Vedle přátelských debat 
a plánů na spolupráci tu nikdy nechyběla ani hudba a občerstvení. Tomu kdysi v začátcích tradice posloužila vodorovně otočená značka zákaz vjezdu na závoře jako provizorní stolek na šampaňské 
a originální přípitek se od té doby každoročně opakoval.

Třebaže se od zrušení hraničního přechodu taková setkání již nekonají, podle starosty Nových Hradů Vladimíra Hokra lidé z obou zemí mnohokrát do roka najdou příležitost ke společným aktivitám či návštěvám. „Rakušané byli u nás na bále, my zase v Rakousku s masopustem, teď se chystá ve Štiptoni setkání rodáků a místních 
u kapličky, o kterou se Rakušané starají," nastiňuje.

Ani samotná celnice ale zrušením přechodu neosiřela.  Od roku 2010 tu funguje  penzion specializovaný na klienty se psy.  Zatímco leckde jinde mají problém ubytovat se 
o dovolené i se svým čtyřnohým přítelem, v penzionu Na celnici   mají chlupáči povolený vstup do chatek, běžných pokojů a pro případ, že jsou zvyklí  být venku, mají k dispozici kotce.

Někdejší celnice je dnes cílem turistů. Někteří tu ale stále čekají kontrolu pasů.

Zájemci pak mohou využít i vybavení pro výcvik či hry se zvířaty. „Jezdí 
k nám jednotlivci i celé výcvikové školy, mnozí se vracejí opakovaně," říká provozovatelka Šárka Rousková.

O hotovém psím ráji lze 
o bývalé celnici mluvit i proto, že tu vzniká stanice na záchranu týraných psů. Těm tu Šárka Rousková s týmem odborníků plánuje léčit jak fyzické neduhy, tak pošramocené dušičky. Vedle klasické veterinární péče se tu psům dostane i nadstandardní péče. 
„I když je nám jasné, že tu asi nějaký pejsek zůstane na dožití, chceme těmto svěřencům najít i nový domov.  Proto je čeká i socializace a výcvik.

Ani nová tvář penzionu ale nezastírá, že kdysi objekt sloužil úplně jinému účelu. Zůstal tu například zastřešený průjezd přechodem i s celními buňkami.  „Lidi to občas mate, pořád čekají kontrolu 
a chodí se ptát do restaurace, jestli mohou projet," usmívá se Šárka Rousková.

Z dob přísné ostrahy hranic tu dokonce noví majitelé zachovali celu předběžného zadržení s mřížemi a tlačítkem na přivolání stráže. „Ukazujeme to jako pozoruhodnost, ale občas cela poslouží i k přespání někoho 
z personálu," vysvětluje.

Ostatně vzpomínání na minulost tu patří k běžnému obrázku jednak díky řadě místních, kteří mají o čem vyprávět, ale také díky skanzenu železné opony, který tu funguje od loňského roku.