V trojici nových kněží českobudějovické diecéze je také šestadvacetiletý Jan Mikeš z Horosedel u Čkyně v Pošumaví.

Jak se cítíte jako kněz?

Jelikož jsem čerstvý kněz, tak je to krásný pocit. Těžko se to vyjadřuje slovy, srdce je toho plné. Na vyjádření pocitů někdy slova nestačí.

V kolika letech jste cítil, že byste se mohl stát knězem?

Poprvé jsem se s touhle myšlenkou setkal už s dětství, ale automaticky jsem ji zamítl. Objevila se znovu v dospívání, tak v osmnácti letech. Rozumově jsem ji odmítal. Ale Pánbůh si vždycky cestu najde, až jsem volání vyslyšel a přijal.

A jak přijali rodiče vaši volbu?

Každý jinak. Maminka to přijala a tatínek také, i když se mu to ze začátku nezdálo. Ale nakonec jsou oba šťastní, protože vidí, že je to požehnání nejenom pro mě, ale pro celou rodinu. Stát se knězem je velký dar.

Už víte, kde budete působit?

Měl bych působit v Březnici u Příbrami, kde jsem už rok. Samozřejmě, že bych chtěl nejradši sloužit doma, protože tam, kde jste doma, máte k lidem nejblíž. Ale kam mě biskup pošle, tam půjdu.

Počítáte s tím, že vás budou přehazovat a vy se budete stěhovat?

Sliboval jsem poslušnost, tak s tím musím počítat.