V té době to však nebylo slepé rameno, ale Vltava s vodou Malše (na snímku v popředí pluje vor). Hradby byly rozebrány v úseku od bašty ve dvoře domu Česká 66 až k jihozápadnímu rohu kláštera.
Rozebírá se parkánová i hlavní hradba a brzy přijde na řadu bašta či věž zvaná klínovitá. Zmizí mimořádně hodnotný soubor opevnění města ze 14. století. Jak je patrné ze snímku, pracuje tam spoustu lidí a vozí si stavební materiál domů. Radnice zřejmě gotický materiál klidně prodávala. To z právního hlediska mohla, poněvadž se opírala o nechvalně známý Hackův regulační plán města schválený v r. 1895.
Ještě téhož roku se začalo v těch místech stavět německé gymnázium. Podle dobových dokumentů nebyl o gotické hradby na radnici téměř žádný boj. Aktuální zprávu přinesly noviny Budivoj dne 18. 7. 1902. „Při stavební komisi konané ve středu dne 16. 7. 1902 protestoval c. k. konzervátor p. prof. Braniš proti zboření staré památky upomínající na někdejší opevnění města a nahrazení jí moderní budovou. Slavná komise však přes tento protest zboření odsouhlasila s odůvodněním, že tento zbytek ze starých dob města je bezcenným. Proti zboření byl jen profesor Josef Braniš“. Starostou města byl tehdy Josef Taschek. Příznačné na tom je, že po letech, když se vztah k památkám změnil, plísnil profesora Josefa Braniše, že měl likvidaci hradeb zabránit. Jako kdyby ztratil paměť.
Současně se zbořením hradeb byla zlikvidována v České ulici renesančně barokní solnice, jejíž objekty sahaly až k řece, kde se sůl nakládala na lodě a vory. Mezi parkánovou a hlavní hradbou překrývaly parkán pultové střechy, takže hradební systém nebyl provozem solnice nijak poškozen. Noviny Budivoj se zboření solnice také věnovaly. Označovaly to jako vandalismus. Byly to vlastenecké noviny, které se hlavně zabývaly tím, že stavba německého gymnázia byla zadána zemskou školní radou nejdražším oferentům p. p. stavitelů Hauptvogelovi a Stabernackovi a ne nejlevnější firmě, kterou byla česká firma Toufar a Musil.
Podobně informovaly též Jihočeské listy. Dokonce uvedly, že vypisování konkurzů je komedií, neboť nerozhoduje nejvýhodnější nabídka, ale protekce, přičemž také jmenovaly p. p. Hauptvogela a Stabernacka a solidní českou firmu Toufar a Musil. Budivoj i Jihočeské listy se však nezabývaly historickou a výtvarnou hodnotou hradeb a solnice. O stavbě a dokončení německého gymnázia v roce 1903 informovaly jen velmi stručně. K tomu je třeba připomenout, že samotná školní novorenesanční budova s prvky secese je zdařilá. Škola měla i vlastní observatoř a meteorologickou stanici, chemickou posluchárnu a dobře vybavený kabinet fyziky.
Vpravo na snímku přesahuje vysokou hradbu jižní křídlo kláštera. To stálo i v době dokončení gymnázia. Mezi gymnáziem a tímto křídlem byla zajímavá ulička vedoucí do České uličce (ústila v místech, kde je dnes brána na školní dvůr). V tomto traktu, zejména v bývalé klášterní sladovně, sídlila v letech 1569 až 1611 mincovna. V patře bydleli mincmistr, vardajn (úředník vyšetřující hodnotu drahých kovů) a kontrolní písař. V klášteře měl také místnosti solní úřad. V roce 1904 byl jižní trakt kláštera zcela zbytečně zlikvidován. Škola získala jen malý výtvarně nehodnotný školní dvůr, kde byla později postavena tělocvična. Jestli i v tomto případě protestoval jen prof. Josef Braniš není doloženo. Asi (určitě) ano.
Jan Schinko
