Mikuláš se vždycky držel, ale byl chudšíV předvečer šestého prosince v Čechách už dlouhá desetiletí přetrvává starý lidový zvyk, kdy do rodin chodí Mikuláš s čertem a andělem a chválí nebo kárá malé děti. Jak zavzpomínala šestašedesátiletá Blanka Mühlpecková z Holašovic, na vesnici se tento zvyk vždycky držel, byl ale chudší.
„Dárečky byly skromnější, masky byly jen papírové, čerti měli pytel a chřestili řetězy, anděl za mého dětství nechodil," vypráví pamětnice. Děti se museli před Mikulášem umět pomodlit, recitovali básničku nebo zpívali písničku.  „Dnes je v tom hodně komerce, bouchají se petardy a dělá se hrozný kravál," srovnává rodačka z Jankova. Kořeny tohoto starého zvyku sahají až do 10. století.

Jsou rodiny, které se nespokojí s andělem a Mikulášem na českobudějovickém náměstí nebo s tím, jehož telefonní číslo najdou na letáčku vylepeném za výkladní skříní. Mnozí rodiče se sami snaží, aby známost s lidmi, ochotnými se na tento den změnit v čerta, anděla a Mikuláše, využili ku prospěchu svých nezbedných, nebo naopak vzorných ratolestí.

„Chceme každý rok udělat dětem co nejlepšího Mikuláše, a vždycky tak k nám přijdou lidi, které dobře známe," svěřuje se pedagožka Daniela Chvalová z českobudějovického Rožnova. „Děti se na tenhle večer těší a my jsme moc rádi, že k nám přijdou známí lidé," dodává matka a spolumajitelka Zdeňka a Adélky.

Podobně uvažuje i pětačtyřicetiletý Pavel Sosna, který bydlí v sousedství. „Když se nám před třinácti lety narodil první syn Šimon, chodili jsme za Mikulášem do divadla nebo do katedrály. Když se nám později narodila Mařenka, tak už jsme se domlouvali s kamarády, kteří také měli děti, že by Mikuláš přišel k nám domů a vlastně i k nim. Máme naštěstí pár známých rodin, tak jsme dali hlavy dohromady, pořídili si bílé i chlupaté obleky a začali dělat Mikuláše u nás i u druhých doma," svěřuje se Pavel Sosna, který doufá, že tento článek nebude číst jejich sedmiletý syn Vašík.

„Už asi deset let chodím pátého prosince po rodinách,  ať už za Mikuláše, nebo za čerta.  Přicházíme za svými lidmi, kamarády, za těmi, které známe. Jenže když jdete jako Mikuláš po ulici, samozřejmě se stane, že na vás hned někdo zavolá nebo zatáhne za rukáv se slovy: Pojďte k nám, děti na vás už čekají. To víte, že nejde odmítnout, a tak kromě těch rodin, které se známe, přibudou  další tři  čtyři domácnosti, kam přijdeme neplánovaně," svěřuje se sympatický čert, anděl i Mikuláš Pavel Sosna.

„Ale nemyslete si, že to je jen tak," pokračuje otec tří dětí Pavel Sosna zodpovědně. „Je třeba, aby v rodině, kam přijdeme, byl člověk ve své roli méně známý, aspoň hlasově, i když se spolu vídáme během  prázdnin a děti nás  znají."

Jeho slova potvrzuje také další rožnovský Mikuláš – Jiří Tetour. „Jde hlavně o to, aby v každé rodině, kde děláme Mikuláše, byl otec ve chvíli příchodu přítomný a případně konejšil děti a chránil je před čertem, takže se převlékáme až dole na chodbě," prozrazuje tajemně s tím, že ani jeho děti by neměly tenhle článek číst.

„Dokud to půjde, tak tuhle tradici budeme držet," shoduje se svorně s Jiřím Tetourem i Pavel Sosna. „Pro děti i pro nás je to krásné osvěžení běžného roku, že přijde svátečně oblečený Mikuláš a dá dětem dárky. I když moje dítě ví, že přišel nějaký převlečený pán, kterého možná i zná, přesto je Mikuláš pro něj určitá autorita, které i náš starší syn básničku řekne rád," dodává Pavel Sosna.

Takže až dnes v Rožnově Mikuláše s čertem potkáte, nestyďte se ho zatahat za rukáv a pozvat k sobě domů (nebojte, je levný), protože to bude možná právě on.