Znají to všichni rodiče. Svému dítěti nabízejí všechno možné, mlíčko, piškot, svou náruč, a dítě stále odmítá a vytrvale pláče. „Kdybychom jen věděli, co chceš,“ trápí se maminky i tatínkové. A vypadá to jako neřešitelná situace, vždyť nemluvně si přece říci nemůže.

Ale na to není zas tak pravda. Právě i malé dítě, které ze sebe sotva dostane táta a máma, umí požádat o své potřeby a přání. Pomocí znaků, které jednak vycházejí z jazyka pro hluchoněmé, a jednak z přirozených gest.

Kurz pro rodiče

Lektorka Mirka Caplová ukazuje na zápěstí na levé ruce, kde normálně bývají hodinky, a poté zvedne ramena a mírně ukloní hlavu. „Myslím, že jste mi všichni rozuměli,“ říká tatínkům a maminkám, kteří se zúčastnili kurzu znakování batolat, které se konalo v sobotu dopoledne v Českých Budějovicích v IGY Centru. Všichni kývají souhlasně hlavou.

„A co tohle,“ pokračuje sérií dalších znaků. Ty už jsou těžší, diváci ne vždy uhodnou. „Ale nebojte se, než odejdete, budete umět stovku znaků, nic to není,“ ubezpečuje Mirka zejména ty, kteří se tváří trošku vyděšeně.

Dětské znaky

Znaková řeč Baby Signs batolat pochází z Ameriky, kde ji vyvinuly dvě psycholožky. Vlastně mámy, když pozorovaly své potomky, jak se jim klasickou dětskou řečí snaží povědět o svých prožitcích. Pro děti je velmi snadné naučit se pozdrav „pápá“ stejně jako hru „paci paci“ a odtud je jen krůček k tomu obohatit „slovník“ o znaky „jíst,“ pít“, ale i třeba „pes“, letadlo“ a samozřejmě táta a máma.

Například znak „máma“ vypadá tak, že palec ruky směřuje k bradě a zbytek prstů vzhůru. Znak „táta“ je podobný, jen ruka je o trochu výš a palec směřuje k čelu. Právě tento znak vyvolal mezi účastníky vlnu smíchu. „To jako že je táta paroháč?“ zaznělo z davu mužským hlasem. „Nenene,“ honem vysvětlovala lektorka. „Maminka přece nosí šátek a táta klobouk,“ přidala jakousi mnemotechnickou pomůcku na zapamatování.

Trpělivost

Kromě představení projektu a výuky vlastních znaků následovaly i hry, kdy si všichni mohli pořádně dětskou řeč procvičit. A tak opravdu všichni, když odcházeli, mohli říct, že základní slovník ovládli. „Teď vás čeká už jen hodně trpělivosti a práce s dětmi, kdy je to musíte naučit. Ale věřte, že když už si budete myslet, že to nemá cenu, že vás dítě nevnímá, tak jednoho dne vám ukáže nějaký znak. Bude si s vámi povídat,“ přidává Mirka Caplová osobní zkušenost s dcerou Eliškou.

Krůček ke slovům

„A když bude umět znakovat, co když se nebude chtít učit mluvit?“ zazněl dotaz. „Na〜opak. Výzkum prokázal, že takto vedené děti mají větší chuť se učit komunikovat, tedy i mluvit. To máte jako s lezením. Jakmile dítě leze, tak se umí pohybovat, a to přece neznamená, že už nebude chtít se učit chodit,“ říká lektorka.

Projekt Baby Signs není v České republice nic nového. „Já jsem se o tom dozvěděla z internetu, zaujalo mne to,“ říká Veronika Klímová z Tábora.

„Je to moc pěkné, jen doufám, že vydržím to hluché období, kdy se mnou ještě dítě nebude komunikovat,“ dodává. „Já se taky bojím, že to vzdám, nejsem trpělivá,“ svěřuje se Lenka Glaserová z Mokrého. „Jak to poslouchám, logika v tom je, je to zajímavé,“ dodává manžel Tomáš Glaser. „Člověk by ty znaky použil asi normálně, třeba v cizině, když neumíte jazyk. Takže miminko to asi pochopí,“ uzavřel.