúčastnil prezentace jejího překladu, která se konala v rámci Mezinárodního dne památky a důstojnosti obětí zločinu genocidy a zabránění tomuto zločinu.“

Arménský velvyslanec Ashot Hovakimian při návštěvě radnice s primátorkou Dagmar Škodovou Parmovou.Arménský velvyslanec Ashot Hovakimian při návštěvě radnice s primátorkou Dagmar Škodovou Parmovou.Zdroj: magistrát města

Arméni žijící v Čechách se tento den pravidelně scházejí, aby uctili památku zavražděných předků. „Každoročně se 24. dubna v České republice koná série vzpomínkových akcí k výročí arménské genocidy,“ pokračuje velvyslanec. „Liturgickou bohoslužbu pořádá v kostele Svatého Ducha v Praze duchovní pastýř Arménské apoštolské církve v České republice, na Slovensku a v Maďarsku Archimandrite Barsegh Pilavchyan, ten den klademe věnce i u arménského khachkaru (kamenného kříže) v Praze.“

V České republice není oficiálně registrovaná arménská komunita, takže neexistují přesná čísla Arménů, kteří zde žijí. „Dle přibližných odhadů je v České republice až 5000 Arménů, kteří sem přišli převážně v 90. letech,“ vysvětluje velvyslanec. Tehdy se postsovětská Arménie ocitla v blokádě kvůli zuřící válce v převážně Armény obývané enklávě Náhorní Karabach, který po třiceti letech loni obsadil během krátké ofenzivy Ázerbájdžán.

Univerzitní spolupráce

Arménský velvyslanec nepřijel do jižních Čech jen uctít filantropa Karla Hansu. „Při setkání s primátorkou Dagmar Škodovou Parmovou jsme projednávali možnosti aktivní spolupráce ve vědecké, ekonomické a kulturní sféře, např. pořádání výstav věnovaných arménskému historickému a kulturnímu dědictví. Uzavřeli jsme dohodu o spolupráci na projektech na podporu místní správy, rozvoje vzájemné spolupráce mezi zdejšími vysokými školami a státními univerzitami Arménie. Zdůraznili jsme potenciál spolupráce v oblasti cestovního ruchu a kultury s přihlédnutím k faktu, že se České Budějovice staly pro rok 2028 Evropským hlavním městem kultury,“ dodal arménský velvyslanec.

„Tématem našich společných mezinárodních projektů bude rozvoj demokracie, podpora transformace veřejné správy a vzájemného porozumění,“ shrnula výsledek návštěvy primátorka Dagmar Škodová Parmová. „Zaměříme se hlavně na turismus a poznáni památek UNESCO. Významné jsou např. sakrální objekty, neboť Arménie je kolébkou křesťanství. Spolupráce se pro obě země otevírá v hudbě či divadelním umění právě v souvislosti s naším titulem Evropské hlavní město kultury 2028,“ dodala primátorka.

Zapomenutý dobrodinec

Pozapomenutou osobností, za kterou se vypravil arménský velvyslanec, se dlouhodobě zabývá archivář Jiří Cukr z českobudějovického Státního okresního archivu. „Karel Hansa byl sice rodák z Vídně, ale jen proto, že tam tehdy pracovně pobývali jeho rodiče,“ vysvětluje Jiří Cukr. Otec, který byl povoláním poštovní úředník, pocházel z Kněžských Dvorů, matka z Bystřice pod Hostýnem. Karel byl špatný student, vystřídal mnoho škol, např. lesnickou školu v Písku. Pracoval jako lesník v Bosně, polesný na Berounsku nebo jako tajemník odborové organizace lesních zaměstnanců. „V roce 1922 opustil Československo a vydal se na Blízký východ, kde se na vlastní oči seznámil s hrůzami arménské genocidy, spáchané Osmanskou říši.

Po návratu se snažil organizovat pomoc, psal články, účastnil se mezinárodních kongresů a byl ve spojení se stejně smýšlejícími lidmi v Evropě. Při Československém červeném kříži založil Hansův fond pro arménské sirotky, ale moc peněz se do něj nescházelo. Jiný jeho počin - Český spolek pro podporu strádajících arménských sirotků, zanikl pro neshody už krátce po založení. Jediné, co se mu podařilo, bylo vyjednání podpory padesáti arménských studentů na pražské univerzitě. Nezájem o pomoc Arménii souvisel obecně především s tím, že evropské země měly dost starostí s konsolidací vlastních poměrů po válce.“

Rodinný hrob, kde byl Karel Hansa pochován.Rodinný hrob, kde byl Karel Hansa pochován.Zdroj: Radek Gális

O arménské genocidě napsal Karel Hansa knihu Hrůzy východu, která v roce 2006 vyšla v reprintu. Šlo o jeden z prvních počinů na světě, který autenticky popisoval tuto zrůdnou událost. Sympatie k arménské kultuře souvisely i s tím, že roku 301 tehdejší Arménské království jako první na světě přijalo křesťanství jako státní náboženství. Od roku 2020 visí v Českých Budějovicích na domě ve Skuherského ulici, kde v mládí žil, jeho pamětní deska.