Že propojí právě tato dvě města, nebylo záměrem. Původně se měl vydat z Vodňan přes Týn nad Vltavou, Bechyni, Tábor a Vlašim do Kutné Hory. Jenže vídeňské ministerstvo železnic v roce 1889 řeklo ne. Marné byly i pokusy propojit alespoň Vodňany s Táborem. Úspěchu dosáhlo až Družstvo bechyňské dráhy, v jehož čele stál tehdejší starosta Hynek Daniel a které již mnoho let usilovalo o železnici do Tábora. Když padl návrh na elektrický vlak, zpočátku byli proti. Až když do Bechyně přijel ředitel závodů firmy Křižík, změnili družstevníci názor.

Elektrická dráha na území Království Českého v tehdejším Rakousku – Uhersku už ale nebyla žhavou novinkou. František Křižík tu úplně první zřídil v roce 1891 v Praze na Letné. A o rok dříve než česká Bechyňka jezdil vlak po zelektrifikované železnici italským údolím. Prim bechyňské dráhy spočívá v tom, že byla první železniční dráhou ve střední Evropě, která byla od samého počátku budovaná i provozovaná jako elektrická.
Pravidelný provoz měl být zahájen do konce roku 1904. Firmy však dokázaly termín zkrátit tak, že již o rok dřív vezl vlak cestující. Lidé mohli

přistupovat v pěti stanicích a na šesti zastávkách. Říká se, že Bechyňka byla malým technickým zázrakem. Vagony byly osvětlené, vytápěné, vybavené bleskosvody a dokonce i přenosnými telefony.