V Čechách díky mírné zimě dobře přezimovala, na jaře se začala vesele množit, na podzim je hlášena již z většiny krajů České republiky a právě se začíná mohutně šířit na východ.


„V Českých Budějovicích se na jaře nejprve objevila na okrasných keřích živých plotů lemujících ulice ve Čtyřech Dvorech. Během léta se však nejvíce namnožila na lípách, jak v parcích v centru města, tak na jeho okrajích. V polovině října je jí možno spatřit ve velkém počtu na lípách na Sokolském ostrově,“ popsal výskyt slunéčka entomolog Oldřich Nedvěd z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Zimuje i v bytě

Dospělá slunéčka teď odlétají hledat vhodné zimoviště. Instinktivně nalétávají na vysoká světlá místa, a těmi jsou u nás nejčastěji domy. „Na sídlišti Vltava je lidé nacházejí na balkónech vysokých paneláků. Je velmi pravděpodobné, že ji za oknem nebo přímo v bytě naleznou občané v celých Budějovicích,“ doplňuje Oldřich Nedvěd. Z bytu je ale nejlepší slunéčka šetrně vynést.


„Potkat jedno hezké slunéčko na balkóně je prima. Mít v pokoji padesát slunéček, která se všude pletou a při neopatrném dotyku vypouštějí žlutou kapku jedovaté tekutiny, je dost nepříjemný zážitek,“ poznamenal entomolog. Slunéčka mohou lidé za chladného počasí vynést do parku, tam přečkají zimu lépe než v bytě.

Je užitečná

Harmonie pomáhá proti škůdcům v zemědělství, podobně jako naše původní druhy slunéček. Je ale mnohem žravější a plodnější. Rozmnožuje se dlouho do podzimu, kdy už se naše domácí berušky dávno chystají k zimnímu spánku. V ovocných sadech, ale i v okrasných parcích hubí mšice a další škodlivý hmyz.


Přes všechnu užitečnost ale vědci zabývající se hmyzem vnímají harmonii jako nevítaného vetřelce. Kromě škůdců totiž požírá i larvy jiných slunéček a užitečných zlatooček. Neradi ji vidí i vinaři. Pokud totiž není dostatek mšic, harmonie se krmí šťávou z hroznů, pak zůstane v bobulích a je vylisována do moštu. Výsledné víno potom není tak chutné.

 

Cizokrajná tečkovaná ozdoba Českobudějovických parků a domácností

Odkud se vzala

Během slunečných podzimních dnů mají občané již několika měst v České republice poprvé možnost seznámit se zblízka s druhem slunéčka, které se k nám teprve před rokem rozšířilo ze západní Evropy. Jeho původní domov je sice ve východní Asii, ale nyní je to běžný druh ve Spojených státech, Velké Británii a státech Beneluxu. Slunéčko Harmonia axyridis se pro své nadprůměrné schopnosti likvidovat mšice a jiné škůdce a díky vysoké plodnosti (2000 vajíček za život) stalo oblíbeným přirozeným nepřítelem škůdců vysazovaným na polích a v sadech v mnoha zemích. Zpočátku se harmonie držela v místě vysazení. Po úspěšné aklimatizaci se však lavinovitě rozšířila po celých kontinentálních Spojených Státech a v jižních oblastech Kanady, rychlostí i stovky kilometrů za rok. V Británii ji nikdo záměrně nevysazoval; dostala se tam asi s dopravou přes kanál La Manche v roce 2004. Během tří let se rozšířila téměř po celé Anglii a vstoupila do Walesu. V západní Evropě byla harmonie záměrně vysazována do skleníků a sadů již od začátku osmdesátých let, ale lavinovitě se šíří také až posledních několik let. V České republice se poprvé objevila v loňském roce. Možná i díky mírné zimě dobře přezimovala a na jaře se začala vesele množit. Nyní na podzim je hlášena již z většiny krajů České republiky. Prožíváme právě začátek její mohutné invaze na východ.

