Je starý bezmála tři staletí a váží skoro tři a půl tuny. Také proto už dnes k lidem v krajském městě promlouvá pouze ve výjimečných situacích. Naposledy to byl třeba státní smutek za zesnulého exprezidenta Václava Havla. Bumerin – největší a nejtěžší zvon na Černé věži i v Českobudějovické diecézi, dal o sobě opět vědět v sobotu odpoledne. Český rozhlas České Budějovice nahrával jeho hluboký a dunivý zvuk v rámci projektu Hlasy jihočeských zvonů. Společně s Bumerinem zazněly i Marta, Oktáva, Budvar a Stříbrný zvon, stejně jako malý a velký cimbál, které odbíjejí každou čtvrt i celou hodinu. Posluchači si mohou záznam naladit ve velikonočním týdnu.

Redaktor a koordinátor projektu Jan Kopřiva popsal, že  cílem nahrávání je kompletní dokumentace jihočeských zvonů na počátku třetího tisíciletí. Prozatím jich má rozhlas v archivu kolem pěti set, což je necelá polovina celkového počtu. „Tentokrát jsme měli z natáčení dost velký respekt. Je tady hluk velkoměsta a navíc budeme zvonit poměrně dlouhou dobu, protože zvonů je tady hodně. Rádi se pak vracíme někam na klidnější místa, třeba na Šumavu,“ přiznal s úsměvem redaktor Kopřiva.

Kromě něj jsou členy týmu kampanolog Radek Lunga a mistr zvuku Marek Svoboda. Ten během natáčení čelil různým nepředvídatelným okolnostem. Na začátku se odebral na střechu hotelu Zvon,  ale po chvíli se z ní musel vrátit a najít si jiné místo. „Nepočítal jsem s otevřenou zahrádkou a zájezdem hlučných italských turistů. Budu to muset natočit někde z ochozu,“ krčil rameny zvukař Svoboda.

Správce věže Jan Vančura vysvětlil, že v dominantě krajského města se zvonilo ručně do roku 1995. Elektřina začala pohánět zvony teprve až po instalaci nejnovějšího z nich – Budvaru. „Stříbrný zvon motor nemá a proto se nepoužívá, i když se na něm samozřejmě dělají všechny povinné revize. Bumerin je zas natolik těžký, že při zvonění otřásá statikou věže. Používá se tedy pouze ve výjimečných případech,“ popsal věžný Vančura a dodal, že on sám má nejraději zvuk Marty.

Na dosud nejstarší zvon v diecézi narazili členové rozhlasového týmu v raně gotickém kostele sv. Petra a Pavla ve Zdíkovci na Šumavě. Přijeli sem na pozvání místního zvoníka, který  zřejmě vůbec netušil, jaký poklad se ve věži skrývá.

„Šel jsem nahoru zvony zdokumentovat a překvapením jsem oněměl. Nic takového jsem do té doby neviděl. Jeden ze zvonů byl vysoký asi sedmdesát centimetrů a měl protáhlý štíhlý tvar. To je typické pro raně gotické zvony,“ vypráví redaktor Jan Kopřiva. Zavolal proto kolegovi z týmu Radkovi Lungovi a objev s ním konzultoval. Když se Lunga dozvěděl, že zvon vypadá jako cukrová homole, sdělil Kopřivovi překvapivý závěr.

„Pravděpodobně se jedná o nejstarší dochovaný český zvon z roku 1261. Ulil ho neznámý zvonařský mistr z Bavorska nebo z jižních Čech. Přitom se mělo za to, že zvon byl zabaven během první světové války. Alespoň papírově byl odepsán,“ pochlubil se Jan Kopřiva.