Úpravy kasáren trvají přibližně deset let. Plukovník Alois Urban, ředitel Krajského vojenského velitelství Českých Budějovic (KVV), uvedl, že kasárna prochází desetiletou rekonstrukcí. „Dělala se nová fasáda z dvorní strany, okna, nová střecha na hlavní budově, topení, budova se zateplila, rekonstruovaly se kanceláře, musíme dodělat průjezd, který připomíná spíše minulý režim. Venkovní fasáda by měla být do října hotová,“ popsal současný stav historické budovy z roku 1896 ředitel KVV Alois Urban.

Historické proměny budovy popisuje Vladimír Buldra, současný amatérský vojenský historik a zájmový překladatel z Českých Budějovic. „Z důvodu nedostatku kapacity pro ubytování útvaru rakousko-uherské armády se projektovala stavba nových kasáren již v roce 1881. Původně měla stát na levém břehu Vltavy proti Hardtmuthově vile, ale nakonec bylo vybráno místo na rohu Žižkovy třídy a Dvořákovy ulice. Stavba byla vyvolána kvůli nedostatečné kapacitě Mariánských kasáren,“ zmínil historik, proč byla tato kasárna v minulosti vybudována.

Stavbě kasárenského komplexu muselo podle Vladimíra Buldry ustoupit zařízení s názvem Artillerie-Bauhof, které zde existovalo od 40. let 18. století. V něm působily štáb dělostřelectva a polní zbrojní úřad celé Habsburské monarchie do roku 1790 a také zbrojnice, která se postupně a částečně přestěhovala do areálu skladových depotů a na zámeček v Rudolfově. Detachement polního zbrojního úřadu zde úřadoval až do první poloviny 19. století. Objekt byl dle jeho slov zřejmě využíván i dvěma dělostřeleckými pluky, 1. a 4. polní dělostřelecký pluk, rakouské monarchie v letech 1802 až 1854.

Podle Vladimíra Buldry se název kasáren Jiřího z Poděbrad měnil. „Dříve to byly Zeměbranecké kasárny. V letech 1886 a 1887 byla vystavěna nejprve dvoupatrová budova se dvěma křídly s jedním průjezdem, a poté v roce 1895 a 1896 se budova rozšířila prodloužením o jedno křídlo do Žižkovy ulice a dostavbou traktu do Dvořákovy ulice. Původně se sem nastěhoval Zeměbranecký pluk číslo 29 a později se přestěhoval do Kasáren arcivévody Rainera, což je bývalá vojenská nemocnice. Zůstalo tady okresní doplňovací velitelství,“ shrnul historik.

Dnešní kasárna Jiřího z Poděbrad podle historika Vladimíra Buldry neměla zpočátku oficiální název. „Říkalo se jim malá pěchotní kasárna nebo stará zeměbranecká kasárna. Oba názvy se používaly. Za první republiky se přejmenovala na Krále Jiřího z Poděbrad,“ upřesnil historik a dále připomněl, že první zeměbranecký pluk, který zde sídlil, měl svým původním určením sloužit účelům ochrany obyvatelstva v době války. Tvořili jej například vojáci z Písku, Jindřichova Hradce, Českých Budějovic a přes polovinu vojáků tvořili sudetští Němci. Pětačtyřicet procent byli Češi.

Před druhou světovou válkou v kasárnách Jiřího z Poděbrad měl sídlo plynový důstojník. „Poté tu byla i polní tělocvična. Za druhé války zabrala kasárna německá pořádková policie – (Schutzpolizei). Po válce zde sídlil samopalný prapor 12. tankové brigády z Votic, jehož úkolem byla ostraha vojenských objektů a skladů,“ doplnil Vladimír Buldra. Podle něho v období 1949 – 1994 sídlilo v kasárnách Jiřího z Poděbrad velitelství a štáb českobudějovické divize.

„Já jsem tady sloužil osobně také, a to na pozici náčelníka oddělení sociálního řízení divize. Sociální řízení, jako takové, se mělo stát jakousi náhradou původního politického školení všech skupin příslušníků armády. Zahrnovalo přípravu osob v oblasti pedagogiky, psychologie, sociologie, právního vědomí, politologie, kultury a historie. Příprava se zaměřovala na oblasti absence či nízké úrovně znalostí v těchto oborech. Působil jsem tu necelé dva roky, následně jsem byl jmenován do obdobné funkce na generálním štábu,“ vzpomínal Vladimír Buldra s tím, že v roce 1978 nastoupil vojenskou službu do dělostřeleckých kasáren na Pražské. „Prošel jsem si vše od píky, přes velitele čety až po náčelníka štábu dělostřeleckého pluku. Po roce 1989 jsme museli nedobrovolně uvolnit kasárna pro potřeby Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje,“ řekl o svých pracovních zkušenostech Vladimír Buldra.

Nyní má Krajské vojenské velitelství podle ředitele Aloise Urbana na starosti mobilizaci, doplňování vojsk, evidenci záloh a také jsou v místě kasáren Jiřího z Poděbrad různá odloučená pracoviště. Sjížděli se zde na srazech členové PTP, jenže ti byli vloni zrušeni, protože jsou příliš staří. Funguje zde i svaz rehabilitovaných vojáků nebo Československá obec legionářská.

„Toto je jeden ze dvou objektů v majetku armády. Takže se tu žádné změny nechystají. Krajské vojenské velitelství by v případě mobilizace zodpovídalo za mobilizaci armády na území Jihočeského kraje. V roce 2020 by tady mělo dojít na navýšení o jednoho člověka, protože je potřeba zastoupit oblast pro přípravu občana k obraně státu. Každý zodpovídá za obranu vlasti, nejenom profesionální vojáci. Toto chceme do budoucna především podpořit,“ plánuje ředitel KVV Alois Urban.

Krajské vojenské velitelství v Českých Budějovicích dnes zaměstnává 25 lidí. V minulosti jich bylo podle mluvčího KVV Miroslava Lygu téměř dvě stě.