To je myšlenka kolektivního bydlení, fenoménu, který se u nás rozvinul v průběhu 20. století.

MÉNĚ STAROSTÍ

Výstavu Bydlet spolu: České kolektivní domy Alšovy jihočeské galerie můžete vidět od minulého týdne v českobudějovické Galerii Mariánská. Spoluautorka výstavy Lenka Kužvartová vysvětluje funkci společného zařízení v koldomech: „Většinou usnadňovaly domácí práce a přebíraly tak část starostí o domácnost. Byly to zároveň prostory, které podněcují společné soužití, aby se lidé poznali a trávili spolu čas.“

Lenka Kužvartová o kolektivních domech ve Zlíně a v Litvínově psala diplomovou práci. U tématu už zůstala a spolu s kolegou Hubertem Guzikem výstavu rozšířili o další koldomy.

Na výstavě nemůže chybět českobudějovická Perla, jejíž fotografie poskytli její obyvatelé a archiv fotografického ateliéru Šechtl a Voseček. „Byla to jedna z klíčových staveb. Experimentálně se na ní ověřovaly nové technologie,“ říká autorka výstavy.

MĚSTO V DOMĚ

Zatímco v Perle byly kromě bytů s kuchyní i garsonky a „jen“ restaurace, která dnes stále funguje, premiérové kino Vesmír a kavárna, například společná zařízení koldomu v Litvínově čítala restauraci, bar, školku, jesle, společnou jídelnu, holičství, krejčovství, první samohobsluhu v Československu, kadeřníka, zájmové místnosti, tělocvičnu. Docházeli tam i lidé z okolí. „Město v domě,“ usmívá se Lenka Kužvartová.

Výstavba kolektivních domů byl experiment. Ukázalo se, že lidé nemají o společné prostory takový zájem, ať už z finančních nebo z osobních důvodů. Stavělo se několik verzí i druhů. Kromě domů pro rodiny s dětmi například svobodárny pro bezdětné páry a nezadané jedince či ženské domy pro osamělé ženy.

Myšlenku kolektivního bydlení se snažil převzít už i Tomáš Garrigue Masaryk z USA, kde bylo záležitostí bohatých lidí. „Chtěli přenést tu starost o chod domácnosti na placený personál, aby nemusela mít každá rodina své služebné,“ vysvětluje Lenka Kužvartová. O sdíleném bydlení byla také řeč mezi válkami, zabýval se jí i teoretik Karel Teige, který se svou družkou obýval byt rozdělený na dvě nezávislé spací buňky. „Brojil proti manželské ložnici, že je to semeništěm různých konfliktů a neuróz, že by měl mít každý svůj prostor,“ vypráví Lenka Kužvartová.

Na výstavě se seznámíte s realizovanými i nerealizovanými projekty, uslyšíte mluvit ze záznamu obyvatele koldomů a seznámíte se i s dnešní podobou sdíleného bydlení. Trvá do konce září.