„To základní je samozřejmě všude stejné, ale na Doudlebsku se objevovala specifika,“ řekl František Krejča, etnograf Jihočeského muzea.

Manželství domlouvali rodiče, pouze na nich záleželo, jestli ke svatbě skutečně dojde. Tu také nebylo možné uzavřít bez manželské smlouvy. „Je velmi zajímavé dnes ty smlouvy číst, píše se tam například, že ženich přináší do manželství grunt a nevěsta panenskou čistotu, louku pod lesem, dvě krávy, tři malované truhly a ošacení. Věno muselo být velké a vyvdat několik dcer, proto bylo skutečně těžké,“ připomněl Krejča.

Otcové snoubenců si také navzájem obhlíželi statky a na snoubence se poptávali, protože vzít do rodiny někoho neznámého bylo riskantní. „Když se začalo oficiálně jednat, musela nevěsta připravit pohoštění a podle jejího chování se usuzovalo, jaká je. Nesměla být prostořeká a drzá, nesměla se zapojovat do hovoru, protože potom bylo jasné, že bude odmlouvat. Dnes to pro nás zní směšně, ale tenkrát to mělo váhu,“ dodal Krejča.

Když se svatba skutečně domluvila, konaly se ohlášky, kde mohl kdokoli z vesnice vznést proti sňatku námitky. Jedna z pověr říkala, že při ohláškách nesmí být snoubenci přítomni v kostele, protože se jim narodí hloupé děti.

Před svatbou chodila nevěsta po vesnici s takzvaným cígrem, taškou, do které sbírala příspěvky. Také připravila pro snoubence dárek – vyšívanou košili, která se nosila při výjimečných příležitostech. Muž ji poprvé oblékl na svatbu a naposledy do hrobu.

Ve svatební den odjel ženich s družbou k nevěstě. „Tam našli zavřený dům a museli se na obyvatele dobouchávat a veršovanou formou oznamovat, proč přijeli. Když dostali nevěstu a požehnání, odjeli do kostela a poté do domu ženicha, kde se odbývala oslava,“ přiblížil Krejča.

Nevěsta byla ve svatební den nejdůležitější osobou, proto ji v domě ženicha usadili na nejčestnější místo, kde jindy sedá pouze hospodář. „Také dostávala na klín nejmladšího chlapečka z příbuzenstva, aby se rodili synové, nebo sedala na kožešinu, aby měla tolik dětí, kolik je chloupků v kožešině,“ doplnil Krejča.

Součástí hostiny byl svatební chléb, který pekla nevěsta. Zdobily jej holubičky z těsta a podle toho, jak se při pečení zachovaly, se usuzovalo na budoucnost manželství. „Pokud se žárem spekly k sobě a pevně se dotýkaly zobáčky, znamenalo to štastné manželství,“ uzavřel Krejča.