Logo Deník na návštěvě.Logo Deník na návštěvě.Zdroj: Deník

V seriálu Deník na návštěvě jsme se tento týden věnovali Ševětínu. A máloco reprezentuje městys v posledních desetiletích tak, jako Blaťácký soubor písní a tanců Ševětín.

I když současnost folklóru moc nepřeje. Jak smutně přiznává vedoucí souboru Marie Švejdová, na jevišti stáli členové tělesa naposledy vloni v září na slavnostech v Louňovicích pod Blaníkem. Od té doby ne. A i zmíněné vystoupení ovlivnil koronavirus. „Jela nás tam jen hrstka. Lidé už se báli,“ říká Marie Švejdová. „Nesešli jsme se od podzimu. Vůbec nezkoušíme. Strašně nám to chybí, cítíme to všichni,“ popisuje aktuální neradostnou situaci Marie Švejdová.

Historie souboru se začala psát v roce 1975. Na včelařský ples tehdy dobrovolníci nacvičili pod vedením učitele Václava Valeše českou besedu. Dohromady se podařilo dát tři kolony tanečníků – svobodné, mladé sezdané a starší sezdané páry. „Sál byl narvaný, to mám pořád v sobě,“ usmívá se při vzpomínce dnešní vedoucí souboru. Prvním vedoucím byl Josef Kožíšek - tehdy předseda místní organizace včelařů a pak Josef Kojan do roku 1989.

V souboru jsou stále někteří začínající členové. „Já s manželem. Paní Zikmundová z Kolného. Přišly s maminkou na začátku jako zpěvačky. Vyšila nám pak všechny kroje. Paní učitelka Zemenová,“ vypočítává Marie Švejdová členy původní sestavy. Nyní je aktivních členů necelá čtyřicítka, vedení postupně přebírají Jitka Lidralová a Zbyněk Layer. Muziku vede Petr Nováček a zapojena je do ní skoro celá rodina kapelníka, hrají i jeho manželka, dvě sestry, bratr nebo neteř.

Existuje i dětské těleso ševětínských příznivců folklóru. „Blaťáček založily paní Kojanová s paní Smetanovou v roce 1979,“ připomíná Marie Švejdová. Teď děti vedou Markéta Švejdová a Lenka Sýkorová. Dětí se hlásí dost, ale problém je s chlapci. Byli donedávna alespoň čtyři, ale nakonec dali přednost sportu. Tradičně se v Ševětíně pořádá Setkání na Blatech, kam přijíždějí hostující soubory až z Moravy, například partnerští Hanáci z Troubek.

Opomenout nelze oporu, kterou má soubor u vedení městysu, kterou v souboru oceňují. Stejně jako přízeň dalších sponzorů, která s obětavostí členů umožňuje jeho činnost. Ale cílem souboru není podle Marie Švejdové jen zazpívat si a zahrát, ale také udržet tradice a předat je mladým. Ti se ovšem diví, že mají najednou na zkouškách používat nářečí podle národopisných záznamů Marie Krškové, a ne obvyklý spisovný jazyk… Marie Švejdová přitom zdůrazňuje cenu národopisných záznamů. "Člověk to má za samozřejmé," říká o zvycích nebo i jiných "běžných" skutečnostech kolem nás Marie Švejdová. Ale zvyky i jiné znalosti se nenápadně ztrácejí. „A když člověk zestárne a chtěl by se něco zeptat, nemá koho se ptát," upozorňuje Marie Švejdová s tím, že pamětníci odcházejí a znalosti si odnášejí sebou na věčnost.

I proto si také v souboru pořizují záznamy. Například, když se chystalo vystoupení ke svatbě. „Já byla za družbou, který svatby dělal, panem Jindrou z Drahonic. V domově důchodců v Týně nad Vltavou nám paní zpívala, jak prodávali nevěstu. Máme ji natočenou," připomíná Marie Švejdová, jak se třeba i při samotném vystoupení dá získat zajímavý materiál, který jednou může mít neocenitelnou hodnotu pro dnešní mladou generaci nebo i pro ty další.