Nejen o neobvyklém studijním oboru, ale i o klesajícím historickém povědomí mladé generace mluví v rozhovoru profesor Václav Bůžek.

Byl jste před dvaceti lety na pedagogické fakultě u zrodu oboru kulturní historie. Jak na to období vzpomínáte?
S tím nápadem přišla katedra historie pedagogické fakulty. Prvním důvodem bylo, že jsme chtěli nabídnout něco nového studentům, kteří nechtěli studovat jenom učitelský dějepis, ale měli zájem o historii. Za druhé jsme sami viděli, že v porevolučních letech byl obrovský hlad maturantů po humanitních oborech. A za třetí vznikla myšlenka propojit starší kulturně historické tradice, které prezentoval na počátku minulého století Čeněk Zíbrt, s mimořádným bohatstvím, které uchovávají například jihočeské archivy - to je zásluha především manželů Josefa a Dagmar Blümlových. Cílem bylo vychovat novou generaci kvalitních historiků, kteří budou směřovat do památkové péče, do archivů, do novin, galerií a nakladatelství.

Kulturní historie jako neučitelský obor se zcela určitě za ta dvě desetiletí proměňoval.

To souviselo hlavně s tím, že jsme začali klást důraz na praktické dovednosti studentů. Ti museli samozřejmě mít i hluboké teoretické znalosti. Vycházeli jsme také z toho, jaké výběrové semináře si posluchači ve vyšších ročnících vybírali. Zájem třeba o každodenní kulturu byl veliký, protože posluchači měli zájem se po studiu uplatnit právě v památkové péči či archivnictví.

A jak se proměňoval student kulturní historie?

Největší kvalita studentů byla v 90. letech, konkrétně prvních ročníků studia kulturní historie. Souviselo to s tím, že později začaly vznikat další převážně soukromé vysoké školy a vysokoškolské studium se stalo masovým.

Netkví problém už ve výuce na základních a středních školách i také v nízkém historickém povědomí českého národa?
Historické povědomí, zvláště u těch mladších generací, opravdu velmi klesá. To má spoustu příčin. Výuka dějepisu na základních školách ztrácí svoje samostatné postavení, rozplývá se do různých samostatných výchov, a to není v pořádku. Děti přestávají samy číst, a proto nemají žádné čtenářské zážitky. Problém je i v přezaměstnanosti rodičů, kteří nemají čas vzít své děti na zámek, do galerie, vyprávět jim o různých místech ve městě nebo na vsi, kde dítě vyrůstá, vytvářet historické vazby na konkrétní místa. Děti mají obrovské možnosti zábavy a rozptýlení. Čtení historických příběhů a hledání poučení pro současnost je pro ně bohužel často až na posledním místě.

Jaký byl důvod, že v roce 2006 byl obor otevřen naposledy?

České vysoké školství se podřídilo tzv. boloňskému procesu, kdy byl nastaven systém tříletých bakalářských oborů, na které navazuje dvouleté magisterské studium. Pokud se student chce věnovat právě kulturní historii, může si navolit patřičné speciální semináře, kde se lze profilovat. Duch kulturní historie tedy zůstal alespoň takto zachován.

MARIKA VOSTROVSKÁ