Přestože trh je přesycen dupačkami, dudlíky či přebalovacími pulty a výběr je obrovský, maminky v mnoha případech dávají přednost prodeji mezi sebou jako před lety. Pořídit novou bundičku za 400 korun a nebo skoro novou za 50 korun je pro mnohé zásadním rozdílem. Zejména proto, že potomek velice rychle vyroste.


Borovanské mateřské centrum reagovalo na potřeby svých členek a pořádalo bazar dětských potřeb už potřetí. „Je vidět, že si maminky na prodej zvykly. Největší zájem je o oblečení, boty kupují rodiče vesměs nové, a hlad je také po hračkách, které se ale v nabídce příliš neobjevují,“ komentovala Jana Oesterreicher Malíková z centra.


Českobudějovické sdružení dětí a maminek Victory dává přednost tomu, že se nakupující zkontaktují mezi sebou. „Máme nástěnku, kde maminky mohou inzerovat, že něco shánějí nebo naopak prodávají. Nejčastěji se jedná o potřeby a pomůcky, jako jsou například kočárky a kárky,“ naznačila vedoucí Lenka Šebková. „S bazarem jako takovým moc nepočítáme,“ dodala.


Mnoho rodin zvolí nákup například v secondhandech. „I tady se dá dobře a lacině vybrat, i když si člověk musí pochopitelně dát pozor. Na úplné miminko bych tu zrovna nenakupovala, ale dvouleté dítě se tu dá pohodlně obléct do pětistovky. A nemusíte se třást, že se vám venku zamaže a zničí drahé oblečení,“ říká Iveta Kluková z Českých Budějovic.


Funguje také rodinný systém, kdy oblečení dědí celé generace. „Výbavičku jsme nekupovali, dostali jsme ji od sestry. A oblečení odnosily i obě naše děti. A když bude chtít švagrová, má ji tady připravenou,“ směje se Petra Skoumalová z krajského města.