Známá českobudějovická restaurace se dostala do malé privatizace v polovině září 1991. Nový pronajímatel ji tenkrát vydražil za 260 000 korun. Ten víkend se například ještě vydražila trafika na Lidické třídě za 240 000 korun, cukrárna na náměstí Přemysla Otakara II. za 1 300 000 korun nebo čerpací stanice na Dlouhé louce za 29,8 milionu korun.

„Tenkrát se dražil pronájem a vybavení restaurace s tím, že nový pronajímatel musel aspoň dva roky zachovat stávající provoz pohostinství," říká Ladislav Volf z českobudějovické Správy domů, která má městský majetek na starosti. Dům byl totiž v té době ještě v majetku města.

Po více než dvou letech Černý koníček změnil pronajímatele. „Přišli Číňané, kteří zde přes poledne připravovali jednu z nejlepších čínských kuchyní, měli tu i čínské kuchaře z Prahy," vzpomíná tehdejší zaměstnanec a současný provozovatel Karel Sarauer (39).

Tradice s pěnou

Večer býval ale Koníček šedivou restaurací. „Když se tedy koncem 90. let naskytla možnost hospodu si pronajmout, neváhal jsem," pokračuje Karel Saraurer.

„Příští rok tady budu již patnáct let. Děláme vše proto, aby bylo jméno Černý koníček spojené s kvalitním jídlem a pitím. Navazujeme na tradici, čepujeme protivínský Platan, protože je to schwarzenberské pivo, jakým bylo před sto lety třeboňské, které tu kdysi točili. Před dvěma lety u nás byl kníže Karel Schwarzenberg na pivu," vzpomíná Karel Sarauer na ministerskou návštěvu. „Hospodu máme pronajatou na léta dopředu, tak doufáme, že tradice neskončí," dodává.

Z historie: Zájezdní hostinec na tehdejším Svinském předměstí vznikl pravděpodobně ve druhé polovině 16. století, ale teprve o něco později se pro něj ujalo pojmenování U černého koníčka. Sloužil mimo jiné k ubytování pocestných, kteří nestihli dorazit do města před večerním uzavřením městských bran. Majiteli domu s hostincem byli většinou zámožní budějovičtí měšťané, v roce 1869 ho koupil kníže Schwarzenberg. Budova ovšem tehdy vypadala jinak: měla čtyři patrová křídla okolo čtvercového nádvoří, měla 23 ubytovacích pokojů, stáje pro 40 koní a velkou zahradu s kuželníkem. Za schwarzenberské správy zde čepovali třeboňské pivo. V letech 1913 1914 byl hostinec úplně přestavěn do nynější podoby, ale název zůstal.