Výrobě burčáku se věnuji i František Heriban z Českých Budějovic, který má k tomu povolení jako jediný v jižních Čechách.

„Nám hrozny v Rakousku speciálními stroji oberou a nadrtí a pak ve Zlíně odstopkují. A zde jich máme v těchto dvou kádích tak devět set kilo a pak to jde rovnou do lisu,“ ukazuje Heriban na nádoby, ve kterých kvasí už nadrcené a upravené hrozny. „A pak už si všechno děláme sami, také burčák musíme podle normy docukřovat. My dáváme jeden půlitr cukru do deseti litrů kvasu,“ zmínil se Heriban jen o několik krocích, které předcházejí výrobě konečného burčáku.

Tři sta litrů denně

„Za chvíli mi sem přijde Státní zemědělská a potravinářská inspekce a budou si z mého burčáku brát vzorky. A musím říci, že zájem lidí o burčák je veliký, nalisujeme například tři sta litrů za den. A tak zhruba během dvou až tří dnů to prodáme,“ doplnil v pondělí dopoledne amatérský vinař.

A že to s legislativou nemají vinaři vůbec jednoduché, svědčí i to, že v každé stáčírně burčáku nesmí chybět například úplně běžná aku vrtačka. „Ano, musíme ji mít proto, že je nutné každé víčko u lahve provrtat. Například ve dvoulitrové lahvi jsou až dva miliony kvasinek, které se pořád roztahují. Jejich rozšiřovací schopnost je taková, že se rozšiřují čtvercem na druhou. Ta síla se prostě nedá spočítat,“ upozorňuje na úskalí burčáku. „Prostě neexistuje nádoba, která by uzavřený burčák udržela,“ doplnil Heriban další zajímavost.

A že vinaři a výrobci burčáku berou zákony vážně, dosvědčuje zase to, že kontroloři ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) zatím žádnou závažnější závadu řešit nemuseli.

„Inspektoři se dosud v kraji Vysočina a v Jihočeském kraji nesetkali s nějakým závažným proviněním při prodeji burčáku. Pouze zde zaznamenali jeden podnět od spotřebitele, který si stěžoval, že se mu po jednom burčáku udělalo špatně. Nicméně výsledky šetření tohoto burčáku ještě nejsou k dispozici,“ konstatuje tisková mluvčí SZPI Martina Šmídtová.

Inspekce nejvíce uděluje pokuty za tak zvané falšování burčáku, což je laicky řečeno, ředění prostou vodou.

„Obyčejný spotřebitel takové praktiky nemá šanci poznat, proto se za ně udělují až statisícové pokuty.

Velkým prohřeškem by také bylo, kdyby prodejce za burčák vydával nápoj, který nebyl vyroben z tuzemských hroznů, jak ukládá zákon, popřípadě by vůbec nebyl vyroben z hroznů. S takovými případy se však setkáváme málo,“ dodává Šmídtová.

Podle zákona se smí burčák prodávat od prvního srpna do 30. listopadu. V tuto dobu se právě burčák i kontroluje.

„Burčák jsem ještě nezkusila, ale jinak mi chutná. Musíme na něj někam zajít, u silnici ho však nekupujeme, na to jsem moc opatrná,“ pousmála se Petra Hrdličková z Českých Budějovic.