V tom to mají Petr Horalík, Filip Ginzel, Milan Babinský nebo Michal Gondek oproti svým vrstevníkům snazší. Patří totiž mezi deset učňů, které každý rok do svého učňovského střediska přijímá největší jihočeská strojírenská firma Robert Bosch. V září to už bylo podesáté. Tehdy v roce 1998 to byla plavba proti proudu, protože jiné podniky svá učňovská zařízení rušily, aby ušetřily.

„Chtěli jsme mít přípravu svého dorostu ve vlastních rukách. Vycházíme z české koncepce učňovského školství, ale tu od samého počátku doplňujeme o zkušenosti koncernu Bosch,“ říká mistr odborného výcviku Jindřich Novák.

Učni proto pracují v týmech, mají letní placené praxe nebo stipendia. Českobudějovický Robert Bosch tak během let už získal desítky kvalifikovaných zkušebních techniků a technologů.

Zatímco obecnou výuku zajišťuje Střední odborná škola strojní a elektrotechnická ve Velešíně, odborná praxe probíhá v moderním středisku praktického vyučování, které našlo zázemí v přízemí nového Výzkumného a vývojového centra.

Není náhodou, že k dispozici tu je moderní vybavení včetně šesti CNC fréz a soustruhů, které nejsou k vidění ani v leckteré výrobní továrně. „Jinak to ale nejde. Náš obor mechatronik se zaměřuje právě na programování a seřizování výrobních a montážních linek. A jejich základem jsou právě číslicově řízené stroje a programovatelné automaty,“ vysvětluje Novák.

Není divu, že s takovým vzděláním v posledních letech přibývá počet těch, co po maturitě hned míří na technické vysoké školy. To je i případ současných třeťáků. „Určitě chceme vejšku zkusit,” říkají shodně Horalík s Ginzelem. A nejsou sami.

Když se jich ale zeptáte, proč si vybrali právě firmu Robert Bosch, důvody se už různí. Jeden řekne, že se rozhodoval podle světového jména koncernu, další že ho zaujala vidina jisté práce, jiného zase lákalo studovat elektrotechniku.

„Kluci se vracejí z vysokých škol přímo do nových projektů ve výrobě nebo vývoji. Někteří z nich dnes už řídí i další lidi,“ uvádí Barbora Schelová, personální ředitelka, a potvrzuje, že nejde o nic výjimečného. Třeba bývalý technický ředitel Hoffmann, který se předloni po třech letech vrátil do Německa, se právě u Bosche vyučil, vystudoval a ve firmě se pak postupně propracoval až na manažerské pozice.

Bude mít tedy v Čechách zase „řemeslo zlaté dno“, jak se traduje po generace? „Třeba jo. Tahle práce je fakt zajímavá,“ nevylučuje třeťák Milan Babinský. Zvláště když příprava probíhá na projektech, které vycházejí z potřeb výroby.

V případě firmy Robert Bosch tedy z dílů pro osobní automobily, jako jsou sací a nádržové moduly, víka hlav válců a elektronické plynové pedály. Jejich odběrateli jsou prakticky všechny evropské a některé japonské, asijské a americké automobilky.