Velká chudoba projevující se v nuzné stravě i obydlích, ale zároveň přátelští lidé a upravené čisté silnice tam, kde by to člověk nečekal. I takové dojmy si přivezl Šimon Heller z třítýdenní cesty po Africe. O svých zážitcích vyprávěl v sobotu v rodných Budějovicích.

Třiadvacetiletý Heller není v cestování žádným nováčkem, na černý kontinet se vydal již podruhé. „Můj biřmovací kmotr působí jako lékař ve Rwandě, tak mě napadlo, že ho navštívím. Zároveň jsem se chtěl zastavit ještě u kamarádky, která byla s charitou v Ugandě a podívat se po okolí,“ vysvětluje. Z Evropy odletěl 25. února, po přistání v Ugandě se nejprve autobusem přesunul do Rwandy, kterou si lidé dosud spojují hlavně s genocidou z roku 1994.

Jeho prvním dojmem bylo, že tohle je opravdu Afrika se vším všudy. „Rwanda je hodně přelidněná. Na území velikosti jižních Čech tam žije deset milionů obyvatel, takže nenajdete místo, kde by nikdo nebyl,“ popisuje Heller. Jako běloch byl navíc skutečně velmi nápadný a lidé se s ním často dávali do řeči. „Z jejich pohledu je velice prestižní bavit se s bílými. Byli jsme například na jedné svatbě a i když jsme přišli pozdě, dostali jsme automaticky nejlepší místa v první řadě,“ dodává.

Také proto nebyl pro Hellera problém pořídit celou řadu zajímavých fotografií, které zachycují život v Africe. Někdy však před ním utíkaly malé děti. „Pak jsem zjistil, že tam rodiče používají takovou pohrůžku, že když bude dítě zlobit, tak ho běloch sní“ směje se cestovatel. Překvapily jej i některé zvyky, mimo jiné to, že v Ugandě mladší před staršími poklekají.

V zemích střední Afriky vládne velká chudoba, což se odráží i na stravě obyvatel. „Většinou jedí jedinou plodinu, kterou pěstují. Na políčko si vysází třeba jenom brambory a tím se živí. Nemají pestrou stravu, protože už je nenapadne, že by si tam mohli dát i řádek mrkve,“ vypráví Heller. Kromě brambor jsou rozšířené sladké brambory, fazole a zelené odrůdy banánů. K dostání je i maso, přičemž hovězí se dá koupit mnohem levněji než kuřecí nebo vepřové. „Podle nich je to proto, že v krávě je hodně masa,“ doplňuje Heller.

Chudoba je vidět také na obydlích. V celé Rwandě stojí jediná cihelna, kde se pálí cihly. Většina domů je z nepálených, to znamená, že obyvatelé staví pouze ze slepeného bahna. Kuchyně pak často nemají ani přívod vody a vaří se na otevřených ohních.

I když se většina lidí domnívá, že ve Rwandě hrozí řada nebezpečí, podle Hellera je tomu přesně naopak. Lidé jsou zde přátelští, kriminalita nízká a mile jej překvapila vize, kterou mají představitelé země. „Platí zákon, že každý musí jednou měsíčně vykonávat veřejně prospěšné práce, takže jsou tam čisté ulice a v horách nové asfaltky. Myslím, že právě Rwanda má naději, že bude jednou dobře prosperovat,“ komentuje.

Přesto přiznává, že párkrát měl i strach. Nejtěžší chvilku si prožil Tanzánii. „Nešťasnou náhodou jsem se dostal do takového slumu, kde nikdo neuměl anglicky a vypadalo to, že není kde přespat. Nebyla tam elektřina ani signál, říkal jsem si, že tam kdybych zmizel, tak mě nikdy nikdo nenajde,“ vypráví. Opomenout nelze ani rizika spojená se zdravím. Když Heller dostal angínu a rychle mu stouply teploty, obával se malárie.

Nakonec ale všechno dobře dopadlo a mladý Jihočech si cestu napříč třemi africkými zeměmi skutečně užil. „Myslím, že mě cestování posouvá dál. Měl jsem různé kritické chvíle, skrze které jsem si byl schopen srovnat, co je v životě důležité,“ uzavírá s tím, že nyní se již chystá do Kolumbie. O jeho zážitcích z cest se můžete více dočíst na stránkách www.hellersimon.cz a www.zapadni–sahara.cz.