Na snímku pořízeném v prvním dni ruské okupace v srpnu 1968 stojí v Husově třídě vedle Mariánských kasáren okupační tank č. 366. Postavil se šikmo a čekal. Nic se ovšem nedělo. Sice sklopil hlaveň, ale i tak je tank těleso, které zcela znehodnotí kolorit ulice. Z vojenského hlediska byla okupace a tankové sevření slušného a pokojného města směšná. Ještě více proto, že v kasárnách vedle sloužil svého času spisovatel Jaroslav Hašek a pravděpodobně i literární předloha Josefa Švejka vojín František Strašlipka. Také Fráňa Šrámek a Václav Havel.

Jaroslav Hašek se jako jednoroční dobrovolník objevil v Mariánských kasárnách u přijímací komise dne 17. února 1915. Není přesně doloženo, kdy do města přijel. Nejspíš téhož dne dopoledne, poněvadž den předtím popíjel s kamarády v Praze  a překvapivě jim sdělil, že zítra jede do Budějovic na vojnu. Před vojenskou komisí působil nestřízlivě a na otázky odpovídal ledabyle. Ve „Švejkovi“ později průběh různých vojenských komisí výstižně popsal.

Jaroslavu Haškovi bylo, když narukoval, 32 let. Je rozdíl být nováčkem v 19 letech a ve 32 letech. Jak mu bylo první dny a vůbec v kasárnách, se přesně neví, podle pamětníků se nesvěřoval, ale přechod z pražského libovolně pestrého života do tuhého režimu c. k. 91. pěšího pluku byl asi šok. Navíc proto, že byl dobrovolníkem a o vojně zatím jen slýchával. Může se spekulovat, že na základě zkušeností z prvních dnů v kasárnách se nerozhodl budovat vojenskou kariéru (přátelé uváděli, že byl vyloženě mírumilovný), ale co nejvíce se přiblížit tomu, jak dosud žil v Praze.

Začal ve městě, často převlečený do civilu, navštěvovat hostince, které později toho využily k reklamě, že u nich pil Jaroslav Hašek pivo, likéry a psal fejetony.  U české chalupy v České ulici skutečně napsal lehce dva fejetony. U Žáků v Hroznové ulici nasliboval nakladateli exklusivní reportáže, inkasoval zálohu, ale nic mu neposlal. K Mičanům ve Smetanově ulici zatáhl eskortu, která ho vedla do kasáren, eskorta se opila a Hašek oba o᠆zbrojené vojáky jen tak tak dotlačil do kasáren. Chodil také ke Slunci, k Novotným v Lannovce, k Volbrechtů v Kněžské, kde bývala intelektuální kavárenská společnost (ale není známo, že by se pokusil i zde založit stranu mírného pokroku v mezích zákona).

Do hostince U města Krumlova prý chodil, když pobýval ve vojenské nemocnici. Cesty po hostincích absolvoval mimo jiné s kamarádem vojínem Hoškem z Horosedel u Mirovic. Svědectví podal svého času Otakar Hošek, syn vojína Hoška. Hašek a Hošek „leželi“ spolu i ve vojenské nemocnici. Spíše neleželi, ale přesto Hašek dobré zdraví neměl. Otakar Hošek uvedl, že podle jeho otce nebylo Haškovi dobře. Měl střevní potíže a něco s klouby.

Rekreační pobyt ve vojenské nemocnici skončil tím, že Hašek zmizel na příliš dlouhý flám. Chytili ho po pěti dnech v restauraci U ruského cara v Českém Vrbném. Mezitím přespal u inspektora železnic v Protivíně. Za těchto okolností už ho nemohl známý dobrý doktor v nemocnici udržet a Jaroslav Hašek musel na frontu. Z Mariánských kasáren odjel do hloupé a zbytečné c. k. války dne 10. května 1915.

Dne 24. září 1915 přeběhl Jaroslav Hašek s vojínem Františkem Strašlipkou, sluhou u důstojníka Rudolfa Lukase, na ruskou stranu. Určitě netušil, že za 53 let poté bude u Mariánských kasáren okupovat a překážet ruský tank. V Českých Budějovicích meškal Jaroslav Hašek tedy krátce, ale nezapomnělo se na to.

JAN SCHINKO