Kde se s ní setkáme

Harmonia axyridis se živí mnoha druhy mšic, mer a jiného drobného hmyzu na rostlinách. Není vybíravá – sežere i motýlí vajíčka a jiný hmyz, chutná jí i pyl a sladké šťávy. Ačkoli mnoho mšic nacházíme na jaře a v létě na bylinách, harmonie se raději drží na stromech. V Českých Budějovicích se na jaře nejprve objevila na okrasných keřích živých plotů lemujících ulice ve Čtyřech Dvorech. Během léta se však nejvíce namnožila na lípách, jak v parcích v centru města, tak na jeho okrajích. V polovině října je jí možno spatřit ve velkém počtu na lípách na Sokolském ostrově. Kromě dospělých slunéček můžeme na stromech nalézt ještě i larvy, hledající poslední zbylé mšice. Zároveň však již mnoho dospělých brouků odlétá hledat vhodné zimoviště. Ve své původní domovině harmonie vyhledává skály se štěrbinami nebo velké stromy s puklinami v kůře. Nalétává tedy instinktivně na vysoké světlé předměty, a těmi jsou v našich podmínkách nejčastěji lidská obydlí. Ve Čtyřech Dvorech naletují harmonie na budovy kolejí Jihočeské univerzity. Na sídlišti Vltava je lidé nacházejí na balkónech vysokých paneláků. Na kopci nad Hosínem přistávají na sloupy elektrického vedení. Je velmi pravděpodobné, že ji za oknem nebo přímo v bytě naleznou občané v celých Budějovicích.

Jak ji poznáme

Harmonie není jediným slunéčkem, které v současné době potkáte v parku na stromech nebo na okně. Do budov se na zimu schovávají i některé naše původní druhy slunéček, nejčastěji dvoutečné nebo druh Oenopia conglobata. Ty poznáme od harmonie již podle velikosti. Zatímco harmonie je dlouhá 6–9 mm, tedy stejná nebo i větší než slunéčko sedmitečné, mohutná a klenutá, oba výše zmíněné druhy většinou nepřesáhnou půl centimetru. Oenopia je zbarvena růžově nebo okrově s množstvím hranatých černých teček. Slunéčko dvoutečné je obvykle červené se dvěma černými tečkami (po jedné na každé krovce), ale někdy černé, se čtyřmi nebo šesti červenými skvrnami! Harmonie je ve zbarvení ještě proměnlivější. Nejčastěji je světle červená s devatenácti černými tečkami. Tečky se mohou vzájemně dotýkat, pokud se daný jedinec vylíhl při nízké teplotě , anebo mizet, pokud se nositel vylíhl v teplotě vysoké. Pak mohou být krovky až čistě červenooranžové. Nikdy se ale nevytvoří forma nápadně podobná našemu slunéčku sedmitečnému. Z našich velkých druhů je harmonii nejpodobnější slunéčko velké, zvané též řetězník očkovaný, neboť má každou černou tečku obroubenou světlým kroužkem. Asi desetina jedinců harmonie je pak černá, se dvěma nebo čtyřmi červenými skvrnami. Pohlaví lze od sebe odlišit podle zbarvení horního pysku (samice ho má černý, samec bílý). I larvu lze docela bezpečně poznat, neboť je černá s nápadnými oranžovými pruhy trnů po stranách.

