Osmnáctiletá Naděžda i její osmiletý bratr Ljoša smutně nakládají svá zavazadla. Nechybí v nich ani dárky pro rodiče a sourozence. Osmidenní pobyt na jihu Čech, který pro ně a dalších dvanáct dětí zorganizovali pracovníci Diecézní charity České Budějovice, jim v úterý večer skončil.

„Byl to nejkrásnější týden z celého léta,“ říká Naděžda. Večer nastoupí do vlaku směr Praha, odtud přes Varšavu a Brest pojede domů do města Ljachoviči, které má asi deset tisíc obyvatel.

Krokodýlí radost
Už se těší, jak doma budou vyprávět rodičům a dalším osmi sourozencům, co na jihu Čech zažili. A Naděžda, jako nejstarší z dětí, pak bude celé léto pomáhat rodičům a starat se o mladší bratry a sestry.

„Byla jsem tu poprvé, před touhle cestou jsem ale už navštívila Polsko,“ svěřuje se budoucí zdravotní sestra, která by chtěla pokračovat ve studiu a stát se doktorkou. „Bylo u vás moc hezky a máme spoustu krásných zážitků. Moc bych se sem chtěla ještě někdy podívat,“ přeje si sympatická dívka.

„Máte tu krásné zámky a hrady, které u nás nejsou. Líbilo se nám na krokodýlí farmě. A bavila mě i projížďka na loďkách po Malši.“
Tu malí Bělorusové absolvovali hned po příjezdu minulé úterý, aby se protáhli po náročné cestě vlakem.

„Děláme pro ně vodácký program každý rok,“ vysvětluje Milan Litvan z českobudějovické vodácké agentury Ká servis. „Svezeme je až do centra ke Klice a pak jim připravíme hry a opékání buřtů v loděnici.“ Letos Milan Litvan s kolegy získal cenu Dobrá parta pro tým lidí, kteří bezplatně pomáhá druhým.
Všech čtrnáct dětí z charitního projektu Adopce na dálku mělo přijet minulé úterý.

Pláč na hranicích
Jenže jejich příjezd byl dramatický. „Chyběly prý nějaké papíry, tak polovina dětí musela zůstat na hranicích a vylézt z vlaku,“ svěřují se čtrnáctiletí Andrej a Saša.

„My jsme nebrečeli, ale holky ano. Pomáhali jsme jim pak vystoupit. Naštěstí jsme za dva dni i my mohli odjet sem k vám.“
Oba chlapci, kteří po prázdninách půjdou do deváté třídy, byli v Čechách také poprvé. „Líbilo se nám tu všechno. Máte nádherné hory a moc jsme si užili bazénu,“ smějí se chlapci. Děti navštívily například Strakonice, Hlubokou nebo vylezly na Kleť.

„Všichni se k nám tady chovali, jako bychom byly jejich vlastní,“ pochvalují si svorně své jihočeské adoptivní rodiče, kteří se o ně starají. Přes rok na ně posílají peníze a v létě jim věnují svůj čas, když sem přijedou.
„Za několik let, co projekt Adopce na dálku dětí v Bělorusku organizujeme, jsme sehnali peníze už na skoro 140 dětí,“ prozrazuje vedoucí projektu Taťjána Šeráková, která se celý týden o malé Bělorusy starala. „Další dvě desítky dětí z Běloruska ale na své adoptivní rodiče stále čeká,“ připomíná.

„Jsem rád, že jsme si adoptovali dívku právě z Běloruska. Můžeme za Viktorkou jet nebo přijede k nám. A domluvíme se rusky,“ doplňuje jeden z adoptivních rodičů Pavel Vlček z Bavorova.