V sídle krajského úřadu v Českých Budějovicích v pondělí oceňovali ty nejlepší studenty Jihočeského kraje, kteří uspěli v jazykových či vědeckých olympiádách na republikové úrovni. Dvojice Lenka Čurnová a Václav Nuc z Gymnázia Jírovcova to dotáhla až na mezinárodní biologickou olympiádu v Tchaj-wanu, která se konala letos v červenci. Společně s dalšími dvěma studenty přivezli z této prestižní akce čtyři bronzové medaile.

Olympiády se zúčastnilo 228 soutěžících z 58 zemí světa. Kudy vede cesta k takovému úspěchu, že jste mezi tuto špičku patřili i vy?
Lenka: Ta cesta začíná už v dětství. Oba rodiče jsou biologové, a tak mě k tomu tak trochu vedli. Dalším krokem pak bylo gymnázium a naše profesorka Jarmila Ichová, která mě hodně motivovala. Začala jsem chodit do přírodovědného kroužku, no a pak už začaly různé okresní a krajské soutěže a vloni poprvé už z toho bylo kolo celostátní. Letos to pak skončilo až tou olympiádou, což byla taková veliká odměna.
Václav: U mě to až tak od dětství nebylo. V rodině se biologii nikdo nevěnuje. Dál už to ale bylo podobné a biologie mě začala hodně zajímat také, až když jsem poznal paní profesorku. Stačilo její poutavé vyprávění, pár výletů a exkurzí a bylo to. Pak už následovaly soutěže tak, jak říkala Lenka.

Jak takové soutěže vypadají?
Lenka: Většinou je to tak, že je soutěž rozdělena na část teoretickou a praktickou, kdy plníme nějakou laboratorní úlohu. V Čechách jsme pak plnili také terénní úlohy.

Lenko, vy jste v posledním ročníku na gymnáziu, už víte, kam budete směřovat dále?
Asi bych chtěla jít na přírodovědu, ale ještě nejsem rozhodnutá pro nějaký konkrétní obor. Svým zaměřením ale směřuji spíše k molekulární biologii, genetice či biochemii. Určitě to nebude zoologie nebo něco podobného.

A kam z Gymnázia Jírovcova zamířil Václav Nuc?
Je to 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy. Konkrétní představu, jak bych se měl specializovat, ještě nemám. Nechám se překvapit tím, co ve škole poznám, a pak se rozhodnu.

Podívat se do Tchai-wanu, to se hned tak každému nepodaří. Jaké to tam bylo?
Václav: Byl to skvělý zážitek. Byli jsme tam osm dní, z čehož pouze dva byly soutěžní. Jeden den to byly praktické úlohy, druhý den jsme pak dělali teoretické testy. Po zbytek pobytu jsme mohli cestovat po zemi, navštívili jsme nejrůznější památky a muzea. Také jsme navštívili různé přírodní pamětihodnosti, byli jsme se podívat v horách, u moře. Báječné bylo seznámit se s tolika novými lidmi. Byli zde studenti z 58 zemí, takže dnes mám přátele po celém světě.

Jací jsou lidé na Tchaj-wanu, a který národ vám byl blízký?
Lenka: Domorodci jsou hodně přátelští a otevření. Co se týká soutěžících, tak to lze těžko konkretizovat, u spousty národů byli sympatičtí lidé. My jsme se hodně kamarádili s Dány, Finy a Lotyši. Ale to byla spíše náhoda, záleželo na tom, s kým jsme se třeba měli možnost seznámit při cestách v autobuse.

Ochutnali jste také nějaké místní pokrmy, nebo vám vařili spíše evropskou stravu?
Lenka: V hotelu jsme měli hlavně evropské jídlo, ale k obědu nám podávali jídlo typické pro tamní oblast, jedli jsme ho samozřejmě hůlkami. Byli tací, kteří si třeba stěžovali, ale mně to docela chutnalo. Navíc jsem si říkala, že když chceme trochu poznat kulturu státu, kde jsme, tak by to mělo být se vším všudy.