Jak je užitečná

Jak již bylo napsáno, harmonie pomáhá proti škůdcům v zemědělství, tak aby se nemusely často používat jedovaté insekticidy třeba na ovoce. Podobně hubí škůdce i naše původní druhy slunéček, jenže harmonie je žravější a plodnější. Kromě toho se rozmnožuje dlouho do podzimu. Ještě začátkem října, je-li dost potravy a alespoň odpoledne teplé počasí, klade vajíčka, zatímco naše původní druhy už se dávno chystají k zimnímu spánku. Potravy je v současné době dost ještě na hrušních. Ve velkých sadech u Netolic, stejně jako na Slánsku, u Přelouče, na Znojemsku a dál na Moravě se celoročně množí škodlivé mery. V tolerovatelném množství je udrží jedině dravý hmyz, pokud není vyhuben jedovatými postřiky. Užitečnost harmonie spočívá pak zejména v její aktivitě dlouho do podzimu, takže vyhubí mery v době, kdy se samy už tak rychle nemnoží a kdy jiná slunéčka už spí v zimovištích. Hubení mšic na okrasných keřích a lípách v parcích je ovšem také užitečná činnost, neboť jinak by tyto rostliny byly nepěkně upatlané sladkou medovicí, kterou mšice vylučují.

Ale také škodí

Přese všechnu krásu a užitečnost je harmonie mezi entomology vnímána spíše negativně, jako nevítaný vetřelec. Může za to zejména její velká žravost a nevybíravost. Kromě škodlivého hmyzu totiž ráda spořádá i vajíčka a larvy jiných slunéček a užitečných zlatooček. Setkají-li se dvě stejně velké larvy slunéček, obvykle zvítězí harmonie a sežere larvu jiného slunéčka. V Americe je místy nejhojnějším druhem, potlačujíc původní druhy. Tak dochází k poklesu biodiverzity.


Druhou skupinou, kteří harmonii vidí neradi, jsou vinaři. Ona se totiž, pokud není dostatek mšic, krmí i sladkou šťávou z bobulí révy. Zůstane pak zalezlá v hroznech a je vylisována do moštu. Výsledné víno není pak tak chutné. Všechna slunéčka jsou totiž proti svým nepřátelům (jako třeba ptákům, ale nikoli proti jiným slunéčkům) chráněna obsahem velmi hořkých alkaloidů.


Do třetice je harmonie nepříjemná všem lidem, kteří bydlí v cestě jejího hledání zimoviště. Potkat jedno hezké slunéčko na balkóně je prima. Mít v pokoji padesát slunéček, která se všude pletou a při neopatrném dotyku vypouštějí žlutou kapku jedovaté tekutiny, je dost nepříjemný zážitek.

Co s nimi

Pokud potkáte harmonii v parku nebo na zahrádce, budete rádi a necháte ji běžet. Pokud vám ale nalétnou do bytu, budete se jich chtít asi zbavit. Slunéčka nějakou dobu aktivně lezou, ale pak se schovají do nějakého kouta. Jenže slunéčka přezimující v bytě při pokojové teplotě vyčerpají zimní zásoby tuku už kolem Vánoc. Pak vylezou z úkrytu, hledají něco k jídlu nebo alespoň k pití, pletou se do jídla vám, nebo vás dokonce kousnou. Protože nic pořádného k jídlu v bytě nenajdou, brzy uhynou. Proto je dobré slunéčka (všech druhů) z bytu odstranit. Je možné je nabrat na noviny, smést smetáčkem, případně opatrně vysát vysavačem do čistého sáčku. Za chladného počasí je pak můžete vysypat v parku. Tam zimu přežijí lépe než v teplém bytě. Slunéčka vyhozená z bytu za teplého počasí se zase vrátí. Třeba k sousedům. Abychom dobře poznali průběh šíření harmonie v České republice, potřebujeme získat dostatek hlášení o jejím výskytu od kteréhokoli pozorovatele. Nejhodnotnější budou hlášení, která budou zmiňovat počet jedinců harmonie a zároveň našich původních slunéček, abychom po čase viděli, zda harmonie naše původní druhy z přírody vytlačuje nebo se s nimi sžila. Obrázky harmonie i dalších druhů naleznete na internetu: http://zoo.bf.jcu.cz/kz/harmonia.htm. Kdo si není jistý určením, může slunéčka poslat na univerzitu, anebo poslat e-mailem jejich digitální fotografie.


Oldřich Nedvěd