Před několika dny v Římě zemřel ve věku devadesáti let Tomáš Špidlík, odborník na východní spiritualitu, rodák z moravských Boskovic, jezuitský kněz a jedna z nejvýraznějších osobností československého exilu po únoru 1948.

Po listopadu 1989 několikrát navštívil svou vlast, kam se za vlády komunistů nemohl vrátit. Ještě loni před Vánoci odpovídal exkluzivně Jihočeským deníkům. Redaktorům v jižních Čechách ochotně odpovídal na otázky již počátkem devadesátých let, když přijel na rekolekce do kláštera v Milevsku.

Zamilovat si duši

„Naše slovanská duchovnost je především málo známá, i když jsou v ní tak báječné věci, jako je třeba starý Dobrovský nebo Hoppe,“ stýskal si tenkrát.
„Před světem znamenají Slované dosud velmi málo. A když jsou známí, tak ze všelijakých hloupostí. Největší Slovan na Západě je nakonec Stalin nebo Lenin,“ usmíval se tehdy jezuitský odborník na spiritualitu křesťanského východu. A jaký byl jeho oblíbený ruský myslitel?

„Často vykládám Solojveva a jeho analýzy o lásce. V milánské univerzitě někdo místo tohoto tématu ohlásil, že budu přednášet teologii sexu. To bylo v posluchárně natřískáno. Solovjev například říká, že když se kluk a děvče do sebe zamilují, je to objevení druhé osoby. Najednou by jí všechno dal a ona je ta nejhezčí na světě. Všichni říkají, chudák kluk. A on je pro ni zase ten nejchytřejší. A to je velice důležité, jestliže začali jeden ve druhém vidět něco velmi krásného. Touží po sobě a dávají si sliby na věky. Ti kolem říkají, no uvidíme, jak dlouho potrvá ta věčnost… Pak se vezmou, začnou spolu sexuálně žít a náhle přijde zklamání. Postupně si uvědomí, že nemohou toho druhého milovat věčně. A teď – říká Solovjev – přijde moment, kdy samo tělo přestává člověku stačit. On touží po věčnosti, a tělo stárne. Proto je třeba zamilovat si duši. A jestliže jejich vztah nepřeroste v hluboké duchovní přátelství, nebude mít trvání. Neboť touhy duše, na rozdíl od těch tělesných, nejsou pomíjející. No nejsou to pěkné myšlenky,“ zasnil se tenkrát Tomáš Špidlík.

Loni před Vánoci ještě odpověděl, co chystá vydat za novou knihu.

„Doufám, že kniha italsky vyjde asi za měsíc, a bude o teologii krásy. Právě teď vyšla ve vydavatelství Refugium česky ve zkrácené formě s titulem: Věda – umění – náboženství Ty tři druhy kultury se nestýkají, jsou však určeny k tomu, aby vytvořily harmonii uceleného vidění skutečnosti.“
Kardinál Tomáš Špidlík se loni v prosinci dožil devadesáti let. A jak odpověděl na otázku, zda chystá větší oslavy ke svým kulatinám ?

Z ševcovské rodiny

„Já osobně nečekám na nic jiného, než na na příchod skutečného Pána života,“ přiznával před pár měsíci.
„Ale moji přátelé zde na zemi uchystali velké oslavy Napřed to bylo v koleji Nepomucena a pro mne, synka z venkovské ševcovské rodiny, tu zasáhly i naše vysoké státní autority. Pan prezident poslal z Prahy svého sekretáře s listem. Byl tu pan předseda vlády, vyslanci, přijel pan kardinál Vlk a mnozí další. Vyvrcholilo to v den výročí mší ve Vatikáně se svatým Otcem, který v kázání krátce shrnul myšlenky z východní duchovnosti, které světem rozšiřuji. K oslavě se pak připojily italské autority a mnoho přátel,“ vzpomínal Špidlík.

Letos se kardinál Tomáš Špidlík chystal opět do vlasti. Bohužel se sem již nedostal. Zemřel pár dní po Velikonocích ve věku 90 let. (S využitím textu Aleny Paťhové.)

Kardinál Tomáš Špidlík:
Tomáš Špidlík se narodil 17. prosince 1919 v Boskovicích v rodině ševce. Absolovoval základní školu a gymnázium. V roce 1938 začal studovat na Filozofické fakultě v Brně. Po uzavření českých vysokých škol vstoupil do jezuitského řádu. V roce 1942 skládá řeholní sliby, v letech 1942-1945 dokončil studia filosofie. Po válce studoval teologii v holandském Maastrichtu, kde byl v roce 1949 vysvěcen na kněze.

V roce 1951 bylo zřejmé, že se nebude moci do komunistického Československa vrátit. Zavřeli by ho. Je proto povolán do Říma, kde pracoval ve vatikánském rozhlase. Programy, které zde byly připravovány především pro země za železnou oponou, se staly nepostradatelnou inspirací v zápase za svobodu. Ačkoliv se pro něj cesta domů na dlouhou dobu uzavřela, důkladně se zabýval vším, co souviselo s děním ve vlasti.
Zejména Špidlíkovy tradiční páteční promluvy, v kterých pokračoval neuvěřitelně až do letošních Velikonoc, si získaly u posluchačů velkou popularitu. Více než 38 let byl spirituálem v české koleji Nepomucenum, kde působil až do roku 1989. Stal se jedním z nevýznamnějších specialistů na spiritualitu křesťanského Východu.
Přednášel na Gregoriánské univerzitě, Východním institutu a mnoha dalších univerzitách po celém světě.
Žil a pracoval v římském Centru Aletti. V roce 2003 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován kardinálem. Zemřel 16. dubna 2010 v Římě.